Syntetický miduretrální sling při léčbě močové inkontinence u žen: analýza 1 000 případů z jednoho centra


Syntetický miduretrální sling při léčbě močové inkontinence u žen: analýza 1 000 případů z jednoho centra

Key words:
stress urinary incontinence, tension free vaginal tape, complications


Autoři: D. Pushkar ;  G. Kasyan
Vyšlo v časopise: Urol List 2012; 10(4): 27-36

Souhrn

Klíčová slova:
stresová močová inkontinence - volná vaginální páska - komplikace

1. ÚVOD

Chirurgická léčba stresové močové in­kontinence (SUI) prodělala v uplynulých desetiletích obrovské změny. DeLancy jako první v roce 1993 vyslovil domněnku, že za močovou inkontinenci u žen může být zodpovědný suburetrální fasciální de­fekt [1]. Ulmsten et al [2] hned na to uvedli techniku s užitím retropubické volné vagi­nální pásky (TVT = Tension-free Vaginal Tape) pro léčbu SUI u žen. Delorme [3] v roce 2001 doporučuje novou techniku s názvem TOT, při níž je páska protažena obturátorovými otvory. De Leval [4] tuto tech­niku dále modifikoval na takzvanou TVT-O techniku „zevnitř ven“ („inside-out“ way).

V současné době je retropubická TVT technika považována po celém světě za uznávanou standardní metodu pro ope­rační léčbu SUI u žen. Dále si na oblibě získává díky srovnatelné míře vyléčení a menšímu výskytu komplikací rovněž transobturátorový přístup [5]. Většina studií však zahrnuje pouze malý počet pacientek a krátkou dobu sledování [7]. Léčba smíšené močové inkontinence (MUI) zůstává pro odborníky nadále oříš­kem. Tato tematika vyvolává kontroverzní názory.

V tomto článku uvádíme své zkuše­nosti s léčbou 1 081 pacientek s pomocí implantace volné pásky. Naším cílem bylo hodnocení a srovnání účinnosti a bezpeč­nosti retropubické a transobturátorové pásky při léčbě SUI u žen. U pacientek jsme nashromáždili dlouhodobé komparativní údaje. Dále jsme hodnotili výsledky operační léčby pacientek s MUI se stre­sovou komponentou.

2. MATERIÁL A METODY

2.1 Pacienti

V období 2001–2008 podstoupilo na urologické klinice MSMSU 1 081 žen operač­ní léčbu SUI. Před výkonem byla pacientkám odebrána podrobná anamnéza, pacientky podstoupily fyzikální vyšetření a kultivaci moči, stresový test kašlem a Bonneyho test. U 77,80 % (841) pacientek byla dia­gno­stikována čistá SUI, u ostatních pacientek (202, 18,68 %) byla přítomna močová inkontinence se smíšenými symptomy. 38 (3,51 %) žen mělo recidivující SUI a absolvovalo alespoň jeden neúspěšný pokus o operační léčbu.

Konkrétní léčebná modalita byla zvo­lena na základě metod běžně užívaných v našem centru. 273 (25,25 %) pacientek bylo léčeno pomocí retropubické TVT techniky (Gynecare). U 740 (68,45 %) pacientek byla pro léčbu stresové močové inkontinence užita transobturátorová TVT-O (Gynecare) páska. U ostatních pacientek byl užit transobturátorový sling MONARC (28 pacientek, 2,59 %) nebo Obtape (40 pacientek, 3,70 %) (schéma 1).

Schéma 1. Distribuce jednotlivých pásek.
Schéma 1. Distribuce jednotlivých pásek.

2.2 Kritéria pro zařazení/nezařazení pacientek do studijní skupiny

Pro naplnění cílů studie jsme stanovili přísná kritéria pro vytvoření srovnatelných skupin. Skupina 1 zahrnovala pacientky s čistou SUI, které byly léčeny pomocí retropubické TVT (Gynecare). Do této skupiny nemohly být zařazeny pacientky s MUI ani recidivující stresovou močovou inkontinencí. Skupina 2 zahrnovala pa­cientky se SUI, které byly léčeny pomocí TVT-O (Gynecare). Pacientky se smíšenou močovou inkontinencí, které byly léčeny pomocí transobturátorové pásky, byly zařazeny do skupiny 3. Počet pacientek s MUI, které byly léčeny pomocí retro­pubické TVT (38) neumožnil adekvátní statistickou analýzu, a skupina tedy nebyla do studie zařazena. Pravidla pro vytvoření jednotlivých skupin jsou uvedena ve schématu 2.

Schéma 2. Vytvoření skupin a jejich vývoj v průběhu studie.
Schéma 2. Vytvoření skupin a jejich vývoj v průběhu studie.

2.3 Cílové parametry studie

Pro objektivní hodnocení účinnosti léčby jsme užili stresový test kašlem. Subjektivní účinnost jsme hodnotili na základě spokojenosti pacientek s operací vyjádřenou pomocí analogové škály (VAS). Za sekun­dární cílový parametr jsme stanovili míru výskytu komplikací v každé skupině.

2.4 Operační techniky

TVT technika se prováděla stejným způsobem, jak ji popisuje Ulmsten [2]. Inside--out transobturátorová operační technika (TVT-O) byla prováděna podle de Levala [4]. Výkony provádělo celkem pět opera­térů s rozdílnou úrovní zkušeností s va­gi­nálními technikami. Většina výkonů se pro­váděla ve spinální anestezii (987/1 081, 91,3 %). U 11,19 % (121/1 081) pacientek se symptomatickým prolapsem pánevních orgánů byla současně provedena přední a zadní kolporafie a vaginální hysterektomie.

2.5 Měření a sledování pacientky

Autoři nashromáždili údaje týkající se typu slingové techniky, související operace a výskytu peroperačních i pooperačních kom­plikací. U akutních případů byla in­fekce močových cest vyloučena pomocí kultivace.

Všechny pacientky byly během jed­noho měsíce po výkonu pozvány na rutinní kontrolní vyšetření, které prováděl ope­ratér. Od června 2008 byly pacientky zařazené do studie znovu kontaktovány (dopisem nebo telefonicky) a v případě možnosti se dostavily na dodatečné kontrolní vyšetření. Během obou kontrolních návštěv pacientky podstoupily pečlivé fyzikální a vaginální vyšetření, stresový test kašlem, uroflowmetrii a měření ob­jemu postmikčního rezidua. Spokojenost s operací hodnotily pacientky pomocí vi­zuální analogové škály zahrnující pět stup­ňů (1 – velmi nespokojená, 2 – nespokojená, 3 – spokojená, 4 – velmi spokojená, 5 – vy­nikající výsledek). Pro účely statistické analýzy byly údaje sloučeny do následujících tří kategorií: nespokojená (1–2), spokojená (3) a velmi spokojená (4–5).

2.6 Statistická analýza

Pro smysluplné statistické srovnání bezpečnosti a účinnosti transobturátorové a retropubické volné pásky při léčbě stresové močové inkontinence u žen je ne­zbytné stanovit minimální velikost vzorku.

Pro výkony s volnou páskou byla jako míra úspěšnosti operace užita hranice 90 %. Dále bylo stanoveno, že 20% rozdíl v míře úspěšnosti mezi TVT vs TVT-O bude považován za klinicky signifikantní. Pro detekci 20% rozdílu (při užití alfa hodnoty = = 0,05 a síle 80 %) musí každá skupina zahrnovat alespoň 72 subjektů. Pro hodnocení kontinuálních (spojitých) proměnných byl užit Studentův t-test. Pro srovnání výsledků autoři užili chí-kvadrát test (test dobré shody) a Fisherův test.

3. VÝSLEDKY

Antropometrické údaje týkající se pacientek ve skupinách 1 a 2 jsou uvedeny v tab. 1. V následujících parametrech nebyly mezi oběma skupinami žádné významné roz­díly: věk, menopauza, rodičovství a počet těhotenství (tab. 1). Pacientky zařazené do skupiny 2 měly významně vyšší BMI (index tělesné hmotnosti) (p = 0,000019).

Tab. 1. Parametry pacientek ve skupinách 1 a 2.
Parametry pacientek ve skupinách 1 a 2.

3.1 Srovnání retropubického (TVT) a transobturátorového (TVT-O) přístupu pří léčbě SUI u žen

3.1.1 Míra objektivního a subjektivního vyléčení jeden měsíc po výkonu

Měsíc po výkonu byly k dispozici výsledky stresového testu kašlem u 187/207 pa­cientek (90,33 %) ve skupině 1. Ze sku­-piny 2 podstoupilo tento test během prvního měsíce po výkonu 531 žen (93,15 %). Tab. 2 uvádí komparativní údaje pro obě skupiny. Mezi oběma skupinami nebyl zaznamenán žádný rozdíl ve spokojenosti pacientek s operací (retrop. vs transobt.). Většina pacientek v obou skupinách byla s operací spokojena nebo velmi spokojena.

Tab. 2. Objektivní a subjektivní míra vyléčení po implantaci retropubického a transobturátorového slingu během jednoho měsíce po operaci.
Objektivní a subjektivní míra vyléčení po implantaci retropubického a transobturátorového slingu během jednoho měsíce po operaci.

3.1.2 Cíle a míra subjektivního vyléčení během dlouhodobého sledování

Průměrná doba sledování ve skupině 1 činila 51,1 ± 7,6 měsíců a ve skupině 2 30,1 ± 3,0 měsíců. Pro analýzu údajů dlouhodobého sledování (alespoň 12 mě­síců) jsme vybrali ty pacientky, které podstoupily kontrolní vyšetření v rámci časného sledování. Pro správnou aplikaci statistických metod byly zohledněny pouze ty pacientky, u nichž byly k dispozici výsledky stresového testu kašlem a VAS. Analýza zahrnovala celkem 104 pacientek ze skupiny 1 (50,24 %) a 211 (37,01 %) pacientek ze skupiny 2. Významný úbytek pacientek z druhé skupiny lze přičítat skutečnosti, že některé subjekty z této skupiny byly sledovány po kratší dobu než 12 měsíců. Tab. 3 uvádí výsledky časného i dlouhodobého sledování této skupiny pacientek.

Tab. 3. Hodnocení účinnosti u pacientek, u nichž jsou k dispozici výsledky krátkodobého i dlouhodobého sledování.
Hodnocení účinnosti u pacientek, u nichž jsou k dispozici výsledky krátkodobého i dlouhodobého sledování.

Ačkoli výsledky stresového testu kaš­lem prokázaly dominanci TVT-O, při delší době sledování nebyl prokázán žádný vý­znamný rozdíl v objektivní ani subjektivní míře vyléčení (tab. 3). Negativní výsledek stresového testu kašlem byl zaznamenán u 85,58 % pacientek (89/104), které podstou­pily operaci s technikou TVT, a u 84,36 % (178/211) pacientek, které podstoupily operaci s technikou TVT-O. S operací nebylo spokojeno pouze 8,69 % pacientek ve skupině 1 a 13,27 % pacientek ve skupině 2 (p = 0,091).

3.1.3 Míra výskytu komplikací v obou skupinách

Tab. 4 uvádí seznam komplikací. K pora­nění močového měchýře docházelo častěji při retropubické technice (5,35 % vs 0,56 %; p = 0,000). Perforace močového měchýře byla ve všech případech potvrzena cysto­skopicky a léčena konzervativně. Naopak lacerace vaginální stěny se vyskytovaly častěji při užití transobturátorové pásky (0 % vs 3,79 %; p = 0,044). Výskyt ostatních komplikací byl srovnatelný u obou technik.

Tab. 4. Peroperační a pooperační komplikace TVT a TVT-O.
Peroperační a pooperační komplikace TVT a TVT-O.

3.2.4 Parametry pacientek a míra výskytu komplikací

Domnívali jsme se, že míra komplikací v obou skupinách může souviset s věkem pacientek, jejich BMI nebo prodělanými porody. Z tohoto důvodu jsme srovnávali údaje pacientek, u nichž došlo k výskytu peroperačních a časných pooperačních komplikací (z obou skupin) s údaji pacientek, u nichž k žádným komplikacím ne­došlo (z obou skupin). Údaje jsou uvedeny v tab. 5.1 a 5.2.

Tab. 5.1. Parametry pacientek a míra výskytu komplikací ve skupině 1.
Tab. 5.1. Parametry pacientek a míra výskytu komplikací ve skupině 1.

Tab. 5.2. Parametry pacientek a míra výskytu komplikací ve skupině 2.
Tab. 5.2. Parametry pacientek a míra výskytu komplikací ve skupině 2.

Výskyt peroperačních komplikací (a to jak při retropubické, tak transobturátorové technice) nesouvisí s věkem, BMI ani prodělanými porody. Ačkoli pacientky ve skupině 2 (TVT-O) měly vyšší BMI, statis­tická analýza mezi oběma skupinami neprokázala žádný statisticky signifikantní rozdíl v BMI mezi pacientkami, u nichž došlo ke vzniku peroperačních komplikací, a těch, u nichž nikoli (p = 0,838).

3.3 Prediktivní hodnota stresového testu kašlem během jednoho měsíce po výkonu

Stresový test kašlem je jednou z nejužíva­nějších metod pro subjektivní hodnocení účinnosti výkonů pro léčbu inkontinence. Přesto však dosud nebylo dosaženo konsenzu v otázce minimální délky sledování nezbytné pro validní hodnocení tohoto testu.

Autoři srovnávali krátkodobé a dlouho­dobé výsledky stresového testu kašlem: retrospektivně analyzovali údaje celkem 377 žen, které podstoupily TVT nebo TVT-O a byly sledovány po dobu alespoň 12 měsíců.

Zjistili jsme, že 90,86 % pacientek, které měly negativní výsledek testu kaš­lem měsíc po výkonu, zůstaly při stejném testu v rámci dlouhodobého sledování kontinentní. Naše studie dále prokázala, že 85,19 % pacientkám, jimž unikala moč během testu kašlem měsíc po operaci, unikala i při dlouhodobém sledování. Pouze u 14,81 % žen s počátečně pozitivním testem došlo později ke zlepšení (tab. 6). Statistická analýza prokázala, že výsledek stresového testu kašlem jeden měsíc po výkonu s implantací volné pásky přetrvá s velkou pravděpodobností delší dobu (p = 0,000).

Tab. 5. Prediktivní hodnota stresového testu kašlem.
Prediktivní hodnota stresového testu kašlem.

3.4 Léčba smíšené močové inkontinence: Skupina 2 vs skupina 3

3.4.1 Parametry pacientek

Naším cílem bylo hodnocení účinnosti syntetických slingů u pacientek s MUI. 160 pa­cientek trpících smíšenou močovou inkontinencí s převážně stresovou komponentou bylo léčeno pomocí TVT-O. Tato populace pacientek tvořila skupinu 3. Prů­měrný věk pacientek činil 54,91 ± 8,52 let. Prů­měrná hodnota BMI pacientek byla 27,05. Většina pacientek byla v období po meno­pauze (68,75 %). Pro tuto část studie jsme využili skupinu 2 (pacientky se SUI léčené pomocí TVT-O) jako kontrolní sku­pinu. Parametry pacientek jsou uvedeny v tab 7.

Tab. 6. Parametry pacientek ve skupinách 2 a 3.
Parametry pacientek ve skupinách 2 a 3.

3.4.2 Úspěšnost operace a míra výskytu komplikací ve skupinách 2 a 3

U 91,56 % pacientek (141/154) trpících MUI byl výsledek stresového testu kašlem negativní. Negativní výsledek byl rovněž zaznamenán u 85,69 % pacientek se SUI (455/531). Pouze 7,91 % pacientek s MUI nebylo s výkonem spokojeno. Při krátko­dobém ani dlouhodobém sledování nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl v subjektivní ani objektivní míře vyléčení (tab. 9.1 a 9.2). Míra výskytu pooperačních komplikací okamžitě po výkonu a během následujících 30 dnů byla v obou sku­pinách srovnatelná (tab. 8.1 a 8.2).

Tab. 8.1. Peroperační komplikace TVT-O u pacientek se SUI (skupina 2) a MUI (skupina 3).
Tab. 8.1. Peroperační komplikace TVT-O u pacientek se SUI (skupina 2) a MUI (skupina 3).

Tab. 8.2. Pooperační komplikace po TVT-O u pacientek se SUI (skupina 2) a MUI (skupina 3).
Tab. 8.2. Pooperační komplikace po TVT-O u pacientek se SUI (skupina 2) a MUI (skupina 3).

Tab. 9.1. Objektivní a subjektivní míra vyléčení u pacientek ve skupině 2 a 3 během jednoho měsíce sledování.
Tab. 9.1. Objektivní a subjektivní míra vyléčení u pacientek ve skupině 2 a 3 během jednoho měsíce sledování.

Tab. 9.2. Objektivní a subjektivní míra vyléčení u pacientek ve skupině 2 a 3, u nichž jsou k dispozici výsledky krátkodobého i dlouhodobého sledování.
Tab. 9.2. Objektivní a subjektivní míra vyléčení u pacientek ve skupině 2 a 3, u nichž jsou k dispozici výsledky krátkodobého i dlouhodobého sledování.

4. DISKUZE

4.1 Účinnost

Je známo, že volné vaginální pásky jsou velmi efektivní technikou pro léčbu SUI u žen. Komparativní studie (zahrnující randomizované kontrolované studie (RCTs)), které srovnávají účinnost retropubické a transobturátorové pásky, prokázaly po­dobnou míru vyléčení [6,20]. Latte et al [7] hodnotili v 11 RCTs, zahrnujících 1 261 žen, účinnost retropubické vs transobturátorové pásky. Autoři prokázali srovnatelnou míru vyléčení u obou přístupů. K podobnému závěru dospěli Novara et al v metaanalýze studií zabývajících se miduretrálními slingy [8].

U pacientek, které podstoupily im­plan­taci transobturátorové pásky, byla v dlou­ho­dobém horizontu prokázána 88,4% míra vyléčení a 9,3% míra zlepšení [9]. Zdá se tedy, že v krátko- a střednědobém horizontu dosahuje implantace trans­obturátorové pásky stejného výsledku jako retropubická TVT [8]. Výsledky doposud nejdelšího intervalu sledování (12 let) publikoval Nilsson [10], který uvádí, že během 11 let sledování nedošlo u pacientek po TVT k významnému zhoršení.

Komparativní analýza neodhalila žádný statistický rozdíl v míře objektivního ani subjektivního vyléčení mezi TVT a TVT-O. Hodnotili jsme údaje pacientek, které byly sledovány průměrně po dobu 51,1 měsíce po TVT. V této fázi jsme zaznamenali 85,58% míru objektivního vyléčení. 93,27 % pacientek bylo s výsledkem operace spokojeno. Pacientky po TVT-O byly prů­měrně sledovány po 31,1 měsíců, míra vyléčení činila 84,36 % a 85,78 % pacientek bylo s výsledkem operace spokojeno.

4.1.1 Míra objektivního vyléčení a stresový test kašlem

Padtest a stresový test kašlem jsou dvě nejčastější metody pro hodnocení objektivního výsledku léčby [8]. Obě dvě metody však mají své nedostatky s ohledem na standardizaci. Stresový test kašlem je lékaři všeobecně akceptován, neboť je méně časově náročný než 24hodinový padtest a lze jej běžně provádět jako součást rutinního fyzikálního vyšetření při kontrolní náv­štěvě. Ačkoli je obtížné pacientčin „kašel“ jakkoli standardizovat, řada autorů užívá tento test v randomizovaných komparativních studiích při hodnocení retropubické a transobturátorové pásky [11]. Podle našich statistických závěrů přetrvává výsledek stresového testu kašlem, provedený měsíc po výkonu, s vysokou pravděpodobností stabilní po dlouhou dobu (90,86 %).

4.1.2 Míra subjektivního vyléčení

Existuje několik metod pro hodnocení subjektivního výsledku léčby SUI. Někteří autoři užívali instrument „Urinary Distress Inventory“ [12,13] nebo I-QOL (Incon­ti­nence Quality of Life (Kvalita života pacientek s inkontinencí)) [14]. Lauri­kai­nen et al prokázali, že vizuální analo-gová škála (VAS) představuje účinnou metodu pro hodnocení subjektivního vyléčení [15]. V naší studii jsme pomocí VAS hodnotili spokojenost pacientek s operací.

Výsledky ukázaly, že pacientky jsou s výkonem velmi spokojené a jejich názor se spolu s časem nemění.

4.2 Peroperační a pooperační komplikace

V nedávné době publikovaný přehled odhalil, že míra výskytu komplikací se pohybuje mezi 4,3 % a 75,1 % po TVT a mezi 10,5 % a 31,3 % po TVT-O [16]. Závažné komplikace jako poranění střeva, závažné vaskulární poranění a úmrtí se mohou vyskytovat při TVT [16].

4.2.1 Perforace močového měchýře a hematomy

V souvislosti s TVT bylo zaznamenáno statisticky vyšší riziko vzniku perforace močového měchýře a hematomů než při retropubickém přístupu. V naší studii se hematom vyskytl u 9,09 % (TVT) a 1,48 % (TVT-O) pacientek. TVT-O je spojena s vý­znamně menším rizikem perforace močo­vého měchýře než TVT (0,56 % vs 5,35 %).

Nejrůznější multicentrické randomizované kontrolované studie [17,18] a syste­matické přehledy [7,19] vykazují podobné výsledky [20–22]. Novara v systematic­kém přehledu studií prokázal, že incidence perforací močového měchýře a pá­nev­ního hematomu byla významně méně častá po TVT-O [19]. Další přehled pro­ká­zal, že riziko poranění močového měchýře (OR 0,13; 95% CI 0,06–0,27) bylo menší u všech transobturátorových pásek [7].

4.2.2 Lacerace vaginální stěny a bolest

Vaginální poranění, bolest ve stehnu a tříslech je častější u pacientek, které prodělaly transobturátorový přístup, při němž se páska zavádí za kost stydkou a vystupuje v třísle. Meschia ve své studii uvádí, že bolest v tříslech ve většině případů odezní během jednoho měsíce po operaci [11]. Jiní autoři nezjistili žádné vý­znamné rozdíly mezi technikami [18]. My jsme mezi oběma technikami nezaznamenali žádný rozdíl v bolestivosti. Zavádění transobturátorového slingu je spojeno s významně vyšším rizikem vaginální perforace, obvykle v místě laterální klenby (0,00 % vs 3,79 %; p = 0,044).

4.2.3 Extruze pásky

K extruzi pásky dochází obvykle nedlouho po výkonu. K extruzi může dojít rovněž v případě, že jsou během zavádění trans­obturátorové pásky přehlédnuty vaginální perforace nebo lacerace. Ačkoli incidence poranění vaginální stěny během TVT-O byla velmi nízká, transobturátorový přístup je spojen s vyšším rizikem vzniku vaginálních lacerací než retropubický přístup, což je pravděpodobně příčinou, proč je tato technika spojena s mírně zvýšenou mírou extruze síťky. Je nutné zdůraznit, že eroze vaginální stěny v důsledku implantace pásky je poměrně benigní stav a často lze řešit pouze lokální aplikací estrogenů.

4.2.4 Obstrukční symptomy

Výskyt mikční dysfunkce je dle očekávání častější u pacientek po TVT, neboť sling může způsobovat významnější obstrukci než TVT-O, jež má méně závažný ob­strukční efekt „ve tvaru houpací sítě“. Objem reziduální moči > 100 ml byl druhý den po výkonu zaznamenán u 5,88 % pacientek postupujících TVT a u 2,98 % (p = 0,114) pacientek podstupujících TVT-O, což odpovídá údajům jiných studií.

4.2.5 De novo symptomy urgence

V naší studii jsme výskyt de novo urgentní inkontinence a de novo hyperaktivního močového měchýře zaznamenali u 2,14 % a 8,02 % pacientek po TVT a 1,49 % a 4,84 % pacientek po TVT-O. Předpo­klá­dáme, že prevalence symptomů mikční dysfunkce spojených s implantací pásky se bude v delším časovém horizontu snižovat.

4.2.6. BMI a míra výskytu komplikací

Je prokázáno, že BMI představuje rizikový faktor pro vznik stresové inkontinence u žen. Lze předpokládat, že obézní pa­cientky nejsou vzhledem k riziku perope­račních komplikací vhodnými kandidát­kami pro minimálně invazivní techniky. Pacientky ve skupině 2 (TVT-O) měli vyšší BMI, statistická analýza v rámci této skupiny neprokázala žádný statisticky signifikantní rozdíl v BMI mezi pacientkami, u nichž došlo ke vzniku peroperačních komplikací, a těch, u nichž nikoli.

5. ZÁVĚR

Souhrnem tedy můžeme uvést následující závěry:

TVT vs TVT-O: krátkodobé výsledky

  • 85,58 % pacientek léčených pomocí TVT mělo jeden měsíc po operaci negativní stresový test kašlem. 96,21 % pacientek léčených pomocí TVT-O mělo negativní stresový test kašlem. Tento roz­díl byl statisticky významný (p = 0,002), ale během času vymizel.
  • Během jednoho měsíce po výkonu bylo 91,31 % pacientek léčených pomocí TVT s léčbou spokojeno nebo velmi spokojeno. Podobné výsledky uvádí 86,73 % pacientek po TVT-O (p = 1,0).

TVT vs TVT-O: dlouhodobé výsledky

  • Po 51,1 ± 7,6měsíčním sledování byl negativní stresový test kašlem zaznamenán u 85,58 % pacientek po TVT.
  • Během 30,1 ± 3,0 měsíců sledování byla u pacientek po TVT-O zazname­nána 84,36% míra objektivního vyléčení (hodnoceno jako negativní výsledek stresového testu kašlem).
  • Komparativní analýza neprokázala mezi TVT a TVT-O žádný významný rozdíl v objektivní míře vyléčení (p = 0,868).
  • 93,27 % pacientek po TVT a 85,78 % pacientek po TVT-O bylo spokojeno nebo velmi spokojeno s výsledkem léčby. Ačkoli větší počet pacientek byl spokojen s TVT, tento rozdíl nebyl statisticky signifikantní (p = 0,091).

Výskyt peroperačních komplikací (a to jak při retropubické, tak transobturátorové technice) nesouvisí s věkem, BMI ani prodělanými porody.

Ačkoli pacientky ve skupině 2 (TVT-O) měly vyšší BMI, statistická analýza v této skupině neprokázala žádný statis­ticky signifikantní rozdíl v BMI mezi pacientkami, u nichž došlo ke vzniku peroperačních komplikací, a těmi, u nichž nikoli.

Ke vzniku perforace močového mě­chýře a pánevního hematomu docházelo častěji při retropubickém přístupu.

Transobturátorová technika byla spo­jena s častějším výskytem poranění vaginální stěny.

Výsledek stresového testu kašlem měsíc po operaci může být spolehlivým prognostickým faktorem, který zůstává s velkou pravděpodobností dlouho ne­měnný (p = 0,000).

Smíšenou močovou inkontinenci s predominantní stresovou komponentou lze léčit pomocí TVT-O. Během 32,6 ± 8,6měsíč­ního sledování byla zaznamenána 86,15% míra objektivního vyléčení a 87,69% míra subjektivního vyléčení, což je srovnatelné s výsledky u pacientek se SUI, které byly léčeny stejnou metodou.

prof. Dmitry Y. Pushkar

Department of Urology of MSMSU

21, Vucheticha Street

127206 Moscow, Russia

pushkar@co.ru


Zdroje

1. DeLancey JO. Anatomy and biomechanics of genital prolapse. Clin Obstet Gynecol 1993; 36(4): 897–909.

2. Ulmsten U, Henriksson L, Johnson P et al. An ambulatory surgical procedure under local anesthesia for treatment of female urinary incontinence. Int Uro­gynecol J Pelvic Floor Dysfunct 1996; 7(2): 81–86.

3. Delorme E. La bandelette trans-obturatrice: un procédé miniinvasif de traitement de I'incontinence urinaire de la femme. Prog Urol 2001; 11: 656–659.

4. De Leval J. Novel surgical technique for the treatment of female stress urinary incontinence: transobturator vaginal tape inside-out. Eur Urol 2003; 44(6): 724–730.

5. Sung VW, Schleinitz MD, Rardin CR et al. Compa­rison of retropubic vs transobturator approach to midurethral slings: a systematic review and metaanalysis. Am J Obstet Gynecol 2007; 197(1): 3–11.

6. Waltregny D, Reul O, Mathantu B. Inside out transobturator vaginal tape for the treatment of female stress urinary incontinence: Interim results of a pros­pective study after a 1-year minimum followup. J Urol 2006; 175(6): 2191-2195.

7. Latthe PM, Foon R, Toozs H. Transobturator and retropubic tape procedures in stress urinary incontinence: A systematic review and meta-analysis of effectiveness and complications. BJOG 2007; 114(5): 522–531.

8. Novara G, Ficarra V, Boscolo-Berto R et al. Tension-free midurethral slings in the treatment of female stress urinary incontinence: a systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials of effectiveness. Eur Urol 2007; 52(3): 663–679.

9. Waltregny D, Gaspar Y, Reul O. TVT-O for the treatment of female stress urinary incontinence: Results of a prospective study after a 3-year minimum follow--up. Eur Urol 2008; 53(2): 401–408.

10. Nilsson CG, Palva K, Rezapour M et al. Eleven years prospective follow-up of the tension-free vaginal tape procedure for treatment of stress urinary incontinence. Int Urogynecol J 2008; 19(8): 1043–1047.

11. Meschia M, Bertozzi R, Pifarotti P et al. Peri ope­rative morbidity and early results of a randomized trial comparing TVT and TVT- O. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2007; 18(11): 1257–1261.

12. Darai E, Frobert J-L, Grisard-Anaf M et al. Func­tio­nal results after the suburethral sling procedure for urinary stress incontinence: a prospective randomi­zed multicentre study comparing the retropubic and transobturator routes. Eur Urol 2007; 51(3): 795–802.

13. David-Montefiore E, Frobert J-L, Grisard-Anaf M et al. Peri-operative complications and pain after the suburethral sling procedure for urinary stress incontinence: a French prospective randomised multicentre study comparing the retropubic and transobturator routes. Eur Urol 2006; 49(1): 133–138.

14. Ryu KH, Shin JS, Du JK et al. Randomized trial of tension-free vaginal tape (TVT) vs. tension-free vaginal, tape obturator (TVT-O) in the surgical treatment of stress urinary incontinence: comparison of operation related morbidity. Eur Urol Suppl 2005; 4(3): 15 (abstract no. 50).

15. Laurikainen EH, Valpas A, Kiilholma P et al. A pros­­pective randomized trial comparing TVT and TVT-O procedures for the treatment of SUI: immediate outcome and complications. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2006; 17 (Suppl 2): S104 (abstract no. 77).

16. Daneshgari F, Kong W, Swartz M. Complications of mid urethral slings: Important outcomes for future clinical trials. J Urol 2008; 180(5): 1890–1897.

17. Tamussino K, Hanzal E, Kolle D et al. Trans­obtu­rator tapes for stress urinary incontinence: Results of the Austrian registry. Am J Obstet Gynecol 2007; 197(6): 634.e1.

18. Abdel-Fattah M, Ramsay I, Pringle S. Lower urinary tract injuries after transobturator tape insertion by different routes: A large retrospective study. Br J Obstet Gynaecol 2006; 113(12): 1377–1381.

19. Novara G, Galfano A, Boscolo-Berto R et al. Com­plication rates of tension free midurethral slings in the treatment of female stress urinary incontinence: A systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials comparing tension-free midurethral tapes to other surgical procedures and different devices. Eur Urol 2008; 53(2): 288–309.

20. Barry C, Lim YN, Muller R et al. A multi-centre, randomized clinical control trial comparing the retropubic (RP) approach versus the transobturator approach (TO) for tension-free, suburethral sling treatment of urodynamic stress incontinence: the TORP study. Int Uro­gynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2008; 19(2): 171–178.

21. Meschia M, Bertozzi R, Pifarotti P et al. Peri ope­rative morbidity and early results of a randomized trial comparing TVT and TVT-O. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2007; 18(11): 1257–1261.

22. Waltregny D, de Leval J. The TVT-obturator surgical procedure for the treatment of female stress urinary incontinence: A clinical update. Int Urogynecol J 2009; 20(3): 337.

Štítky
Dětská urologie Urologie

Článek vyšel v časopise

Urologické listy

Číslo 4

2012 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se