Záchranná kryoterapie


SALVAGE CRYOSURGERY

The author in his article presents an overview and scientific background for cryotherapy and its possible use in prostate cancer treatment. As major indication salvage cryotherapy can be considered in patients without metastatic disease who failed radiotherapy. Proper selection of patient plays a key role in achie­ving of optimal treatment results. The author discusses the most optimal indication criteria because we still do not have any accurately defined criteria today. Technical advancement of that technology enabled to reach better results and to decrease the incidence of complications. Currently published complication rates presented in this article can be considered very low (with the exception of erectile dysfunction). Cryotherapy can be considered as very effective modality for organ confined prostate cancer treatment after radiation failure.

Key words:
prostate cancer, radiotherapy failure, salvage cryotherapy


Autoři: A. E. Katz
Působiště autorů: Urology Columbia Medical Center
Vyšlo v časopise: Urol List 2009; 7(3): 30-35

Souhrn

Autor ve svém článku přináší přehled vědeckého základu kryoterapie a možnosti jejího využití v léčbě karcinomu prostaty. Za hlavní indikaci lze považovat záchrannou kryoterapii u pacientů se selhanou radiote­rapií karcinomu prostaty při vyloučení metastatického onemocnění. Správný výběr pacienta je samozřejmě klíčem k optimálním výsledkům léčby. Protože zatím dnes ještě neexistují přesně definovaná indikační kritéria, autor diskutuje ta, která lze považovat za nejvhodnější. Technické zdokonalování této technologie umožnilo dosahovat lepších výsledků a snížení výskytu komplikací. Autor diskutuje dosahované publikované výsledky a výskyt komplikací, které lze považovat (kromě erektilní dysfunkce) za velmi nízký. Kryoterapie představuje účinnou modalitu léčby recidivujícího lokalizovaného karcinomu prostaty po selhání léčby ozářením.

Klíčová slova:
karcinom prostaty, selhání radioterapie, záchranná kryoterapie

ÚVOD

Radioterapie představuje u pacientů s nově diagnostikovaným lokalizovaným karcinomem prostaty běžný typ léčby. Odhaduje se, že téměř jedna třetina pacientů s nově diagnostikovaným karcinomem prostaty zvolí jako jednu z mož­ností primární léčby radioterapii. Navzdory modifikacím techniky aplikace radiace do prostatické žlázy (jako například modulace intenzity, 3D konformní a počítačově asistovaná brachyterapie) dojde u značného počtu pacientů po léčbě ke zvýšení hladiny PSA. Urologové tak čelí léčbě pacientů se zvyšující se hladinou PSA a karcinomem recidivujícím po léčbě ozářením. Podle nej­novějších údajů v literatuře se frekvence biochemického selhání po radioterapii pohybuje v rozmezí 20–66 % [1–8]. Řada vědců však v minulosti užívala rozdílnou definici biochemického selhání. ASTRO (American Society for Therapeutic Radiolo­gy and Oncology) definovala v roce 1997 biochemické selhání jako tři po sobě jdoucí zvýšení hladiny PSA, mezi nimiž uběhly tři nebo čtyři měsíce (ASTRO panel: konsensus). Později byla zavedena defini­ce podle Phoenix konsensu: PSA nadir plus ≥ 2 ng/ml [9]. Vzhledem k tomu, že ke zvýšení hladiny PSA může dojít u lokalizovaného i metastazujícího onemocnění, zvýšená hodnota PSA tedy nemusí nutně signalizovat lokální recidivu. Zvýšení PSA může mít také benigní příčinu. Tyto faktory znesnadňují identifikaci těch pacientů s lokální recidivou, u nichž může být kryo­terapie přínosná. Přibližně jedna třetina pacientů, u nichž dojde k biochemickému selhání, bude mít lokální recidivu [10]. V případě, že je lokální recidiva detekována včas, může být indikována záchranná terapie. Nejnovější pokroky v technologii i technice záchranné kryoterapie umožňují odstranění tumoru při nízké morbiditě.

VĚDECKÝ ZÁKLAD

Kryoterapie prováděná podle uznávaných pravidel umožňuje destrukci karcinomu pros­taty recidivujícího po léčbě ozařo­vá­ním [11–13]. Při užívání zařízení sestávajících z několika sond a nejmoderněj­ších zobrazovacích technik dosahuje kryo­tera­pie v rámci primární léčby adenokarcinomu prostaty předvídatelných příznivých dlouhodobých výsledků [14–16]. Umisťo­vání kryojehly/kryosondy (CN/P) je dáno geometrií prostatické žlázy: CN/P udržují v prostatě tepelnou homogenitu při teplotě –40 °C. Po zavedení CN/P pod ultrazvukovou kontrolou zahájí ope­ratér mrazicí proces, a to ve směru od anteriorní po posteriorní část prostatické žlázy. Tento postup poskytuje dobrou vizualizaci a kontrolu ablativního procesu za pomoci trans­rektálního ultrazvukového vyšetření.

Hlavní princip kryoablace spočívá v extrakci tepelné energie ze zacílené tkáně, což má za následek kaskádu de­strukč­ních procesů. Reakce tkáně na pora­nění způsobené mrazením (může dojít k zánětlivé reakci až k úplné destrukci tkáně) závisí na teplotě mrazicího procesu. Pro léze vzniklé mrazením je typická koagulační nekróza v centrální oblasti, zatímco v periferní (poměrně úzké) oblasti je patrná buněčná smrt. Pomocí ultrazvu­ku lze ice-ball (oblast mrazení) jasně vi­zuali­zovat jako velkou hypoechogenní oblast. Vnější okraj ice-ball (který představuje její nejteplejší část) je možné mo­ni­torovat, protože se jeví jako hyperechogenní okraj.

ZÁCHRANNÁ KRYOTERAPIE

Záchrannou kryoterapii s cílem vyléčit onemocnění lze doporučit u pacientů, u nichž došlo k selhání radioterapie. Mezi nejvhodnější kandidáty pro tento typ léčby patří pacienti s přetrvávajícím karcinomem prostaty ohraničeným na orgán, PSA < 10 ng/ml a negativním metastatic­kým nálezem.

Konec mrazicího cyklu.
Obr. 1. Konec mrazicího cyklu.

VÝBĚR PACIENTA

Hladina PSA

Vhodná doba pro zahájení záchranné tera­pie u pacienta, u něhož po radioterapii došlo ke zvýšení hladiny PSA, nebyla doposud stanovena. K přechodnému zvýšení hladiny PSA po brachyterapii dochází obvykle dvacet měsíců po léčbě [17]. Tento fenomén (nazývaný „bounce phenomenon“) bývá popisován i u pacientů po zevním ozařování [18]. Ačkoliv mezi urology a radioonkology doposud nebylo do­saženo konsensu v otázce, kdy je vhodná doba pro záchrannou intervenci (v případě, že je záchranná terapie indikována), je vhodné posoudit parametry jako jsou zdravotní stav pacienta před léčbou, věk a pacientovy preference. Pokud se hladina PSA zvýší nad nadir nebo je u pacienta na základě jakékoliv užívané definice (ASTRO, Phoenix, doba do zdvojnásobení PSA/ rych­lost – PSADT) prokázáno klinické se­lhání, doporučuje se provedení biopsie (v případě absence jakýchkoliv kontra­indi­kací pro další intervenci). Partinovy tabul­ky pro predikci patologického stadia onemocnění nelze vztahovat na pacienty, kteří podstoupili radioterapii. U pacienta s PSA 10 ng/ml, který absolvoval léčbu ozářením, nelze očekávat přítomnost stej­ného patologického stadia jako u pacienta se stejnou hladinou PSA ovšem bez ra­diač­ní léčby. Spiess et al uvádějí, že hladina PSA > 10 ng/ml a PSADT ≤ 16 měsíců jsou u záchranné kryoterapie predikátorem špatné prognózy [19]. Pacienti s PSADT ≤ 6 měsíců mají významně vyšší riziko vzniku metastáz dokonce v případě, že výsledek biopsie prokáže přítomnost lokálně ohraničeného onemocnění [20].

Umístění jehel.
Obr. 2. Umístění jehel.

Biopsie prostaty

Při biopsii je vhodné odebrat více vzorků a patologa informovat o skutečnosti, že pacient podstoupil radiační léčbu, vzhledem k tomu, že radioterapie vede ke vzniku patologických změn. Benigní pros­tatická žláza může po ozáření vykazovat známky orgánu zasaženého karcinomem. Ke stanovení správné diagnózy může být nezbytné provedení speciálního barvení pomocí keratinu s vysokou molekulární hmotností [21]. Radioterapie nemusí karcinom zlikvidovat okamžitě – žláza může být během pomalého procesu apoptózy stále maligní. Takto těžce poškozené buň­ky karcinomu mohou v prostatě přetrvávat až po dobu 36 měsíců po radioterapii. Pozitivní výsledek biopsie, která je odebrána dříve než 36 měsíců po radioterapii, může být velmi obtížné interpretovat. Z tohoto důvodu je nutné, aby vzorek bio­psie odebraný od pacienta, který podstou­pil radioterapii, vyšetřil zkušený patolog. Stejně jako tomu je u biopsie prováděné u pacientů nepodstupujících léčbu ozáře­ním, neexistuje žádný přesný návod k tomu, kolik bioptických vzorků odebrat. Nejnovější údaje v literatuře uvádějí, že vícečetná biopsie zvyšuje pravděpodobnost detekce karcinomu, zatímco sextantová biopsie se jeví jako nedostatečná [22].

Ice-ball při pohledu v sagitální rovině.
Obr. 3. Ice-ball při pohledu v sagitální rovině.

U pacientů, u nichž máme podezření, že léčba pomocí radioterapie selhala, se kromě biopsie prostaty doporučuje také provedení biopsie obou semenných váčků (SV). Semenné váčky zasažené tumorem se při zobrazovacím vyšetření u pacientů po ozařování mohou jevit jako normální. Incidence zasažení SV u pacientů se zvyšující se hladinou PSA po léčbě lokálně recidivujícího onemocnění pomocí ozařování je mnohem vyšší než u pacientů, kteří radiaci nepodstoupili. Výsledky patologického vyšetření u pacientů podstupujících záchrannou radikální prostatektomii prokazují, že incidence zasažení SV může dosahovat až 42 % [23]. Pacienti, u nichž došlo k postižení SV, mají obvykle horší prognózu, a to i při účinné lokální léčbě. U pacientů, u nichž onemocnění postihuje SV, nebude pravděpodobně záchranná kryo­terapie (ve formě monoterapie) účinná, hormonální terapie/chemoterapie povede ke zlepšení výsledku.

Vyšetření pacientů s metastazujícím onemocněním

V případě, že biopsie prostaty prokáže přítomnost recidivujícího tumoru, doporučuje se zhodnotit potenciální přítomnost metastáz pomocí zobrazovacího vyšetření lymfatických uzlin, břicha a pánve a kostního skenu. U pacientů s vysokým rizikem může být indikována také otevřená nebo laparoskopická biopsie lymfatických uzlin. Incidence pozitivních lymfatických uzlin se u pacientů po záchranné radikální pros­tatektomii pohybuje v rozmezí 11–40 %. Význam skenu s intravenózní aplikací kapromab pendetidu u pacientů po zá­chranné kryoterapii nebyl dosud dosta­teč­ně prozkoumán, může však mít jistý přínos u pacientů s onemocněním o velkém objemu a u pacientů s PSADT < 6 měsíců.

Velikost prostaty nepředstavuje při zvažování záchranné kryoterapie závažný problém vzhledem k tomu, že po předchozí léčbě ozařováním se objem prostaty zmenší. Anamnéza TURP představuje relativní kontraindikaci pro záchrannou kryo­terapii zvláště u pacientů s velkým TUR defektem vzhledem k riziku uret-rální nekrózy, která může vést až k od­lučování močové trubice a vzniku mo-čové retence. To stejné platí pro pacienty, kteří podstoupili léčbu benigního onemocnění prostaty pomocí otevřené pros­tatektomie.

Výběr pacientů – souhrn

V současné době neexistují žádná přesně definovaná pravidla, která by usnadnila výběr pacientů pro záchrannou kryotera­pii. Nejvhodnějšími kandidáty pro tento výkon jsou pacienti s patologicky proká­zanou lokální recidivou bez známek metastatického šíření, s PSA ≤ 4 ng/ml [24], PSADT > 12–16 měsíců, bez známek invaze SV a očekávanou délkou života > 10 let [25].

TECHNICKÉ ASPEKTY A MODIFIKACE

Záchrannou kryoterapii lze provádět u pacientů s recidivujícím onemocněním po ozařování zevním paprskem a intersticiální brachyterapii, ačkoliv v druhém případě je léčba vzhledem k interferenci s dříve zavedenými zrny obtížnější. Ra­dio­aktivní zrna lze poměrně dobře zobrazit pomocí TRUS. Jejich přítomnost může působit komplikace, protože při ultrazvukovém zobrazení vypadají podobně jako hrot kryojehly (zvláště při příčném zobrazení). Této komplikaci můžeme předejít zavedením jehel v sagitální rovině, protože při tomto pohledu je délka kryojehly snadno rozpoznatelná. V důsledku předchozího ozařování může žláza adhe­ro­vat k anteriorní rektální stěně a způsobovat ztenčení Denonvilliersovy fascie, což je nutné vizualizovat pomocí TRUS před zahájením mrazicího procesu, abychom umožnili správné zavedení posteriorních kryosond a termočlánků do Denonvillier­sovy fascie. V případě, že vzdálenost anteriorní rektální stěny od posteriorní kapsuly prostaty je < 5 mm, nemusí být zmrazení na teplotu –40 °C bezpečné. V tomto případě je nutné mrazicí proces ukončit ve fázi, kdy hlavní okraj ice-ball překračuje kapsulu, i když nebylo dosaženo cílové teploty –40 °C. S ohledem na míru přežití bez chemické a lokální recidivy lze do­sáhnout pomocí opakovaného procesu mra­zení-tání signifikantně lepších výsledků než pouze při aplikaci jednoho cyklu [26].

Při zvažování jakékoliv záchranné te­rapie je nutné pacienta upozornit na riziko vzniku močové inkontinence. Zavedením termosensoru, který monitoruje teplotu v zevním sfinkteru, minimalizujeme riziko tepelného poranění tohoto svalu. Termo­senzor je zaveden kůží v perineální oblasti tak, aby byla špička termosensoru viditelná ve sfinkteru. Umístění lze ověřit pomocí TRUS nebo cystoskopie.

Nemáme k dispozici žádné údaje, které by prokazovaly, že aplikace hormonální terapie před záchrannou kryote­rapií má jakýkoliv benefit (s výjimkou zmenšení objemu prostaty).

VÝSLEDEK LÉČBY

Biochemické výsledky

V uplynulých deseti letech publikovalo několik center výsledky svých zkušeností se záchrannou kryoterapií. Řada studií publi­kovaných na počátku devadesátých let uvádí vysokou míru výskytu komplikací [26–27]. Navzdory tomu, že techniky užívané v těchto počátečních studiích neumožňovaly adekvátní kontrolu tvorby ice-ball ani přesné zacílení prostatické žlázy, údaje týkající se hladin PSA a výsledků biopsie nasvědčují tomu, že ničivý mrazicí proces by mohl umožnit eradikaci lokálně agresivního karcinomu refrakterního na radioterapii. Vysokou míru morbidity uváděnou v těchto studiích lze připisovat řadě faktorů. Zaprvé, v této době nebyly k dispozici termočlánky. Zadruhé, FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) nepovolovala po určitou dobu užívání zařízení sloužícího k zahřívání močové trubice. V důsledku nedostatečného oteplení do­chá­zelo často k odlučování části močové trubice, které bylo spojeno s bolestí, vznikem močové retence a inkontinence. V prvních studiích se navíc užívaly systémy založené na aplikaci tekutého dusíku, které neumožňovaly kontrolu zvětšování ice-ball, což, v kombinaci s nevhodným zavedením kryosondy, vedlo ke vzniku rektální píštěle.

Druhá generace kryochirurgického vybavení umožnila významné zdokonalení této technologie. Aplikace stlačeného argonu, zavádění většího množství sond (až osm) a užívání termosenzorů umožnily dosahovat při léčbě recidivujícího karcinomu lepších výsledků než při užívání dřívějších systémů. Ačkoliv nebyla stano­vena žádná přesná kritéria definující úspěch/selhání záchranné kryoterapie, běžně se uvádí přítomnost přetrvávajícího onemocnění diagnostikovaného na zá­kladě výsledku biopsie a hranice PSA 0,1–0,5 ng/ml.

Publikované studie testující tuto léčebnou modalitu uvádějí slibné výsledky. Pomocí dvou cyklů mrazení/tání Cespedes et al dosáhli 93% míry negativní biopsie a 66% míry přežití bez chemické recidivy. Studie zahrnovala celkem 150 pacientů a léčba probíhala většinou s pomocí systému první generace využívající tekutý dusík při aplikaci dvou cyklů mrazení/tání [28]. Těchto výsledků však bylo dosaženo za cenu vyšší míry komplikací. Nejvyšší pravděpodobnost recidivy onemocnění měli pacienti s předoperační hladinou PSA > 10 ng/ml nebo Gleasonovým skóre ≥ 8. Bahn et al zaznamenali při léčbě 59 pacientů 59% míru přežití 7 let bez biochemické recidivy při užití hraniční hodnoty PSA < 0,5 ng/ml a 69% míru při užití hraniční hodnoty PSA < 1,0 ng/ml [29].

De la Taille et al dosáhli při léčbě 43 pacientů (záchranná terapie) po 12 mě­sících 66% míry přežití bez biochemické recidivy s nízkou mírou výskytu komplikací [30]. Na základě jejich zkušeností lze recidivu očekávat u pacientů, u nichž je po léčbě naměřen PSA nadir > 0,1 ng/ml. Ghafar et al léčili 38 pacientů, u nichž do­šlo po ozařování k recidivě, pomocí kryo­te­ra­pie na bázi argonu [31]. U 81,5 % pa­cientů zaznamenali PSA nadir < 0,1 ng/ml a míru přežití bez chemické recidivy 86 % po jednom roce a 74 % po dvou letech. V další v nedávné době publikované rozsáhlé studii Chin et al léčili 118 pacientů s recidivou po radioterapii pomocí kryo­terapie na bázi argonu (5 pacientů s permanentními intersticiálními implantáty). Autoři uvádějí negativní výsledek biopsie u 94 % pacientů, 7 pacientů s přetrvávajícím onemocněním podstoupilo opakovanou ablaci. 97 % pacientů mělo PSA nadir < 0,5 ng/ml, u 34 % přetrvala tato hladina i po průměrné době sledování 18,6 měsíců (68 % mělo PSA < 4 ng/ml, u 10 pacientů došlo k rozvoji metastáz) [32]. Podobně jako ve studii Pisterse et al byla předoperační hladina PSA > 10 ng/ml, Gleasonovo skóre ≥ 8 a stadium T3/4 predikátorem biochemické recidivy.

Přístroje třetí generace jsou vybaveny až třiceti menšími 17G sondami v podobě jehly. Při užití tohoto systému zaznamenali Creswell et al u 20 pacientů 67% míru přežití bez biochemické recidivy – podle definice PSA < 0,5 ng/ml [33]. Han et al při užití systému třetí generaci také udávají 74% míru přežití bez biochemické recidivy po jednom roce [34].

Komplikace

Nejnovější pokroky v technologii kryoabla­ce vedly k významnému snížení míry výskytu komplikací. V dřívějších studiích se udává po záchranné kryoterapii > 70% míra inkontinence [26], nejnovější studie však uvádějí < 10% míru (de la Taille, Gha­far, Chin, Han). Navzdory těmto zlepšením je však míra inkontinence po záchranné terapii stále vyšší než po primární kryote­rapii. Výskyt rektouretrální píštěle se také uvádí častěji po záchranné kryoterapii, nejnovější studie však prokazují, že incidence této závažné komplikace je téměř nulová (0–3 %) (de la Taille, Ghafar, Han). Ačkoliv výskyt rektální píštěle je v současné době ojedinělý, pacienti udávají bolest v oblasti rekta. Ve studii 35 pacientů, kteří podstoupili kryoablaci s užitím systému na bázi argonu, si na bolest v rektální oblasti stěžovalo celkem 37 % pacientů, kteří byli před kryoterapií léčeni ozařováním, a 12 % pacientů, kteří podstoupili primární kryoterapii (de L Taille 2000, BJU). V novější studii Donnelly et al zaznamenali výskyt rektální bolesti u 17 % (8/46) pacientů, kteří podstoupili záchrannou terapii [35]. Příčina bolesti není známa, pravděpodobně může souviset s ischemickou příhodou probíhající v blízkosti anteriorní rektální stěny. V důsledku radioterapie může dojít ke zhoršení krevního zásobení této oblasti a mrazicí proces může vést k dalšímu zhoršení devaskularizace. Odlučování močové trubice a výskyt obstrukce se uvádí u 5–10 % pacientů (de la Taille, Ghafar, Han). Míra impotence však i při užívání nejnovějších technologií a technik zůstává vysoká ( > 80 %).

Kvalita života

Kvalitou života pacientů po záchranné kryoterapii s užitím přístrojů třetí generace se zabývají dvě studie. Robinson et al hodnotili kvalitu života pacientů pomocí dotazníku EORTC QLQ-C30 (European Organization for Research and Treatment of Cancer Quality of Life Questionnaire) a Prostate Cancer Indexu u 46 pacientů. Měření probíhalo před zahájením léčby a 24 měsíců po záchranné kryoterapii [36]. Po 24 měsících byl zaznamenán návrat na předoperační úroveň ve všech doménách s výjimkou močové a sexuální funkce. Po 24 měsících uvedlo 29 % pa­cientů výskyt mikčních symptomů (středně závažného až závažného stupně), 56 % pacientů uvedlo výskyt sexuálních potíží (středně závažného až závažného stupně). Narušení dlouhodobé kvality života po záchranné kryoterapii třetí generace je tedy zřejmě omezeno pouze na domény sexuální a mikční funkce. Anastasiadis et al [7] srovnávali kvalitu života pomocí instrumentu EORTC QLQ-C30 u 51 pacientů podstupujících primární kryoterapii a 31 pacientů podstupujících záchrannou kryoterapii [37]. V obou skupinách bylo zaznamenáno celkově vysoké skóre kvality života. Pacienti podstupující kryoterapii v rámci primární léčby uvedli lepší fyzikální (p = 0,005) a společenskou (p = 0,024) funkci než pacienti podstupující záchrannou terapii. Zhoršení sexuální funkce, výskyt močových symptomů a inkontinence byly častější u pacientů, kteří podstoupili záchrannou kryoterapii. Tyto vý­sledky nejsou nijak překvapující a odpovídají vyššímu výskytu komplikací u pacientů podstupujících záchrannou radikální prostatektomii po selhání radioterapie (ve srovnání s primární radikální prostatektomií). Je třeba zdůraznit, že nemáme k dispozici žádné studie srovnávající kvalitu života před a po jiných záchranných technikách, např. po záchranné radikální prostatektomii nebo záchranné brachyte­rapii. Nemáme tedy možnost přímého srovnání kvality života po rozdílných záchranných technikách.

Náklady pro systém zdravotní péče

S ohledem na cenu záchranné kryoterapie máme k dispozici pouze omezené údaje. Náklady spojené se záchrannou kryote­rapií jsou srovnatelné s náklady na pri­mární kryoterapii. Dvě studie, které hodnotily cenu primární kryoterapie, proká­zaly, že je významně cenově výhodnější než radikální prostatektomie nebo ozařování zevním paprskem. Dále je třeba si uvědomit, jakým způsobem srovnávat ná­klady na záchrannou kryoterapii s cenou alternativních technik. Pacienti, u nichž dojde po radioterapii k biochemické recidivě, mají obvykle dlouhou očekávanou délku života. Dokonce při PSADT < 12 mě­síců bude přibližně polovina pacientů žít déle než 5 let po biochemické recidivě. Vzhledem k velmi vysoké ceně hormonální terapie tedy záchranná kryoterapie může díky eliminaci nebo oddálení hormonální terapie ušetřit náklady. Pro zhodnocení cenové výhodnosti záchranné kryoterapie ve srovnání s jinými alternativními technikami je nutné vytvoření detailních ekonomických modelů.

ZÁVĚR

Kryoterapie pod ultrazvukovou kontrolou s monitorováním teploty představuje účinnou modalitu pro léčbu recidivujícího lokalizovaného karcinomu prostaty po se­lhání léčby ozařováním. Zdokonalení ope­rační techniky a instrumentace vedlo k signifikantnímu snížení morbidity při zacho­vání trvalého snížení PSA. Záchranná kryo­terapie představuje vhodnou alternativu pro vybrané pacienty s lokálně recidivujícím karcinomem prostaty. Tuto techniku je vhodné zvážit co nejdříve u pacientů, u nichž došlo k selhání radioterapie.

Aaron E. Katz, MD
Associate Professor of Urology
Columbia Medical Center
AEK4@columbia.edu


Zdroje

1. Ragde H, Elgamal A-A, Snow PB, et al. Ten-year disease free survival after transperineal sonography-guided Iodine-125 brachytherapy with or without 45-Gray external beam irradiation in the treatment of patients with clinically localized, low to high Gleason grade prostate carcinoma. Cancer 1998; 83 (5): 989–1001.

2. Stock RG, Stone NN, DeWyngaert JK, et al. Prostate specific antigen findings and biopsy results following interactive ultrasound guided transperineal brachy­therapy for early stage prostate carcinoma. Cancer 1996; 77 (11): 2386–2392.

3. Zelefsky MJ, Leibel SA, Gaudin PB, et al. Dose escalation with three-dimensional conformal radiation therapy affects the outcome of prostate cancer. Int J Radiat Oncol Biol Phys 1998; 41 (3): 491–500.

4. Dinges S, Deger S, Koswig S, et al. High-dose rate interstitial with external beam irradiation for localized prostate cancer-results of a prospective trial. Radio­ther Oncol 1998; 48 (2): 197–202.

5. Crook JM, Bunting PS. Percent free prostate-specific antigen after radiotherapy for prostate cancer. Urology 1998; 52 (1): 100–105.

6. Babaian RJ, Kojima M, Saitoh M, et al. Detection of residual prostate cancer after external radiotherapy. Cancer 1995; 75 (8): 2153–2158.

7. Laverdiere J, Gomez JL, Cusan L, et al. Beneficial effect of combination hormonal therapy administered prior and following external beam radiation therapy for localized prostate cancer. Int J Radiat Oncol Biol Phys 1997; 37: 247–252.

8. Ljung G, Norberg M, Hansson H, et al. Transrectal ultrasonically-guided core biopsies in the assessment of local cure of Prostatic cancer after radical external beam radiotherapy. Acta Oncologica 1995; 34 (7): 945–952.

9. Roach M 3rd, Hanks G, Thames H Jr et al. Defining biochemical failure following radiotherapy with or without hormonal therapy in men with clinically locali­zed prostate cancer: recommendations of the RTOG-ASTRO Phoenix Consensus Conference. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2006; 65 (4): 965–74.

10. Crook J, Malone S, Perry G et al. Postradiotherapy prostate biopsies: what do they really mean? Results for 498 patients. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2000; 48 (2): 355–367.

11. Baust JG, Gage AA. The Molecular Basis of Cryo­sur­gery. BJU Intl. 2005; 95 (9): 1187–1191.

12. Hoffmann NE, Bischof JC. The cryobiology of cryosurgical injury. Urology 2002; 60: 40–49.

13. Baust JG, Gage AA, Klossner D, Clarke D, Miller R, Cohen J, Katz A, Polascik T, Clarke H, Baust JM. Criti­cal Issues in the Successful Application of Cryo­surgical Ablation of the Prostate. Technol Cancer Res Treat 2007; 6: 97–109.

14. Long JP, Bahn D, Lee F, Shinohara K et al. Five-year retrospective, multi-institutional pooled analysis of cancer-related outcomes after cryosurgical ablation of the prostate. Urology 2001; 57: 518–523.

15. Prepelica KL, Okeke Z, Murphy A, Katz AE. Cryosurgical ablation of the prostate: high risk patient outcomes. Cancer 2005; 103 (8): 1625–1630.

16. Bahn DK, Lee F, Badalament R, Kumar A, Greski J, Chernick M. Targeted cryoablation of the prostate: 7-year outcomes in the primary treatment of prostate cancer. Urology 2002; 60: 3–11.

17. Stock RG, Stone NN, Cesaretti JA. Prostate-speci­fic antigen bounce after prostate seed implantation for localized prostate cancer: descriptions and implications. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2003; 56 (2): 448–453.

18. Rosser CJ, Kuban DA, Levy LB et al. Prostate specific antigen bounce phenomenon after external beam radiation for clinically localized prostate cancer. J Urol 2002; 168 (5): 2001–2005.

19. Spiess PE et al. Presalvage prostate-specific antigen (PSA) and PSA doubling time as predictors of biochemical failure of salvage cryotherapy in patients with locally recurrent prostate cancer after radiothe­rapy. Cancer 2006;107 (2): 275–80.

20. Sartor CI, Strawderman MH, Lin XH et al. Rate of PSA rise predicts metastatic versus local recurrence after definitive radiotherapy. Int J Radiat Oncol Biol Phys 1997; 38 (5): 941–947.

21. Crook JM, Bahadur YA, Robertson SJ et al. Evaluation of radiation effect, tumor differentiation, and prostate specific antigen staining in sequential prostate biopsies after external beam radiotherapy for patients with prostate carcinoma. Cancer 1997; 79 (1): 81–89.

22. Eichler K, Hempel S, Wilby J et al. Diagnostic value of systematic biopsy methods in the investigation of prostate cancer: a systematic review. J Urol 2006; 175 (5): 1605–1612

23. Gheiler EL, Tefilli MV, Tiguert R et al. Predictors for maximal outcome in patients undergoing salvage surgery for radio-recurrent prostate cancer. Urology 1998; 51 (5): 789–795.

24. Chin JL, Pautler SE, Mouraviev V et al. Results of salvage cryoablation of the prostate after radiation: identifying predictors of treatment failure and complications. J Urol 2001; 165: 1937–1941.

25. Pound CR, Partin AW, Epstein JI et al. Prostate-specific antigen after anatomic radical retropubic prostatectomy. Patterns of recurrence and cancer control. Urol Clin North Am 1997; 24 (2): 395–406.

26. Pisters LL, von Eschenbach AC, Scott SM et al. The efficacy and complications of salvage cryotherapy of the prostate. J Urol 1997; 157 (3): 921–925.

27. Bales GT, Williams MJ, Sinner M et al. Short-term outcomes after cryosurgical ablation of the prostate in men with recurrent prostate carcinoma following radiation therapy. Urology1995; 46 (5): 676–680.

28. Cespedes RD, von Eschenbach AC, McGuire EJ. Long-term followup of incontinence and obstruction after salvage cryosurgical ablation of the prostate: results in 143 patients. J Urology 1997; 157 (1): 237–240.

29. Bahn DK, Lee F, Silverman P et al. Salvage cryosurgery for recurrent prostate cancer after radiation therapy: a seven-year follow-up. Clin Prostate Cancer 2003; 2 (2): 111–114.

30. de la Taille A, Hayek O, Benson MC et al. Salvage cryotherapy for recurrent prostate cancer after radiation therapy: the Columbia experience. Urology 2000; 55 (1): 79–84.

31. Ghafar MA, Johnson CW, de la Taille A et al. Salvage cryotherapy using an argon based system for locally recurrent prostate cancer after radiation therapy: the Columbia experience. J Urol 2001; 166 (4): 1333–1337.

32. Chin JL, Pautler SE, Mouraviev V et al. Results of salvage cryoablation of the prostate after radiation: identifying predictors of treatment failure and complications. J Urol 2001; 165: 1937–1941.

33. Cresswell J, Asterling S, Chaudhary M et al. Third-generation cryotherapy for prostate cancer in the UK: a prospective study of the early outcomes in primary and recurrent disease. BJU Int 2006; 97 (5): 969– 974.

34. Han KR, Belldegrun AS: Third-generation cryosur­gery for primary and recurrent prostate cancer. BJU Int 2004; 93 (1): 14–18.

35. Donnelly BJ, Saliken JC, Ernst DS et al. Role of transrectal ultrasound guided salvage cryosurgery for recurrent prostate carcinoma after radiotherapy. Prostate Cancer and Prostatic Diseases. 2005; 8 (3): 235–242.

36. Robinson JW, Donnelly BJ, Coupland K et al. Quality of life 2 years after salvage cryosurgery for the treatment of local recurrence of prostate cancer after radiotherapy. Urologic Oncology 2006; 24 (6): 472– 486.

37. Anastasiadis AG, Sachdev R, Salomon L, Katz AE. Comparison of health-related quality of life and prostate-associated symptoms after primary and salvage cryotherapy for prostate cancer. J Cancer Res Clin Oncol 2003; 129 (12): 676–682.

Štítky
Dětská urologie Urologie
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se