Guidelines EAU pro neurogenní dysfunkci dolních cest močových
VERZE 2007


Autoři: M. Stohrer ;  D. Castro-Diaz ;  E. Chartier-Kastler ;  G. Krammer ;  A. Mattiasson ;  J. I. Wyndaele
Vyšlo v časopise: Urol List 2008; 6(2): 97-120
Kategorie: Guidelines

OBSAH

  1. CÍL A STATUS TĚCHTO GUIDELINES 99
    • 1.1 Cíl 99
    • 1.2 Standardizace 99
    • 1.3 Literatura 99
  2. ÚVOD 99
    • 2.1 Rizikové faktory a epidemiologie 99
      • 2.1.1 Periferní neuropatie 99
      • 2.1.2 Regionální spinální anestezie 99
      • 2.1.3 Iatrogenní faktory 99
      • 2.1.4 Demyelinizace (roztroušená skleróza) 99
      • 2.1.5 Demence (Alzheimerova choroba, Binswangerova choroba, Nasu, syndrom Niemmannův-Pickův) 99
      • .1.6 Patologie bazálních ganglií 99
      • 2.1.7 Cerebrovaskulární patologie 99
      • 2.1.8 Tumory předního laloku mozku 99
      • 2.1.9 Míšní léze 99
      • 2.1.10 Onemocnění meziobratlových plotének 99
    • 2.2 Standardizace terminologie 99
      • 2.2.1 Úvod 99
      • 2.2.2 Definice 100
    • 2.3 Klasifikace 101
      • 2.3.1 Úvod 101
      • 2.3.2 Neurourologická klasifikace 101
      • 2.3.3 Neurologická klasifikace 102
      • 2.3.4 Urodynamická klasifikace 102
      • 2.3.5 Funkční klasifikace 102
      • 2.3.6 Doporučení pro klasifikaci 102
    • 2.4 Načasování diagnostiky a léčby 102
      • 2.4.1 Guidelines pro načasování diagnózy a léčby 102
    • 2.5 Literatura 102
  3. DIAGNOSTIKA 103
    • 3.1 Úvod 103
    • 3.2 Anamnéza 103
      • 3.2.1 Obecná anamnéza 103
      • 3.2.2 Specifická anamnéza 104
      • 3.2.3 Guidelines pro odebírání anamnézy 104
    • 3.3 Fyzikální vyšetření 104
      • 3.3.1 Obecné fyzikální vyšetření 104
      • 3.3.2 Neurourologické vyšetření 104
      • 3.3.3 Laboratorní testy 104
      • 3.3.4 Guidelines pro provádění fyzikálního vyšetření 105
    • 3.4 Urodynamické vyšetření 105
      • 3.4.1 Úvod 105
      • 3.4.2 Urodynamické testy 105
      • 3.4.3 Specifické uro-neurofyziologické testy 106
      • 3.4.4 Guidelines pro provádění urodynamického vyšetření a uro-neurofyziologických testů 107
    • 3.5 Typické projevy NLUTD 107
    • 3.6 Literatura 107
  4. LÉČBA 107
    • 4.1 Úvod 107
    • 4.2 Neinvazivní konzervativní léčba 108
      • 4.2.1 Asistované vyprazdňování močového měchýře 108
      • 4.2.2 Rehabilitace dolních cest močových 108
      • 4.2.3 Medikamentózní léčba 108
      • 4.2.4 Elektrická neuromodulace 109
      • 4.2.5 Zevní zařízení 109
      • 4.2.6 Guidelines pro neinvazivní konzervativní léčbu 109
    • 4.3 Minimálně invazivní léčba 109
      • 4.3.1 Katetrizace 109
      • 4.3.2 Guidelines pro provádění katetrizace 109
      • 4.3.3 Intravezikální medikamentózní terapie 109
      • 4.3.4 Intravezikální elektrostimulace 110
      • 4.3.5 Výkony na hrdle močového měchýře a močové trubice 110
      • 4.3.6 Guidelines pro minimálně invazivní konzervativní léčbu 110
    • 4.4 Operační léčba 110
      • 4.4.1 Operace hrdla močového měchýře a močové trubice 110
      • 4.4.2 Myektomie detruzoru (autoaugmentace) 111
      • 4.4.3 Denervace, deaferentace, neurostimulace, neuromodulace 111
      • 4.4.4 Překrytí močového měchýře příčně pruhovanou svalovinou 111
      • 4.4.5 Augmentace nebo substituce močového měchýře 111
      • 4.4.6 Derivace moči 112
    • 4.5 Guidelines pro operační léčbu 112
    • 4.6 Literatura 112
  5. LÉČBA VEZIKOURETRÁLNÍHO REFLUXU 118
    • 5.1 Možnosti léčby 118
    • 5.2 Literatura 118
  6. KVALITA ŽIVOTA 118
    • 6.1 Kritéria 118
    • 6.2 Literatura 118
  7. SLEDOVÁNÍ 119
    • 7.1 Kritéria 119
    • 7.2 Guidelines pro sledování 119
    • 7.3 Literatura 119
  8. ZÁVĚR 119
  9. ZKRATKY UŽITÉ V TEXTU 119

1. CÍL A STATUS TĚCHTO GUIDELINES

1.1 Cíl

Cílem těchto klinických guidelines je poskytnout informace týkající se incidence, definice, diagnostiky, terapeutic­kých možností a sledování neurogenní dysfunkce dolních cest močových (NLUTD) pro klinické lékaře. Tyto guidelines obsahují nejnovější názory odborníků na tento specifický patologický stav, a prezentují tedy nejaktuálnější informace Evropské urologické společnosti.

1.2 Standardizace

Používaná terminologie a doporučované diagnostické postupy v těchto guideli-nes jsou v souladu s doporučeními pro vy­šet­řo­vání dolních cest močových (LUT) Inter­na­tional Continence Society (ICS) [1-3].

1.3 Literatura

1. Stöhrer M, Goepel M, Kondo A, Kramer G, Madersbacher H, Millard R, Rossier A, Wyndaele JJ. The standardization of terminology in neurogenic lower urinary tract dysfunction with suggestions for diagnostic procedures, Neurourol Urodyn 1999; 18:139-158.

2. Abrams P, Cardozo L, Fall M, Griffiths D, Rosier P, Ulmsten U, van Kerrebroeck P, Victor A, Wein A. The standardisation of terminology of lower urinary tract function: Report from the Standardisation Sub­com­mit­tee of the International Continence Society. Neurourol Urodyn 2002; 21: 167-178.

3. Schäfer W, Abrams P, Liao L, Mattiasson A, Pesce F, Spångberg A, Sterling AM, Zinner NR, van Kerre­broeck P. Good Urodynamic Practices: Uroflowmetry, Filling Cystometry, and Pressure-Flow Studies. Neurourol Urodyn 2002; 21: 261-274.

2. ÚVOD

2.1 Rizikové faktory a epidemiologie

NLUTD může být zapříčiněna různými onemocněními a příhodami postihujícími části nervového systému, které ovládají LUT. Vznik dysfunkce dolních cest močo­vých (LUTD) závisí zejména na umístění a rozsahu neurologické léze (viz 2.3).

Nemáme k dispozici žádné údaje týkající se celkové prevalence NLUTD v běžné populaci, co ale máme k dispozici, jsou informace týkající se prevalence spolu se vyskytujících stavů a relativního rizika NLUTD u pacientů trpících těmito stavy.

2.1.1 Periferní neuropatie

Diabetes – prevalence této běžné metabolické poruchy v americké populaci je přibližně 2,5 %, toto onemocnění však může být po mnoho let subklinické. Pro se­kun­dár­ní neuropatii vyskytující se u tohoto one­mocnění neexistují žádná specifická kritéria, ale odhaduje se, že přibližně u 50 % pacientů dojde ke vzniku soma­tické neuropatie a u 75–100 % pacientů dojde ke vzniku NLUTD [1-2].

Nadužívání alkoholu – nadměrná kon­zu­mace alkoholu způsobuje periferní neuropatii, odhadovaná prevalence se však velmi liší – od 5–15 % [3] do 64 % [4]. NLUTD se vyskytuje častěji u pacientů s cirhózou jater a postihuje více parasympatický systém než sympatický systém [5].

Méně prevalentní periferní neuropatie:

  • porfyrie – dilatace močového měchýře až u 12 % pacientů [6]
  • sarkoidóza – vzácný výskyt NLUTD [7]
  • genitální herpes [9] a herpes lumbo­sak­rální zóny [8] – NLUTD u většiny pacientů pouze přechodně
  • syndrom Guillainův-Barréův – močové symp­tomy u 30 % pacientů, regresivní u většiny z nich [10].

2.1.2 Regionální spinální anestezie

Regionální spinální anestezie může způsobovat NLUTD [11], nebyly však zaznamenány žádné údaje týkající se prevalence [12].

2.1.3 Iatrogenní faktory

Abdominoperineální resekce rekta nebo dělohy může u 10–60 % pacientů vést ke vzniku lézí inervace dolních cest močových [13,14]. Rozsah resekce je důležitý: < 8 % po samotné kolostomii, 29 % po posterior­ní resekci [15]. Radikální prostatektomie představuje další rizikový faktor [16].

2.1.4 Demyelinizace

Roztroušená skleróza je příčinou NLUTD u 50–90 % pacientů [17-19]. Symptomy NLUTD se objevují u 2–12 % pacientů [20].

2.1.5 Demence

Alzheimerova choroba, Binswangerova choroba, Nasu, syndrom Niemmannův-Pickův jsou častou příčinou nespecifické NLUTD [21-25].

2.1.6 Patologie bazálních ganglií (Parkinsonova choroba, Huntingtonova choroba, Shyův-Dragerův syndrom atd)

NLUTD se vyskytuje u 37,9–70 % pacientů trpících Parkinsonovou chorobou [26] a téměř u všech pacientů se vzácně se vyskytujícím Shyovým-Dragerovým sympto­mem [27].

2.1.7 Cerebrovaskulární patologie

Cerebrovaskulární patologie jsou příčinou hemiplegie se zbytkovou inkontinencí a NLUTD u 20–50 % pacientů [28-30] se snižující se prevalencí po příhodě [30].

2.1.8 Tumory předního laloku mozku

Tento druh tumoru je příčinou LUTD u 24 % pacientů [31].

2.1.9 Míšní léze

Míšní léze mohou být traumatické, vaskulární, interní nebo vrozené. V USA byla zaznamenána průměrná incidence 30–40 nových případů na milion obyvatel. U většiny těchto pacientů dojde ke vzniku NLUTD [32]. U pacientů trpících defektem spina bifida a dalšími vrozenými defekty byla ve věkové skupině 10–69 let zaznamenána prevalence 8–9/10 000, s nej­vyš­ší prevalencí ve věkové skupině 25–29 let (Velká Británie) [33] a 1 případ na 1 000 porodů (USA) [34]. Přibližně u 50 % těchto dětí se vyvine detruzoro-sfinkterová dyssynergie (DSD) [35].

2.1.10 Onemocnění plotének

Bylo prokázáno, že onemocnění plotének je příčinou NLUTD u 6–18 % pacientů [36,37].

2.2 Standardizace terminologie

2.2.1 Úvod

Některé skupiny již dříve publikovaly guidelines pro péči o pacienty s NLUTD zamě­řené pro národní nebo mezinárodní urologické společnosti [38-41]. V budoucnosti budou jistě aktualizována i tato guidelines. Tato guidelines obsahují i definice některých významných termínů a metod. ICS NLUTD standardizace [39] je zaměřena zejména na standardizaci terminologie a urodynamického vyšetření v této skupině pacientů. Další relevantní definice lze najít ve zprávě ICSI [42].

Definice uvedené v těchto dokumen­tech (zčásti upravené) a další definice významné pro klinickou praxi jsou uvedeny v kapitole 2.2.2. Specifické definice související s technikami urodynamického vyšetřování čtenář nalezne v příslušné zprávě ICS [39].

2.2.2 Definice

  • akontraktilita detruzoru – viz níže uvedená mikční fáze
  • akontraktilita uretrálního sfinkteru – viz níže uvedená jímací fáze
  • autonomní dysreflexie – zvýšení sympa­tického reflexu následkem rušivého podnětu, projevující se bolestí hlavy, hypertenzí, rudnutím obličeje a pocením
  • kapacita – viz níže uvedená jímací fáze
  • katetrizace, zavedení katétru – vyprázdnění močového měchýře pomocí (semi) per­manentně zavedeného katétru
  • intermitentní katetrizace (IC) – vyprázdnění močového měchýře pomocí katét­ru, který je po zákroku odstraněn (obvykle se provádí v pravidelných intervalech)
    • aseptická IC – použití sterilního ka­tét­ru, dezinfekčního lubrikantu, genitálie jsou vydezinfikovány
    • čistá IC – použití katétru na jedno použití nebo očištěného katétru na více použití, genitálie jsou omyty
    • sterilní IC – kompletní sterilizace – uži­tí ste­rilních rukavic, pinzety, pláště i masky
    • intermitentní autokatetrizace (ISC) – IC, kterou si provádí sám pacient
  • kompliance detruzoru – viz níže uvedená jímací fáze
  • stav – přítomnost specifických pozorování souvisejících s charakteristickými symptomy nebo znaky nasvědčujícími přítomnosti patologických procesů
  • mikční diář – záznam o počtu močení a vymočeném objemu, počtu příhod inkontinence, používání vložek a dalších relevantních informací:
    • tabulka zaznamenávající frekvenci/ objem močení (FVC) – počet příhod močení a vymočený objem
    • tabulka zaznamenávající dobu mo­če­ní (MTC) – pouze doba močení
  • fyziologická míra plnění – nižší než předpokládané maximum: tělesná hmotnost (kg)/4 na ml/s [42,43]
  • retardace močení – obtíže při zahájení močení – oddálení močení po té, co je pacient připraven močit
  • intermitence – proud moči se jednou nebo vícekrát během močení přeruší
  • leak point pressure (LPP) – viz níže uvedená jímací fáze
  • léze dolního motorického neuronu (LMLN) – míšní léze na nebo léze pod úrovní S1-S2
  • neurogenní dysfunkce dolních cest močových (NLUTD) – dysfunkce dolních cest močových vzniklá následkem pro­kázané patologie nervového zásobení
  • specifické pozorování – pozorování pro­vá­děné během specifické diagnostické metody
  • hyperaktivní močový měchýř – viz níže uvedený symptom syndrom
  • hyperaktivní detruzor – viz níže uvedená jímací fáze
  • rehabilitace, LUT – neoperační, neme­di­ka­mentózní léčba dysfunkce LUT
  • znak – pozorování prováděné lékařem zahrnující jednoduché metody (přímé pozorování, mikční diář, vážení vložek) umožňující verifikaci a klasifikaci symptomů
  • uretrální, nerelaxující sfinkter – viz níže uvedená mikční fáze
  • symptom – subjektivní indikátor one­mocnění nebo změny stavu, tak jak ho vnímá pacient, opatrovník nebo partner, který může sloužit jako příčina pro vy­hledání lékařské pomoci
  • léze horního motorického neuronu (UMNL) – míšní léze nad úrovní S1-S2
  • vyvážené močení – u pacienta s NLUTD: močení s fyziologickým tlakem detruzoru a malým reziduálním objemem (< 80 ml nebo < 20 % objemu močového měchýře)
  • vyvolané močení – močení vyvolané manévrem umožňujícím vyvolat kon­trakci detruzoru exteroceptivním podnětem
  • objem, hyperaktivita – viz níže uvedená jímací fáze

Jímací fáze

  • maximální anestetická kapacita močo­vé­ho měchýře – maximální objem na­plně­ní močového měchýře v celkové nebo spinální anestezii
  • zvýšená denní frekvence mikce – normální frekvence je odhadována na při­bližně 8 močení/den [44]
  • nykturie – jedno nebo více probuzení během noci za účelem mikce
  • urgence – symptom náhlé potřeby mo­čit, který je obtížné zadržet
  • močová inkontinence – jakýkoliv mimovolní únik moči, dále lze specifikovat:
    • stresová inkontinence – při námaze, kýchání nebo kašli
    • nutkavá močová inkontinence – do­pro­vází ji nebo předchází urgence
    • smíšená močová inkontinence – souvisí s urgencí, námahou, úsilím, ký­chá­ní nebo kašlem
    • nepřetržitá močová inkontinence
  • vjem v močovém měchýři lze kategorizovat jako:
    • normální – symptomy a anamnéza: pacient vnímá plnění svého močového měchýře a narůstající pocit až po silné nucení močit; urodynamické vyšet­ře­ní: první pocit plnění močového měchýře, první pocit nucení močit, a silné nucení močit při reálném objemu močo­vého měchýře
    • zvýšený – symptomy a anamnéza: brzy nastupující a silné nucení močit; urodynamické vyšetření: jakýkoliv ze 3 „normálních“ urodynamických parametrů při nízkém objemu močového měchýře
    • snížený – symptomy a anamnéza: pa­cient pociuje plnění měchýře ale nikoliv nucení močit; urodynamické vy­šet­ře­ní: snížené vnímání plnění močo­vé­ho měchýře
    • chybějící – pacient nepociuje plnění močového měchýře ani nucení močit
    • nespecifický – pacient vnímá plnění močového měchýře jako pocit plnosti břicha, vegetativní symptomy zvýšené­ho svalového napětí

Definice, které platí pouze po provedení urodynamického vyšetření

  • cystometrická kapacita – objem močo­vé­­ho měchýře na konci plnící cystometrie
  • maximální cystometrická kapacita – objem močového měchýře při silném nutkání močit
  • močový měchýř o velké kapacitě – objem močového měchýře při cystometrické kapacitě daleko přesahuje prů­měr­nou hodnotu objemu vymočené moči odhadnutého na základě mikčního diáře, bez signifikantního zvýšení tlaku detruzoru (bez anestezie)
  • normální funkce detruzoru – malé nebo žádné zvýšení tlaku během plnící fáze, absence mimovolních fázických kontrakcí navzdory dráždění
  • hyperaktivita detruzoru – mimovolní kon­trakce detruzoru během plnící fáze, spontánní nebo vyvolané, následující podskupiny:
    • fázická hyperaktivita detruzoru – cha­rak­teristická fázická kontrakce
    • terminální hyperaktivita detruzoru – je­di­­ná kontrakce při cystometrické kapacitě
  • hyperaktivita detruzoru při zvýšeném tlaku - maximální tlak detruzoru > 40 cm H20 [39,45]
  • hyperaktivní objem – objem močového měchýře při první známce hyperaktivity detruzoru
  • inkontinence spojená s hyperaktivním detruzorem – nevyžaduje definici
  • leak point pressure (DLPP)
    • detrusor leak point pressure (DLPP) – nejnižší hodnota tlaku detruzoru, při níž dochází k úniku moči, absence abdominálního napětí i kontrakcí detruzoru
    • abdominal leak point pressure – nej­nižší hodnota záměrně zvýšeného intravezikálního tlaku, při níž dochází k úniku moči při absenci kontrakce detruzoru
  • kompliance detruzoru – vztah mezi změnou objemu močového měchýře (ΔV) a změnou tlaku detruzoru (Δpdet): C = ΔV/ΔPdet (ml/cm H20)
  • nízká kompliance detruzoru – C = ΔV/ ΔPdet < 20 ml/cm H20 [39]
  • „break volume“ (hraniční objem) – objem močového měchýře, při němž dojde k náhlému signifikantnímu sníže­ní kompliance detruzoru
  • akontraktilita uretrálního svěrače – absence jakýchkoliv známek kontrakce sfinkteru během plnící fáze, zejména při větším objemu močového měchýře, nebo během zvýšení abdominálního tlaku

Mikční fáze

  • pomalý proud – menší rychlost proudu moči
  • intermitentní proud – přerušování prou­du moči během močení
  • retardace močení – obtíže při zahájení mikce
  • napínání – napětí svalů při zahájení, udržení nebo zlepšení proudu moči
  • závěrečné odkapání – prodloužení závě­reč­né fáze mikce, kdy dochází ke zpomalení proudu

Definice, které platí pouze po provedení urodynamického vyšetření

  • normální funkce detruzoru – volně vy­volaná kontrakce detruzoru, která způ­sobuje úplné vyprázdnění močového měchýře během normálního časového intervalu
  • hypoaktivita detruzoru – kontrakce o menší síle a/nebo trvání
  • akontraktilní detruzor – absence kontrakcí
  • nerelaxující se uretrální svěrač – ne­vy­ža­duje definici
  • detruzoro-sfinkterová dyssynergie (DSD) – kontrakce detruzoru souběžně s mi­mo­volní kontrakcí uretrální a/nebo periuretrální příčně pruhované svaloviny

Postmikční fáze

  • pocit neúplného vyprázdnění (pouze symptom)
  • postmikční odkapávání – nechtěný únik moči krátce po dokončení mikce
  • bolest, diskomfort nebo pocit napětí v dolních cestách močových a genitálu, mohou být spojeny s plnící nebo mikční fází, mohou se vyskytovat po močení nebo neustále
  • symptom syndrom – kombinace symptomů:
    • syndrom hyperaktivního močového měchýře – urgence s nebo bez nut­kavé inkontinence, obvykle spojena s frek­vencí a nykturií
    • synonyma: syndrom urgence, syndrom urgence-frekvence
    • tento syndrom ukazuje na přítomnost LUTD

2.3 Klasifikace

2.3.1 Úvod

Účelem klasifikace NLUTD je usnadnit porozumění a řešení NLUTD a poskytnout standardizovanou terminologii týkající se procesů tohoto onemocnění. Normální funkce LUT závisí na nervové integraci mezi periferním, míšním a centrálním nervovým systémem. Přibližný typ NLUTD se určuje na základě lokalizace a rozsahu léze (suprapontinní, suprasakrální míšní, subsakrální či periferní) [32,40].

Klasifikační systémy NLUTD vycházejí z neurologického substrátu (typu a loka­lizace neurologické léze), neuro-urologic­ké­ho substrátu (neurologická léze a LUTD), typu LUTD nebo jsou čistě funkční. Mnoho popisných termínů je odvozeno právě z těchto klasifikačních systémů. Tyto termíny jsou však standardizovány pouze v rámci daného klasifikačního systému a mimo něj mají pouze omezený význam a mohou být spíše zavádějící.

Dokonalý klasifikační systém nebyl doposud vytvořen. Neurologické klasifikační systémy nemohou výstižně popsat LUTD, a naopak. Existují pouze ojedinělé výjimky u případů NLUTD zapříčiněných specifickou neurologickou lézí. Popis NLUTD je tedy nutné individualizovat pro jednotlivé pacienty.

2.3.2 Neuro-urologická klasifikace

Borsův a Cormarrův [46] klasický neuro­urologický klasifikační systém byl vytvořen na základě klinického pozorování pacientů s traumatickým poraněním míchy. Tento systém upřesňuje 3 aspekty: lokalizaci léze, úplnost léze a koordinaci LUT.

Hald a Bradley [47] snížili počet kategorií výše uvedeného systému. Autoři označují svůj systém jako jednoduchou neurotopografickou klasifikaci.

Burgdörfer doplnil Borsův a Cormarrův systém o informace týkající se LUTD, poruchu detruzoru, svěrače a reziduální moči. Tato klasifikace je uvedena v jiném dokumentu [48].

2.3.3 Neurologická klasifikace

Bradley [49] uvádí existenci 4 kontrolních obvodů (loops) zodpovědných za LUT. Loop I představuje spojení centrálního nervo­vého systému a mikčního centra ve Varolově mostu, loop II intraspinální dráhy mezi detruzorem a mikčním centrem (afe­rentní) a sakrální míchou (eferentní), loop III senzorické axony z detruzoru a příčně pruhované svaloviny uretrálního svěrače do sakrální míchy a loop IV popisuje supra­sak­rální a segmentální inervaci periuretrální příčně pruhované svaloviny.

2.3.4 Urodynamická klasifikace

Lapides [50] rozdělil klinické a urodyna­mické nálezy do 5 kategorií: senzorický neurogenní močový měchýř, motoricky pa­ralytický močový měchýř, autonomní neurogenní močový měchýř, neinhibovaný neurogenní močový měchýř a reflexní neurogenní močový měchýř.

Krane a Siroky [51] uvádějí deskriptivní klasifikaci spolupráce detruzoru a svě­rače, pozorované u pacientů s NLUTD při urodynamickém vyšetření, zaměřenou na vzájemné funkční působení mezi detruzorem a uretrálním svěračem.

2.3.5 Funkční klasifikace

Quesada et al [52] navrhují vytvoření verze klasifikace založené na funkčních aspektech LUT, která by byla lépe použitelná pro stanovování klinických závěrů.

Wein [53] uvádí praktický přístup k diagnostice a terapii LUTD. Jeho systém zahrnuje klasifikaci jímací a mikční funkce LUT a aktivitu detruzoru a uretry.

Fall et al [54] navrhují podrobnější klasifikaci pro hyperaktivní detruzor (je zahrnuta v rámci klasifikace ICS).

Klasifikace ICS [42] od sebe odděluje jímací a mikční fázi a popisuje funkci detruzoru a uretry v každé fázi (viz 2.2).

Madersbacher [40,55] uvádí velmi jednoduchou klasifikaci, která se zaměřuje zejména na terapeutické následky (obr. 2.1). Tento systém vychází z klinic­kého pojetí, že mezi okamžikem vysokého a nízkého tlaku detruzoru během plnící fáze a uvolnění/neuvolnění sfinkteru nebo DSD během mikční fáze existuje významný rozdíl v diagnostice. Nerelaxující se sfinkter nebo DSD způsobují vyšší tlak detruzoru během mikční fáze. Tento systém představuje nejsnadnější způsob pro kli­nickou diagnostiku NLUTD.

Obr. 2.1. Maderbacherův klasifikační systém [40] s typickými neurogenními lézemi.
Obr. 2.1. Maderbacherův klasifikační systém [40] s typickými neurogenními lézemi.

2.3.6 Doporučení pro klasifikaci

Užívání Madersbacherova klasifikačního systému [40] (obr. 2.1) je doporučováno pro klinickou praxi.

2.4 Načasování diagnostiky a léčby

U vrozené i získané NLUTD je nezbytné časné diagnostikování i zahájení léčby, nebo u některých pacientů trpících myelo­meningokélou [56-61], ale také u pacientů s traumatickým poraněním míchy [62-64], může dojít k nezvratným změnám, pře­sto­že neuropatologické znaky mohou být normální [65].

Je třeba zvážit i možnost, že LUTD může sama o sobě představovat symptom prokazující přítomnost neurologické pato­logie [20,66].

2.4.1 Guidelines pro načasování diagnostiky a léčby

Diagnostiku a léčbu NLUTD je třeba zahájit co nejdříve.

2.5 Literatura

1. Ellenberg M. Development of urinary bladder dysfunction in diabetes mellitus. Ann Intern Med 1980; 92: 321-323.

2. Bradley WE. Diagnosis of urinary bladder dysfunction in diabetes mellitus. Ann Intern Med 1980; 92: 323-326.

3. Schuckit M. In: Isselbacher KJ, et al. (eds) Harrison’s principles of Internal Medicine. New York, McGraw-Hill 1981: 1475-1478.

4. Barter F, Tanner AR. Autonomic neuropathy in an alcoholic population. Postgrad Med J 1987; 63: 1033-1036.

5. Anonymous. Autonomic neuropathy in liver disease. Lancet 1989; 2(8665): 721-722

6. Bloomer JR, Bonkovsky HL. The porphyrias. Dis Mon 1989; 35: 1-54.

7. Chapelon C, Ziza JM, Piette JC, Levy Y, Raguin G, Wechsler B, Bitker MO, Bletry O, Laplane D, Bousser MG, et al. Neurosarcoidosis: signs, course and treatment in 35 confirmed cases. Medicine (Baltimore); 1990; 69: 261-276.

8. Chen PH, Hsueh HF, Hong CZ. Herpes zoster-associated voiding dysfunction: a retrospective study and literature review. Arch Phys Med Rehabil 2002; 83: 1624-1628

9. Greenstein A, Matzkin H, Kaver I, Braf Z. Acute urinary retention in herpes genitalis infection. Urodynamic evaluation. Urology 1988; 31: 453-456.

10. Lichtenfeld P. Autonomic dysfunction in the Guil­lain-Barré syndrome. Am J Med 1971; 50: 772-780.

11. Mardirosoff C, Dumont L. Bowel and bladder dysfunction after spinal bupivacaine. Anesthesiology 2001; 95: 1306.

12. Auroy Y, Benhamou D, Bargues L, Ecoffey C, Falissard B, Mercier F, Bouaziz H, Samii K. Major complications of regional anesthesia in France: The SOS Regional Anesthesia Hotline Service. Anesthesiology 2002; 97: 1274-1280.

13. Seski JC, Diokno AC. Bladder dysfunction after radical abdominal hysterectomy. Am J Obstet Gynecol 1977; 128: 643-651.

14. Sekido N, Kawai K, Akaza H. Lower urinary tract dysfunction as persistent complication of radical hysterectomy. Int J Urol 1997; 4: 259-264.

15. Emmett JL. Treatment of vesical dysfunction after operations on rectum and sigmoid. Surg Clin North Am 1957; 37: 1009-1017.

16. Zermann DH, Ishigooka M, Wunderlich H, Reichelt O, Schubert J. A study of pelvic floor function preand postradical prostatectomy using clinical neurourological investigations, urodynamics and electromyography. Eur Urol 2000; 37: 72-78.

17. Holland NJ, Wiesel-Levison P, Schwedelson ES. Survey of neurogenic bladder in multiple sclerosis. J Neurosurg Nurs 1981; 13: 337-343.

18. Goldstein I, Siroky MB, Sax DS, Krane RJ. Neuro­urologic abnormalities in multiple sclerosis. J Urol 1982; 128: 541-545.

19. Fowler CJ, van Kerrebroeck PE, Nordenbo A, Van Poppel H. Treatment of lower urinary tract dysfunction in patients with multiple sclerosis. Committee of the European Study Group of SUDIMS (Sexual and Urological Disorders in Multiple Sclerosis) J Neurol Neurosurg Psychiatry 1992; 55: 986-989.

20. Bemelmans BL, Hommes OR, Van Kerrebroeck PE, Lemmens WA, Doesburg WH, Debruyne FM. Evidence for early lower urinary tract dysfunction in clinically silent multiple sclerosis. J Urol 1991; 145: 1219-1224.

21. Sugiyama T, Hashimoto K, Kiwamoto H, Ohnishi N, Esa A, Park YC, Kurita T. Urinary incontinence in senile dementia of the Alzheimer type (SDAT). Int J Urol 1994; 1: 337-340.

22. McGrother C, Resnick M, Yalla SV, Kirschner-Her­manns R, Broseta E, Muller C, Welz-Barth A, Fischer GC, Mattelaer J, McGuire EJ. Epidemiology and etiology of urinary incontinence in the elderly. World J Urol 1998; 16 (Suppl 1): S3-S9.

23. Madersbacher H, Awad S, Fall M, Janknegt RA, Stohrer M, Weisner B. Urge incontinence in the elderlysupraspinal reflex incontinence. World J Urol 1998; 16 (Suppl 1): S35-S43.

24. Olsen CG, Clasen ME. Senile dementia of the Binswanger’s type. Am Fam Physician 1998; 58: 2068-2074.

25. Honig LS, Mayeux R. Natural history of Alzhei­mer’s disease. Aging (Milano) 2001; 13: 171-82.

26. Murnaghan GF. Neurogenic disorders of the bladder in Parkinsonism. Br J Urol 1961; 33:403-409.

27. Salinas JM, Berger Y, De La Rocha RE, Blaivas JG. Urological evaluation in the Shy Drager syndrome. J Urol 1986; 135: 741-743.

28. Currie CT. Urinary incontinence after stroke. Br Med J 1986; 293: 1322-1323.

29. Codine PH, Pellissier J, Manderscheidt JC, Costa P, Enjalbert M, Perrigot M. Les troubles urinaires aucours des hémiplegies vasculaires. In: Pellisier J (ed) Hémiplegie vasculaire et médicine de rééducation. Paris, Masson 1988: 261-269.

30. Barer DH. Continence after stroke: useful predictor or goal of therapy? Age Ageing 1989; 18: 183-191.

31. Andrew J, Nathan PW. Lesions of the anterior frontal lobes and disturbances of micturition and defecation. Brain 1964; 87: 233 ff.

32. Burns AS, Rivas DA, Ditunno JF. The management of neurogenic bladder and sexual dysfunction after spinal cord injury. Spine. 2001; 26 (Suppl): S129-S136.

33. Lawrenson R, Wyndaele JJ, Vlachonikolis I, Farmer C, Glickman S. A UK general practice database study of prevalence and mortality of people with neural tube defects. Clin Rehabil 2000; 14: 627-630.

34. Selzman AA, Elder JS, Mapstone TB. Urologic consequences of myelodysplasia and other congenital abnormalities of the spinal cord. Urol Clin North Am 1993; 20: 485-504.

35. van Gool JD, Dik P, de Jong TP. Bladder-sphincter dysfunction in myelomeningocele. Eur J Pediatr 2001; 160: 414-420.

36. Rosomoff HL, Johnston JD, Gallo AE, Ludmer M, Givens FT, Carney FT, Kuehn CA. Cystometry in the evaluation of nerve root compression in the lumbar spine. Surg Gynecol Obstet 1963; 117: 263-270.

37. Scott PJ. Bladder paralysis in cauda equina le­sions from disc prolapse. J Bone Joint Surg 1965; 47: 224-235.

38. Burgdörfer H, Heidler H, Madersbacher H, Melchior H, Palmtag H, Richter R, Richter-Reichhelm M, Rist M, Rübben H, Sauerwein D, Schalkhäuser K, Stöhrer M. Leitlinien zur urologischen Betreuung Querschnittgelähmter. Urologe A 1998; 37: 222-228.

39. Stöhrer M, Goepel M, Kondo A, Kramer G, Madersbacher H, Millard R, Rossier A, Wyndaele JJ. The standardization of terminology in neurogenic lower urinary tract dysfunction with suggestions for diagnostic procedures, Neurourol Urodyn 1999; 18: 139-158.

40. Madersbacher H, Wyndaele JJ, Igawa Y, Chan­cellor M, Chartier-Kastler E, Kovindha A. Conservative management in neuropatic urinary incontinence. In: Incontinence, 2nd Edition, Abrams P, Khoury S, Wein A (eds.), Health Publication Ltd, Plymouth, 2002: 697-754.

41. Castro-Diaz D, Barrett D, Grise P, Perkash I, Stö­hrer M, Stone A, Vale P. Surgery for the neuropathic patient. In: Incontinence, 2nd Edition, Abrams P, Khoury S, Wein A (eds.), Health Publication Ltd, Plymouth, 2002: 865-891.

42. Abrams P, Cardozo L, Fall M, Griffiths D, Rosier P, Ulmsten U, van Kerrebroeck P, Victor A, Wein A. The standardisation of terminology of lower urinary tract function: Report from the Standardisation Subcom­mittee of the International Continence Society. Neu­rourol Urodyn 2002; 21: 167-178.

43. Klevmark B. Natural pressure-volume curves and conventional cystometry. Scand J Urol Nephrol (Suppl) 1999; 201: 1-4.

44. Homma Y, Ando T, Yoshida M, Kageyama S, Takei M, Kimoto K, Ishizuka O, Gotoh M, Hashimoto T. Voiding and incontinence frequencies: variability of diary data and required diary length. Neurourol Urodyn 2002; 21: 204-209.

45. McGuire EJ, Cespedes RD, O’Connell HE. Leak-point pressures. Urol Clin North Am 1996; 23: 253-262.

46. Bors E, Comarr AE. Neurological urology. Karger, Basel 1971.

47. Hald T, Bradley WE. The neurogenic bladder. Williams and Wilkins, Baltimore 1982.

48. Stöhrer M, Kramer G, Löchner-Ernst D, Goepel M, Noll F, Rübben H. Diagnosis and treatment of bladder dysfunction in spinal cord injury patients. Eur Urol Update Series 1994; 3: 170-175.

49. Bradley WE, Timm GW, Scott FB. Innervation of the detrusor muscle and urethra. Urol Clin North Am 1974; 1: 3-27.

50. Lapides J. Neuromuscular vesical and urethral dysfunction. In: Campbell MF, Harrison JH (eds) Uro­logy. WB Saunders, Philadelphia 1970: 1343-1379.

51. Krane RJ, Siroky MB. Classification of neuro-urologic disorders. In: Krane RJ, Siroky MB (eds) Clinical neuro-urology. Little Brown, Boston 1979: 143-158.

52. Quesada EM, Scott FB, Cardus D. Functional classification of neurogenic bladder dysfunction. Arch Phys Med Rehabil 1968; 49: 692-697.

53. Wein AJ. Pathophysiology and categorization of voiding dysfunction. In: Walsh PC, Retik AB, Vaughan Jr ED, Wein AJ (eds) Campbell’s Urology 7th Edition. WB Saunders, Philadelphia 1998: 917-926.

54. Fall M, Ohlsson BL, Carlsson CA. The neurogenic overactive bladder. Classification based on urodynamics. Br J Urol 1989; 64: 368-373.

55. Madersbacher H. The various types of neurogenic bladder dysfunction: an update of current therapeutic concepts. Paraplegia 1990; 28: 217-229.

56. Cass AS, Luxenberg M, Johnson CF, Gleich P. Incidence of urinary tract complications with myelo­meningocele. Urology 1985; 25: 374-378.

57. Fernandes ET, Reinberg Y, Vernier R, Gonzalez R. Neurogenic bladder dysfunction in children: Review of pathophysiology and current management. J Pediat 1994; 124: 1-7.

58. Stone AR. Neurourologic evaluation and urologic management of spinal dysraphism. Neurosurg Clin N Am 1995; 6: 269-277.

59. Satar N, Bauer SB, Shefner J, Kelly MD, Darbey MM: The effects of delayed diagnosis and treatment in patients with an occult spinal dysraphism. J Urol 1995, 154: 754-758.

60. Pontari MA, Keating M, Kelly M, Dyro F, Bauer SB: Retained sacral function in children with high level myelodysplasia. J Urol 1995; 154: 775-777.

61. Kaefer M, Pabby A, Kelly M, Darbey M, Bauer SB. Improved bladder function after prophylactic treatment of the high risk neurogenic bladder in newborns with myelomeningocele. J Urol 1999; 162: 1068-1071.

62. Wyndaele JJ: Development and evaluation of the management of the neuropathic bladder. Paraplegia 1995, 33: 305-307.

63. Cardenas DD, Mayo ME, Turner LR: Lower urinary changes over time in suprasacral spinal cord injury. Paraplegia 1995; 33: 326-329.

64. Amarenco G: Troubles vesico-sphincteriens d’ori­gine nerveuse. Rev Prat 1995, 45: 331-335.

65. Watanabe T, Vaccaro AR, Kumon H, Welch WC, Rivas DA, Chancellor MB. High incidence of occult neurogenic bladder dysfunction in neurologically intact patients with thoracolumbar spinal injuries. J Urol 1998; 159: 965-968.

66. Ahlberg J, Edlund C, Wikkelsö C, Rosengren L, Fall M. Neurological signs are common in patients with urodynamically verified “idiopathic” bladder overacti­vity. Neurourol Urodyn 2002; 21: 65-70.

3. DIAGNOSTIKA

3.1 Úvod

Před zahájením funkčního vyšetřování je třeba provést rozsáhlou obecnou i speciální diagnostiku. část diagnostiky se zamě­řuje na neurogenní patologie a jejich mož­né následky. Klinické hodnocení pacienta s NLUTD zahrnuje a rozšiřuje postupy užívané u dalších LUTD, které by měly zahrnovat odebrání detailní anamnézy, hodnocení mikčního diáře a fyzikální vyšetření. U pacientů trpících močovou inkontinencí je nutné únik moči objektivně prokázat.

Tyto údaje jsou nezbytné pro spoleh­livou interpretaci nálezů následujících diagnostických vyšetření.

3.2 Anamnéza

3.2.1 Obecná anamnéza

Odebrání obecné anamnézy by mělo zahrnovat otázky zjišující výskyt neurolo­gických abnormalit, poslední výskyt a frek­venci výskytu infekce močových cest a předchozí operace, které pacient podstoupil. Dále je třeba získat informace týkající se užívaných medikamentů, které mají nebo by mohly mít potencionální vliv na močové cesty [1-3]. Obecná anamnéza by měla také zahrnovat hodnocení menstruačního cyklu, sexuální a střevní funkce a informace týkající se předchozích porodů [3].

Dále je třeba zaznamenat dědičné a familiární faktory. Obzvl᚝ pečlivě je třeba vyšetřit symptomy jakékoliv metabo­lické poruchy nebo neurologického one­moc­nění, které mohou být příčinou NLUTD. Přítomnost specifických znaků, jako jsou například bolest, infekce, hematurie atd, může potvrdit budoucí diagnózu.

Obzvlášť významné je hodnocení následujících aspektů:

  • vrozené abnormality, které mohou mít vliv na neurologické funkce
  • metabolické poruchy, které mohou mít vliv na neurologické funkce
  • dříve prodělané terapie, včetně chirurgických intervencí
  • současně užívaná medikace
  • faktory související se životním stylem, jako jsou kouření, konzumace alkoholu nebo užívání drog
  • infekce močových cest
  • kvalita života

3.2.2 Specifická anamnéza

Anamnéza funkce močových cest zahrnuje symptomy související s jímací i vyprazdňovací funkcí dolních cest močových. Je třeba určit nástup a povahu NLUTD (akutní i skryté). Dále je třeba určit specifické symptomy a znaky související s NLUTD a případně tyto symptomy srovnat se stavem pacienta před vznikem NLUTD. Od­liš­né diagnostické oblasti je třeba diagnos­tikovat co možná nejpodrobněji [3].

  • LUTS
  • dřívější charakter močení
  • močová inkontinence
  • vjem v močovém měchýři
  • způsob a typ mikce (katetrizace!)

Anamnéza střevní funkce: pacient s NLUTD může trpět dalším neurologickým onemocněním dolního gastrointestinálního systému. Anamnéza střevní funkce by měla zahrnovat zjištění symptomů souvisejících s jímací a vylučovací funkcí. Specifické symptomy a znaky je třeba srovnat se stavem pacienta před vznikem neurogenní dysfunkce. Odlišné diagnostické oblasti je opět třeba diagnostikovat co možná nejpodrobněji.

  • anorektální symptomy
  • dřívější charakter defekace
  • fekální inkontinence
  • pocit v rektu
  • způsob a typ defekace

Sexuální anamnéza: sexuální funkce může být narušena následkem neurogenní poruchy. Jednotlivé detaily této anamnézy jsou samozřejmě u obou pohlaví rozdílné [3].

  • symptomy genitální nebo sexuální dysfunkce
  • dřívější sexuální funkce
  • pocit v oblasti genitálu a při sexuálních funkcích
  • erekce nebo vzrušení
  • orgazmus
  • ejakulace

Neurologická anamnéza by se měla zaměřit na následující aspekty:

  • získaná nebo vrozená neurologická porucha
  • neurologické symptomy (somatické a senzorické) – nástup, vývoj, terapie
  • spasticita nebo autonomní dysreflexie (léze na úrovni Th6)

3.2.3 Guidelines pro odebírání anamnézy

  1. Nezbytné je odebrání rozsáhlé obecné anamnézy, která se zaměřuje na dřívěj­ší i současný výskyt symptomů souvisejících s funkcí močových cest, střevní, sexuální a neurologickou funkcí a všeobecnými stavy, které mohou vést k jejich narušení.
  2. Speciální pozornost je třeba věnovat pří­pad­nému výskytu znepokojujících zna­ků, jako jsou například bolest, infekce, hematurie, horečka atd, které mohou oprávnit další speciální diagnostická vyšetření.
  3. U každé ze 4 výše zmiňovaných funkcí je třeba odebrat speciální anamnézu.

3.3 Fyzikální vyšetření

3.3.1 Obecné fyzikální vyšetření

S ohledem na plánovaná diagnostická vyšetření je třeba věnovat pozornost fyzic­kým a mentálním poruchám pacienta. Omezená pohyblivost, zejména v oblasti kyčlí, nebo zvýšené svalové napětí mohou působit obtíže při umisování pacienta do polohy potřebné pro urodynamické vy­šet­ření. U pacientů s vysoko lokalizovanou neurologickou lézí může při umisování do polohy v sedě nebo ve stoje dojít k signi­fikantnímu snížení tlaku. Invalidní pacienti nejsou schopni zaznamenat subjektivní pocit plnění močového měchýře.

Dále je třeba provést palpační vyšet­ření prostaty nebo zhodnocení poklesu pánevních orgánů.

3.3.2 Neuro-urologické vyšetření

Obecné neurologické vyšetření je zamě­ře­no na vyšetření motorických a senzoric­kých funkcí trupu, končetin a rukou. Dále je třeba zhodnotit stav pokožky v oblasti genitálu, perinea a suprapubické oblasti.

Speciální neuro-urologické vyšetření je u pacientů s NLUTD nezbytné. Toto vyšetření sestává z vyšetření aktivity sakrálního reflexu a hodnocení citlivosti v oblasti perinea. Obr. 3.1 ukazuje různé dermatomy a obr. 3.2 reflexy vyskytující se v této oblasti.

Obr. 3.1. Míšní dermatomy na úrovni L2-S4.
Obr. 3.1. Míšní dermatomy na úrovni L2-S4.

Obr. 3.2. Urogenitální a další míšní reflexy.
Obr. 3.2. Urogenitální a další míšní reflexy.

Je třeba získat informace týkající se:

  • citlivosti S1-S2 na obou stranách těla
  • reflexů
  • tonu análního svěrače
  • volních kontrakcí análního svěrače a pá­nev­ního dna

U některých druhů neuropatií existuje úzká souvislost mezi klinickými neurolo­gickými nálezy a NLUTD, u jiných druhů je tato souvislost méně významná [4-9]. Například u pacientů s meningokélou [6] a pacientů s kombinovanou traumatickou míšní lézí není tato souvislost významná. Opačná situace se týká jednoduchých traumatických míšních lézí.

3.3.3 Laboratorní testy

Kromě rozboru moči a krve jsou u pacientů s NLUTD indikovány další speciální testy. Výsledky těchto vyšetření je nutné detailně analyzovat [3].

  • zobrazovací vyšetření (sonografie, RTG, MRI)
  • uroflowmetrie s hodnocením objemu reziduální moči, z důvodu kolísání této hodnoty je třeba provést několik měření (alespoň 2-3) [3,10,11]
  • v případě nutnosti kvantifikovat úbytek moči pomocí hygienických vložek

3.3.4 Guidelines pro provádění fyzikálního vyšetření

  1. Při plánování dalších diagnostických tes­tů je třeba brát v úvahu tělesná omezení jednotlivých pacientů.
  2. Neurologický stav pacienta je nutné popsat co možná nejdetailněji. Vyšetřit je třeba všechny vjemy a reflexy v urogenitální oblasti.
  3. Důkladně je nutné vyšetřit také funkce análního svěrače a pánevního dna.
  4. Nezbytné je provedení rozboru moči, krve, zobrazovacích vyšetření, uroflow­met­rie, kvantifikace objemu reziduální moči a inkontinence.

3.4 Urodynamické vyšetření

3.4.1 Úvod

Urodynamické vyšetření představuje jedinou metodu umožňující objektivní hodnocení (dys)funkce LUT. U pacientů s NLUTD hraje urodynamické testování klíčovou roli při popisu stavu LUT.

Invazivní urodynamické vyšetření je u pacientů s NLUTD, zejména těch trpících hyperaktivitou detruzoru, daleko dráždivěj­ší než u ostatních pacientů. Jakýkoliv technický zdroj artefaktů je nutné kriticky zhodnotit. Dále je třeba zajistit kvalitní záznam a interpretaci urodynamických testů [12]. U pacientů s rizikem autonomní dysreflexie se doporučuje během tohoto vyšetření provádět měření krevního tlaku.

U mnoha pacientů s NLUTD může být přínosné provádět hodnocení maximální kapacity močového měchýře během anes­tezie. Před zahájením vyšetření je nutné vyprázdnit rektální ampulu. Minimálně 48 hod před vyšetřením je nutné přerušit aplikaci medikamentů ovlivňujících funkci dolních cest močových (pokud je to pro­ve­di­telné) nebo v opačném případě zvážit vliv farmakoterapie při interpretaci výsledků.

Všechny nálezy urodynamických vyšet­ře­ní je nutné podrobně zaznamenat a zhodnotit na základě ICSI doporučení a standardů [3,12,13].

3.4.2 Urodynamické testy

Mikční diář – tento poloobjektivní kvalifi­kač­ní instrument se velmi doporučuje jako pomůcka pro hodnocení LUT. Pro spo­leh­livou interpretaci je třeba údaje do diáře zaznamenávat alespoň po dobu 2–3 dnů [3,14]. Možné patologické nálezy: vysoká mikční frekvence, velmi malý nebo velký objem vymočené moči, příhody močení během noci, urgence, inkontinence.

Uroflowmetrie a hodnocení objemu reziduální moči – poskytuje první představu o mikční funkci pacienta. Tato vyšet­ře­ní je nutné provést před invazivním urodynamickým vyšetřením. Pro dosažení spolehlivého výsledku se doporučuje vyšetření opakovat 2–3krát [3,10,11]. Možné patologické nálezy: nízká rychlost průtoku moči, malý objem vymočené moči, intermitentní průtok, retardace močení, objem reziduální moči.

Výsledky vyšetření je třeba hodnotit obzvl᚝ důkladně u pacientů, kteří nejsou schopni močit v normální poloze. Násled­kem nevhodné polohy nebo použití zaří­zení způsobujícího odklon toku moči může dojít k modifikaci proudu moči a jeho rychlosti.

Plnící cystometrie – při kvantifikaci plnící funkce pouze pomocí plnící cystometrie má tato metoda pouze omezený význam. Nejlepšího výsledku lze dosáhnout při kombinaci tohoto vyšetření spolu s měřením tlaku močového měchýře bě­hem močení nebo s videourodynamickým vyšetřením. Toto vyšetření je nezbytnou metodou pro dokumentaci stavu funkce LUT během plnící fáze. Měchýř by měl být na počátku vyšetření úplně prázdný. Měchýř je třeba plnit fyziologickým rozto­kem o tělesné teplotě a fyziologickou rychlosti – vyšší rychlost a roztok o pokojové teplotě mohou působit dráždivě [3]. Možné patologické nálezy: hyperaktivní detruzor, nízká kompliance detruzoru, abnormální vjemy v měchýři, inkontinence, nekompetentní nebo relaxující uretra.

„Detrusor leak point pressure“ – tato speciální metoda umožňuje predikci rizika pro horní cesty močové nebo sekundární poškození močového měchýře. V případě DLPP > 40 cm H20 jsou horní močové cesty v ohrožení [3,15]. DLPP představuje pouze screeningový test – neposkytuje žádnou představu o přetrvávání vyšší hodnoty tlaku během plnící fáze, které ovlivňuje horní cesty močové [16]. Vysoký DLLP tedy představuje důvod pro provedení vi­deo­urodynamického vyšetření, které umož­ňuje zaznamenat i přítomnost refluxu.

Tlakově-průtoková studie – tato metoda zjišuje souhru detruzoru, uretry nebo pánevního dna během mikční fáze. Nej­lep­ších výsledků lze dosáhnout při kombinaci tohoto vyšetření s plnící cystometrií a videurodynamickým vyšetřením. Důleži­té je zaznamenat funkci dolních cest močových během mikční fáze. Možné patologické nálezy: hypoaktivita/akontraktilita detruzoru, DSD, nerelaxující uretra, reziduální moč.

Většina typů obstrukcí, které vznikají následkem NLUTD, jsou zapříčiněny DSD [17,18], nerelaxující uretrou nebo nerela­xu­­jícím hrdlem močového měchýře [3,19, 20].

Tlakově-průtoková studie obvykle hodnotí mechanickou obstrukci způsobenou mechanickými a anatomickými vlastnostmi uretry. Toto vyšetření má u pacientů s neurogenní dysfunkcí dolních cest močo­vých pouze omezený význam.

Elektromyografie – zaznamenání akti­vity zevního uretrálního svěrače, periuretrální příčně pruhované svaloviny, análního svěrače, příčně pruhované svaloviny pánevního dna. Z důvodu artefaktů při užívání dalších instrumentů může být obtížné výsledky vyšetření správně interpretovat. Při urodynamickém vyšetření představuje elektromyografie užitečnou pomůcku pro zaznamenání pacientovy schopnosti ovládat svalovinu pánevního dna. Možné patologické nálezy: neade­kvát­ní reakce na specifické podněty (plnění močového měchýře, hyperreflexní kontrakce, začátek močení, kašel, Valsa­vův manévr atd).

Podrobnější analýzu (potenciál moto­ric­kých jednotek, jednovláknitá EMG) je možné provést pouze v rámci neurofyziologického vyšetření.

Měření uretrálního tlaku – tato metoda má při diagnostice NLUTD pouze omeze­nou roli. Doposud nebylo dosaženo konsenzu v otázce parametrů ukazujících na patologické nálezy [21].

Videourodynamické vyšetření – tato kombinace plnící cystometrie a PFS spolu se zobrazovacím vyšetřením představuje standardní metodu vyšetřování NLUTD [3,22,23]. Možné patologické nálezy: jsou popsány v rámci cystometrie a PFS, dále zahrnují ještě morfologické patologie LUT a horních cest močových.

Ambulantní urodynamické vyšetření – funkční vyšetření močových cest využívající přirozené plnění močových cest, které interpretuje normální aktivitu subjektu [24].

Tento typ vyšetření je vhodné zvážit v případě, že urodynamické vyšetření ve vyšetřovně neodráží symptomy a stížnosti pacienta. Možné patologické nálezy: jsou popsány v rámci cystometrie a PFS, v případě, že je měřen i průtok moči. Je třeba si uvědomit, že během tohoto vyšetření ne­zná­me skutečný objem močového měchýře.

Dráždivé testy při urodynamickém vyšetření – funkci LUT lze podráždit kaš­lem, vyvoláním mikce, nebo roztažením análního otvoru.

Plnící cystometrie o velké rychlosti užívající ochlazený fyziologický roztok („ledový test“) umožňuje rozlišení UMNL a LMNL [25-30]. U pacientů s UMNL dojde ke kontrakci detruzoru, v případě, že je detruzor intaktní, u pacientů s níže umístěnou lézí nikoliv. U malých dětí poskytuje falešně pozitivní výsledky [27] a u ostatních pacientů nemusí být zcela rozlišující [28,29].

Dříve se k prokázání hypersenzitivity denervace detruzoru a muskulární integrity akontraktilního detruzoru užíval pozitivní betanecholový test [31] (kontrakce detruzoru > 25 cm H20), později však bylo prokázáno, že tato metoda poskytuje nejednoznačné výsledky. V nedávné době byla testována tato metoda v kombinaci s intravezikální aplikací betanecholu [32]. Bylo prokázáno, že tento test má selektivní a prediktivní hodnotu.

3.4.3 Specifické uro-neurofyziologické testy

Specifické uro-neurofyziologické testy je vhod­né zařadit do neurologického vyšetřo­vání pacienta. Tyto testy zahrnují:

  • elektromyografii (v neurofyziologickém nastavení) svaloviny pánevního dna, uretrálního svěrače a/nebo análního svěrače
  • studie nervových vedení pudendálního nervu
  • měření latence reflexů bulbokaver­nóz­ního a análního reflexního oblouku
  • vyvolané odezvy klitoridy a žaludu penisu
  • testování senzorické funkce močového měchýře a uretry

V případě, že jsou během vyšetření a urodynamických testů odhaleny další spe­cifické stavy a onemocnění, je možné provádět další elektivní vyšetření.

Možné patologické nálezy závisí na druhu prováděného vyšetření.

3.4.4 Guidelines pro provádění urodynamického vyšetření a uroneurofyziologických testů

  1. Pro zaznamenání dys(funkce) LUT je nut­né provedení urodynamického vyšet­ře­ní.
  2. Pacientům se doporučuje vést si mikční diář.
  3. Před plánováním invazivního urodyna­mického vyšetření je nutné provést uro­flowmetrii a hodnocení objemu reziduální moči.
  4. Videourodynamické vyšetření je pova­žováno za zlatý standard invazivního vyšetřování pacientů s NLUTD. V případě, že toto vyšetření není k dispozici, je nutné provést plnící cystometrii a následně tlakově-průtokovou studii.
  5. Při vyšetření je nutné užívat fyziologický roztok o tělesné teplotě a fyziologické rychlosti plnění.
  6. U pacientů s rizikem poškození horních cest močových je třeba provést DLPP.
  7. Speciální uro-neurofyziologické testy jsou indikovány pouze ve specifických případech.

3.5 Typické projevy NLUTD

Níže uvedený seznam obsahuje typické nálezy u pacientů s NLUTD.

Plnící fáze:

  • hyposenzitivita nebo hypersenzitivita
  • vegetativní vjemy
  • nízká kompliance
  • močový měchýř o velké kapacitě
  • hyperaktivita detruzoru (spontánní nebo vyvolaná)
  • akontraktilita svěrače

Mikční fáze:

  • akontraktilita detruzoru
  • DSD
  • nerelaxující uretra
  • nerelaxující hrdlo močového měchýře

Vzhledem k tomu, že LUTD mohou představovat symptom NLUTD, vyžaduje přítomnost těchto znaků další neurolo­gická vyšetření [33-37].

3.6 Literatura

1. Bors E, Turner RD. History and physical examination in neurological urology. J Urol 1960; 83: 759-767.

2. Thuroff JW, Chartier-Kastler E, Corcus J, Humke J, Jonas U, Palmtag H, Tanagho EA. Medical treatment and medical side effects in urinary incontinence in the elderly. World J Urol 1998; 16 (Suppl 1): S48-S61.

3. Stöhrer M, Goepel M, Kondo A, Kramer G, Mader­s­bacher H, Millard R, Rossier A, Wyndaele JJ. The standardization of terminology in neurogenic lower urinary tract dysfunction with suggestions for diagnostic procedures, Neurourol Urodyn 1999; 18:139-158.

4. Wyndaele JJ, De Sy WA. Correlation between the findings of a clinical neurological examination and the urodynamic dysfunction in children with myelodysplasia. J Urol 1985; 133: 638-640.

5. Wyndaele JJ. Correlation between clinical neurological data and urodynamic function in spinal cord injured patients. Spinal Cord 1997; 35: 213-216.

6. Keshtgar AS, Rickwood AM. Urological consequences of incomplete cord lesions in patients with myelomeningocele. Br J Urol 1998; 82: 258-260.

7. Wyndaele JJ. Is impaired perception of bladder filling during cystometry a sign of neuropathy? Br J Urol 1993; 71: 270-273.

8. Kirchhof K, Fowler CJ. The value of the Kurtzke Functional Systems Scales in predicting incomplete bladder emptying. Spinal Cord 2000; 38: 409-413.

9. Weld KJ, Dmochowski RR. Association of level of injury and bladder behavior in patients with posttraumatic spinal cord injury. Urology 2000; 55: 490-494.

10. Reynard JM, Peters TJ, Lim C, Abrams P. The value of multiple free-flow studies in men with lower urinary tract symptoms. Br J Urol 1996; 77: 813-818.

11. Sonke GS, Kiemeney LA, Verbeek AL, Kortmann BB, Debruyne FM, de la Rosette JJ. Low reproducibility of maximum urinary flow rate determined by por­tab­le flowmetry. Neurourol Urodyn 1999; 18: 183-191.

12. Schäfer W, Abrams P, Liao L, Mattiasson A, Pesce F, Spångberg A, Sterling AM, Zinner NR, van Kerre­broeck P. Good Urodynamic Practices: Uroflowmetry, Filling Cystometry, and Pressure-Flow Studies. Neuro­urol Urodyn 2002; 21: 261-274.

13. Abrams P, Cardozo L, Fall M, Griffiths D, Rosier P, Ulmsten U, van Kerrebroeck P, Victor A, Wein A. The standardisation of terminology of lower urinary tract function: Report from the Standardisation Subcom­mittee of the International Continence Society. Neuro­urol Urodyn 2002; 21: 167-178.

14. Homma Y, Ando T, Yoshida M, Kageyama S, Takei M, Kimoto K, Ishizuka O, Gotoh M, Hashimoto T. Voiding and incontinence frequencies: variability of diary data and required diary length. Neurourol Urodyn 2002; 21: 204-209.

15. McGuire EJ, Cespedes RD, O’Connell HE. Leak-point pressures. Urol Clin North Am 1996; 23: 253-262.

16. Linsenmeyer TA, Bagaria SP, Gendron B. The impact of urodynamic parameters on the upper tracts of spinal cord injured men who void reflexly. J Spinal Cord Med 1998; 21: 15-20.

17. Krongrad A, Sotolongo JR Jr. Bladder neck dysynergia in spinal cord injury. Am J Phys Med Rehabil 1996; 75: 204-207.

18. Weld KJ, Graney MJ, Dmochowski RR. Clinical significance of detrusor sphincter dyssynergia type in patients with post-traumatic spinal cord injury. Urology 2000; 56: 565-568.

19. Rossier AB, Fam BA. 5-microtransducer catheter in evaluation of neurogenic bladder function. Urology 1986; 27: 371-378.

20. Al-Ali M, Haddad L. A 10 year review of the endoscopic treatment of 125 spinal cord injured patients with vesical outlet obstruction: does bladder neck dyssynergia exist? Paraplegia 1996; 34: 34-38.

21. Lose G, Griffiths D, Hosker G, Kulseng-Hanssen S, Perucchini D, Schafer W, Thind P, Versi E. Stan­dar­disation of urethral pressure measurement: Report from the Standardisation Sub-Committee of the International Continence Society. Neurourol Urodyn 2002; 21: 258-260.

22. Rivas DA, Chancellor MB: Neurogenic vesical dysfunction. Urol Clin North Am 1995, 22: 579-591.

23. Madersbacher HG. Neurogenic bladder dysfunction. Curr Opin Urol 1999; 9: 303-307.

24. van Waalwijk van Doorn E, Anders K, Khullar V, Kulseng-Hanssen S, Pesce F, Robertson A, Rosario D, Schafer W. Standardisation of ambulatory urodynamic monitoring: Report of the Standardisation Sub-Committee of the International Continence Society for Ambulatory Urodynamic Studies. Neurourol Urodyn 2000; 19: 113-125.

25. Geirsson G, Fall M, Lindstrom S. The ice-water test - a simple and valuable supplement to routine cystometry. Br J Urol 1993; 71: 681-685.

26. Geirsson G, Lindstrom S, Fall M. Pressure, volume and infusion speed criteria for the ice-water test. Br J Urol 1994; 73: 498-503.

27. Geirsson G, Lindstrom S, Fall M, Gladh G, Hermansson G, Hjalmas K. Positive bladder cooling test in neurologically normal young children. J Urol 1994; 151: 446-448.

28. Petersen T, Chandiramani V, Fowler CJ. The ice-water test in detrusor hyper-reflexia and bladder instability. Br J Urol 1997; 79: 163-167.

29. Chancellor MB, Lavelle J, Ozawa H, Jung SY, Watanabe T, Kumon H. Ice-water test in the urodynamic evaluation of spinal cord injured patients. Tech Urol 1998; 4: 87-91.

30. Ronzoni G, Menchinelli P, Manca A, De Giovanni L. The ice-water test in the diagnosis and treatment of the neurogenic bladder. Br J Urol 1997; 79: 698-701.

31. Lapides J. Neurogenic bladder. Principles of treatment. Urol Clin North Am 1974; 1: 81-97.

32. Riedl CR, Stephen RL, Daha LK, Knoll M, Plas E, Pfluger H. Electromotive administration of intravesical bethanechol and the clinical impact on acontractile detrusor management: introduction of a new test. J Urol 2000; 164: 2108-2111.

33. Bemelmans BL, Hommes OR, Van Kerrebroeck PE, Lemmens WA, Doesburg WH, Debruyne FM. Evidence for early lower urinary tract dysfunction in clinically silent multiple sclerosis. J Urol 1991; 145: 1219-1224.

34. Lewis MA, Shaw J, Sattar TM, Bannister CM. The spectrum of spinal cord dysraphism and bladder neuropathy in children. Eur J Pediatr Surg 1997; 7 (Suppl 1): 35-37.

35. Wraige E, Borzyskowski M. Investigation of daytime wetting: when is spinal cord imaging indicated? Arch Dis Child 2002; 87: 151-155.

36. Silveri M, Capitanucci ML, Capozza N, Mosiello G, Silvano A, Gennaro MD. Occult spinal dysraphism: neurogenic voiding dysfunction and long-term urolo­gic follow-up. Pediatr Surg Int 1997; 12: 148-150.

37. Ahlberg J, Edlund C, Wikkelsö C, Rosengren L, Fall M. Neurological signs are common in patients with urodynamically verified “idiopathic” bladder overacti­vity. Neurourol Urodyn 2002; 21: 65-70.

4. LÉČBA

4.1 Úvod

Primárními cíli a prioritami NLUTD jsou[1-5]:

  • ochrana horních cest močových
  • zlepšení močové kontinence
  • zlepšení kvality života pacienta
  • obnovení (částí) normální funkce LUT

Dále je třeba zvážit invaliditu pacienta, cenovou efektivitu léčby, technickou obtížnost a možný výskyt komplikací [5].

Zachování funkce horních cest močo­vých má nesmírný význam [1-9]. Renální selhání představovalo u pacientů s poraněním míchy následkem traumatu hlavní příčinu mortality [6-9]. Tento fakt ovlivnil hlavní pravidlo léčby NLUTD: zajistit, aby tlak detruzoru zůstal během plnící i mikční fáze v bezpečném rozmezí [1-5]. Tento přístup přispěl u této skupiny pacientů k signifikantnímu snížení mortality na urologická onemocnění [10].

Léčba močové inkontinence představuje důležitou součást společenské rehabilitace, a významně tak přispívá ke zlepšení kvality života pacienta. Léčba inkontinence hraje významnou roli i při prevenci infekce močových cest (UTI) [7-9]. V případě, že nelze docílit úplné kontinence, je třeba přistoupit k metodám umožňujícím společensky přijatelnou kontrolu inkontinence.

Složité techniky umožňující uspokojující obnovu nebo nahrazení funkce LUT čas­to omezují pacienta tak, že vedou k nepřijatelnému zhoršení kvality života [1].

U pacientů, u nichž dochází ke zvýšení tlaku detruzoru během plnící fáze (hyperaktivita detruzoru, nízká kompliance detruzoru) nebo během mikční fáze (DSD, další příčiny obstrukce výtoku z močového měchýře), se terapie zaměřuje zejména na „přeměnu aktivního agresivního močové­ho měchýře o vysokém tlaku na pasivní rezervoár o nízkém tlaku“, přestože je vý­sled­kem nahromadění reziduální moči.

4.2 Neinvazivní konzervativní léčba

4.2.1 Asistované vyprazdňování močového měchýře

Neúplné vyprázdnění močového měchýře představuje závažný rizikový faktor pro vznik UTI, zvýšení intravezikálního tlaku během plnící fáze a vznik inkontinence. U pacientů trpících NLUTD jsou proto uplat­ňovány techniky umožňující zlepšení mikční funkce.

Exprese moči třetí osobou (Credého manévr): bohužel se tato metoda stále ještě užívá, nejčastěji u kojenců a malých dětí s myelomeningokélou a někdy i u tet­ra­plegiků. Suprapubická komprese dolní části břicha vede ke zvýšení intravezikálního tlaku, ale také působí kompresi uret­ry, a tedy funkční obstrukci [11,12], která může posílit již existující rezistenci výtoku z močového měchýře [13] a může vést až k nedostatečnému vyprázdnění [12]. Tato metoda představuje potencionální riziko pro močové cesty, nebo při ní může docházet ke zvýšení tlaku [14,15], a je te­dy kontraindikována do té doby, než uro­dynamic­ké vyšetření neprokáže, že intra­vezikální tlak zůstává v bezpečném rozmezí [1,14,16].

Močení břišním lisem (Valsavův ma­névr): připomínky uvedené u metody dle Credého platí i pro Valsavův manévr [1,12,14,16]. Vzhledem k tomu, že pacienti nejsou schopni klasifikovat tlak na močový měchýř, existuje zde riziko překro­čení bezpečné hranice.

Při obou metodách lze stěží zabránit výskytu dlouhodobých komplikací [12,14]. Může dojít k narušení již oslabené funkce pánevního dna, a tedy zhoršení již existující inkontinence [16].

Močení vyvolané reflexním stahem: stimulace sakrálních nebo lumbálních dermatomů může u pacientů s UMNL vyvolat kontrakce detruzoru [1,16]. Morbidita je častější během 1. dekády léčby [17-21]. Tuto metodu lze provádět u pacientů, u nichž je urodynamicky bezpečná [1,16].

4.2.2 Rehabilitace dolních cest močových

Behaviorální modifikace – vyvolané moče­ní, časované močení (posilování močo­vé­ho měchýře) a změna životního stylu umožňují u pacientů s NLUTD zlepšení inkontinence [2,22-25].

Posilování svaloviny pánevního dna – toto cvičení je také zaměřeno na zlepšení stavu inkontinence. Bylo prokázáno, že při­náší benefit u pacientů trpících stresovou inkontinencí a u pacientů s NLUTD. Tato metoda se užívá zejména u pacientů s roztroušenou sklerózou [26].

Elektrostimulace svaloviny pánevního dna – elektrostimulaci je možné užívat jako doplněk pro zlepšení účinnosti posi­lov­ání svaloviny pánevního dna, tréninku kon­trak­cí pánevního dna nebo zlepšení pa­cien­tovy kompliance při cvičení [16,27-29].

Biofeedback – tuto metodu lze užívat jako doplněk při úpravě charakteru mo­če­ní [30-33].

4.2.3 Medikamentózní léčba

Pro léčbu NLUTD není k dispozici žádná medikamentózní léčba. Většina užívaných preparátů umožňuje řešení pouze části problému nebo je pouze doplňkem k jiným metodám [34-40].

Hyperaktivita detruzoru – hyperaktivitu detruzoru je možné účinně léčit pomocí anticholinergik [23,24,34-54]. Spektrum jejich účinnosti se v závislosti na tera­peu­tickém režimu a snášenlivosti individuálních pacientů pohybuje od malého zmír­nění hyperaktivity detruzoru až po jeho úplnou relaxaci. Znepokojujícím aspektem aplikace anticholinergik je u pacientů s NLUTD tolerance, zvyšující se během te­rapie (aplikované po celý život pacienta), a výskyt vedlejších účinků. Obecně lze říci, že pacienti s NLUTD vyžadují vyšší dávku než ostatní pacienti s hyperaktivním detruzorem [41-46], což může být příčinou časného ukončení léčby z důvodu výskytu vedlejších účinků [24, 41,44-46].

Oxybutynin [36-41,46-49], trospium chlo­rid [39,41,45,50,51] a propiverin [39, 43,45,52] představují osvědčené preparáty. Tyto agens mají rozdílný profil tolerance – v případě, že pacient pociuje při aplikaci vedlejší účinky, je možné mu předepsat jiné anticholinergikum. Účinek tolteridinu byl testován pouze u dětí s NLUTD [42]. V různých studiích byly testovány i další pre­paráty [16,36,38,47,48,53].

Účinek léčby lze podpořit doplňující aplikací desmopresinu [54-58].

Hypoaktivita detruzoru – při snaze zlep­šit kontraktilitu detruzoru pomocí medikamentózní terapie nebyl zaznamenán žádný úspěch [16,59-63]. Riedl et al však zaznamenali úspěch při perorální aplikaci bethanecholu pacientům s NLUTD trpícím akontraktilitou detruzoru, kteří po­zi­tivně reagovali na elektromotivní intra­ve­zi­kální aplikaci bethanecholu.

Snížení rezistence výtoku z močového měchýře – při snižování rezistence výtoku z močového měchýře pomocí alfablokátorů byl zaznamenán částečný účinek.

Zvýšení rezistence výtoku z močového měchýře – u některých medikamentů byl při léčbě vybraných případů mírnější stresové inkontinence zaznamenán úči­nek, nemáme však k dispozici žádné publikace testující jejich aplikaci u pacientů s NLUTD [16,71,72].

4.2.4 Elektrická neuromodulace

Silné kontrakce uretrálního svěrače a/nebo pánevního dna, anální dilatace, manipulace v oblasti genitálu a fyzická aktivita způsobují reflexní inhibici močení [16,73]. Zatímco první zmiňovaný mechanizmus je ovlivněn aktivací eferentních vláken, další mechanizmy jsou zapříčiněny aktivací vláken aferentních [16]. Elektrická stimulace aferentních vláken pudendálního nervu způsobuje silnou inhibici mikčního reflexu a kontrakcí detruzoru [74]. Tato stimulace může pomoci podpořit obnovení rovnováhy mezi dráždivými a inhibičními podněty na spinální a supra­spinální úrovni [16,75,76], což může znamenat, že pacienti s neúplnou lézí budou mít z této léčby benefit, zatímco pacienti s úplnou lézí nikoliv [78].

Stimulace aferentních vláken holenní­ho nervu nebyla u pacientů s NLUTD testována.

4.2.5 Zevní pomůcky

V případě, že inkontinenci nelze vyléčit žádnou z výše popsaných metod, tlak detruzoru se pohybuje v bezpečném rozmezí (po sfinkterotomii nebo incizi hrdla močového měchýře) a provedení dalších neinvazivních metod není možné, lze společensky přijatelné kontinence dosáhnout pomocí sběru inkontinentní moči [1,16]. Pro muže představují užitečnou pomůcku kondomové katétry opatře­né zařízením umožňujícím zachycení moči. Dalším spolehlivým řešením jsou hygie­nické vložky. V obou případech je nutné pečlivě monitorovat možné riziko infekce [16]. Z důvodu rizika zvýšení intravezikálního tlaku je použití penilní svorky absolutně kontraindikováno.

4.2.6 Guidelines pro neinvazivní konzervativní léčbu

  1. Hlavním cílem jakéhokoliv typu léčby je ochrana horních cest močových.
  2. Hlavní metodou léčby hyperaktivního detruzoru je aplikace anticholinergik.
  3. Ve vybraných případech mohou být pří­nosné metody rehabilitace a neuromo­dulace.
  4. Užívání kondomových katétrů nebo vložek může inkontinenci omezit na společensky přijatelný problém.
  5. Jakoukoliv metodu asistovaného vy­prazd­ňování močového měchýře je nutné provádět s největší opatrností.

4.3 Minimálně invazivní léčba

4.3.1 Katetrizace

Intermitentní autokatetrizace nebo katet­rizace prováděná druhou osobou [79,80] představují zlatý standard při řešení NLUTD [1,16]. Tento druh katetrizace je účinný u pacientů s hypoaktivním nebo akontraktilním detruzorem [1] a také u pacientů trpících hyperaktivním detruzorem (v případě, že lze hyperaktivitu po­tlačit například aplikací anticholinergik) [1,16,34-40].

Užívané katétry jsou vyráběny z růz­ných materiálů. Doposud nebyla vyřešena otázka užívání znovu použitelných katétrů vs. katétrů na jedno použití, aplikace lubri­kantů, užívání aseptické vs čisté techniky [1,16,81]. Sterilní IC, kterou původně navrho­vali Guttmann a Frankel [79], umožňuje signifikantní snížení rizika UTI a/nebo bakteriurie [1,16,82,83] – souvi­se­jící s čistou IC – kterou poprvé doporučili Lapides et al [80], jejím limitujícím faktorem však může být její cena [16,83]. Za střední cestu považují lékaři aseptickou katetrizaci [1,84,85]. Hlavní rizika představují nedostatečné informování pacienta a následné zvýšení rizika UTI u pacientů s NLUTD [16,85-91]. Průměrná frekvence katetrizace se pohybuje kolem 4–6 opako­vání/den. Méně časté provádění katetri­zace vede ke katetrizaci většího objemu moči a tedy vyššímu riziku UTI [1,85-90]. častější katetrizace zvyšuje riziko zanese­ní infekce a dalších komplikací [1,85-90].

Další komplikace mohou zahrnovat snížení plodnosti u mužů [16,81], přestože na přímou souvislost těchto komplikací a IC existují protichůdné názory. Přesto se však zdá, že prevalence těchto komplikací se zvyšuje spolu s délkou doby provádění IC a (přechodným) prováděním katetrizace [89].

Prevalenci komplikací lze snížit ade­k­vát­ním poučením a zaškolením pacienta, užíváním netraumatizujících metod a bez­pečnostních opatření zabraňujících přenosu infekce [16,91].

Transuretrální katetrizace i suprapubická cystostomie (přestože menší měrou) představují signifikantní časné rizikové faktory pro vznik UTI a dalších komplikací [16,21,92-102]. Upřednostňovány jsou silikonové katétry, vzhledem k tomu, že jsou méně náchylné k vytváření inkrustací, a protože v populaci pacientů s NLUTD byla zaznamenána vysoká incidence alergie na latex.

4.3.2 Guidelines pro provádění katetrizace

  1. Intermitentní katetrizace je standardní technikou užívanou u pacientů, kteří ne­jsou schopni vyprázdnit svůj močových měchýř.
  2. Pacienti by měli být dobře proškoleni a informování o technice a možných rizi­cích IC.
  3. Metodou volby je aseptická IC.
  4. Velikost katétru je 12–14 FR.
  5. Frekvence IC je 4–6 opakování /den.
  6. Objem močového měchýře musí být niž­ší než 400 ml a objem post-IC reziduální moči musí zůstat nízký.
  7. Transuretrální a suprapubická katetri­za­ce by měla být prováděna pouze výjimečně, katétr by měl být pečlivě sledován a pravidelně vyměňován. Upřed­nost­ňovány jsou silikonové katétry, které je třeba měnit každé 2× 4 týdny, (potahované) latexové katétry je třeba měnit každé 1× 2 týdny.

4.3.3 Intravezikální medikamentózní terapie

Pro snížení hyperaktivity močového mě­chýře je možné anticholinergika aplikovat také intravezikálně [103-112]. Tento druh aplikace může snížit výskyt vedlejších účinků, nebo je látka metabolizována jiným způsobem [110] a větší množství je vyloučeno do močového měchýře. Tento efekt je ještě výraznější při elektromotivní aplikaci [111,112].

Vaniloidy, kapsaicin a resiniferatoxin způsobují znecitlivění C-vláken, a umožňují tedy snížení hyperaktivity detruzoru po dobu několika měsíců, než dojde k obno­vení citlivosti C-vláken [15,113-121]. Dávkování je 1–2 mmol kapsaicinu na 100 ml 30% alkoholu nebo 10–100 mmol resiniferatoxinu na 100 ml 10% alkoholu po dobu 30 min. Resiniferatoxin má ve srov­nání s kapsaicinem 100násobně vyšší účinnost, způsobuje menší bolest při apli­kaci a je účinný i u pacientů refrakterních na kapsaicin [121].

Aplikace toxinu botulinu způsobuje dlouhotrvající, i když zvratnou denervaci, která přetrvá po dobu až 9 měsíců [122-126]. Injekce toxinu jsou aplikovány do mnoha míst detruzoru v dávce závislé na užité přípravě. Vzácně se vyskytujícím vedlejším účinek může být celková svalová slabost [126].

4.3.4 Intravezikální elektrostimulace

Intravezikální elektrostimulace [127] zvy­šuje pacientovo vnímání plnění močového měchýře a nucení močit a může pomoci obnovit volní kontrolu nad detruzorem [16,128,129]. Doporučuje se provádět 90minutovou stimulaci/den pomocí 10 mA pulzů trvajících 2 s při frekvenci 20 Hz [129,130] po dobu alespoň 1 týdne [130]. Zdá se, že nejvhodnějšími kandidáty pro tuto metodu jsou pacienti s periferními lézemi. Svalovina detruzoru by měla být intaktní a mělo by existovat alespoň minimální aferentní spojení mezi mozkem a detruzorem [16,129,130]. Dalším vý­znam­ným parametrem je umístění stimulačních elektrod a naplnění močového mě­chýře [131]. I přes tato bezpečnostní opatření jsou publikované výsledky stále rozporuplné: literatura uvádí jak pozitivní [128,130,132-136], tak negativní [137, 138] výsledky.

4.3.5 Výkony na hrdle močového měchýře a močové trubice

Z důvodu protekce horních cest močových je v mnohých případech nutné provést redukci rezistence výtoku z močového měchýře. Této redukce lze dosáhnout nejenom pomocí operačního zákroku (incize hrdla močového měchýře nebo sfink­teru nebo zavedení uretrálního stentu), ale také pomocí chemické denervace sfinkteru. Následkem tohoto zákroku mů­že dojít ke stresové inkontinenci, kterou lze řešit pomocí zevních zařízení (4.2.5).

Injekce toxinu botulinu do svěrače: dyssynergii sfinkteru a detruzoru lze účinně léčit injekcí toxinu botulinu (dávka závi­sí na použité přípravě). Po několik měsíců dojde ke ztlumení dyssynergie, po jejím obnovení je třeba injekci opakovat. Tato léčba je velmi účinná a byl zaznamenán pouze nízký výskyt vedlejších komplikací.

Balonková dilatace: přestože při užití této metody byly zaznamenány okamžité pozitivní výsledky [146], od roku 1994 ne­jsou k dispozici žádné další studie na toto téma.

Sfinkterotomie: pomocí postupné inci­ze lze snížit rezistenci močového měchýře, aniž bychom úplně narušili uzavírací funkci uretry [1,14,147]. U laserové techniky byly zaznamenány pozitivní výsledky [1,148,149]. U velké části pacientů je nut­né tento zákrok v pravidelných intervalech opakovat [150], přesto je tato metoda účinná a nedochází při ní k výskytu vedlej­ších účinků [1,14,146-151]. V případě, že dojde k zúžení hrdla močového měchýře, lze zvážit provedení kombinované incize hrdla močového měchýře [1,152,153].

Incize hrdla močového měchýře: je indikována v případě sekundárních změn hrdla močového měchýře (fibróza) [1,14, 147,153]. V případě, že dojde k hypertrofii detruzoru a zesílení hrdla močového mě­chý­ře, nemá tato metoda žádný význam [1].

Stenty: při implantaci uretrálního stentu závisí kontinence pouze na adekvátním uzavření hrdla močového měchýře [1,5]. Přestože jsou výsledky této metody srovnatelné se sfinkterotomií a zavedení stentu navíc umožňuje zkrácení doby operace i doby hospitalizace [154], jsou hlavními limitujícími faktory tohoto zákroku jeho ce­na [1] a možnost výskytu komplikací nebo nutnosti opakované intervence [154-160].

Zvyšující se rezistence výtoku z močo­vé­ho měchýře: tato metoda umožňuje zlep­šení kontinence. Přestože látky zužu­jící průsvit močové trubice (bulking agents) umožňují časné pozitivní výsledky, bylo u pacientů s NLUTD zaznamenáno po­měrně časné zhoršení kontinence [5,21, 161-166].

Uretrální aplikace: u pacientů s NLUTD nebylo při léčbě stresové inkontinence (u žen) testováno užití uretrálních zátek nebo chlopní. Výsledky implantace aktivní protézy močové trubice při léčbě hypoaktivního nebo akontraktilního detruzoru přineslo skličující výsledky [167].

4.3.6 Guidelines pro minimálně invazivní léčbu

  1. Guidelines pro katetrizaci jsou uvedeny samostatně, viz 4.3.2.
  2. Injekce toxinu botulinu do detruzoru představuje nejslibnější možnost intra­vezikální léčby hyperaktivity detruzoru.
  3. U některých pacientů může mít přínos intravezikální elektrostimulace.
  4. (Laserová) sfinkteroktomie je standardní léčba DSD a zvýšené rezistence výtoku z močového měchýře v oblasti svěrače. U pacientů, u nichž není mož­né přistoupit k operačnímu zákroku, je metodou první volby injekce botulinu. U pacientů s fibrotickým hrdlem močového měchýře je účinná incize hrdla močového měchýře. Zavedení uretrálního stentu je stále spojeno s vý­skytem velkého množství komplikací.
  5. Dlouhodobé účinky látek zužujících průsvit močové trubice nejsou příliš povzbudivé.

4.4 Operační léčba

4.4.1 Operace močového měchýře a uretry

Zvyšující se rezistence výtoku z močového měchýře je spojena s rizikem zvýšení intravezikáního tlaku během plnící fáze a ještě většího zvýšení během mikční fáze. Tyto metody zaměřené na léčbu sfinkterové inkontinence jsou účinné pouze u pacientů, kteří jsou schopní ovládat akti­vitu detruzoru, bez výskytu signifikantního refluxu. Tyto metody navíc vyžadují dobrý stav uretry a hrdla močového měchýře a obvykle vedou k nutnosti IC [5,168].

Uretrální sling: při této technice jsou užívány různé materiály, z nichž všechny umožňují dosažení trvalého výsledku [5,168-182]. Tato metoda je vhodná pro ženy – u mužů je metodou první volby implantace umělého sfinkteru.

Umělý močový sfinkter: toto zařízení obstálo u pacientů s NLUTD zkoušku času [5]. Poprvé ho zavedli Light a Scott [183] - u nové generace implantátů [175,186-192] došlo k signifikantnímu snížení případů nutnosti revize [184,185].

Funkční augmentace sfinkteru: díky transpozici m. gracilis k hrdlu močového měchýře [193] nebo proximální části uret­ry [194,195] je možné pomocí elektrické stimulace vytvořit funkční svěrač [193, 195]. Tato metoda by umožnila obnovit kontrolu nad uretrálním uzávěrem.

Rekonstrukce hrdla močového mě­chý­ře a uretry: klasická metoda dle Younga-Deese-Leadbettera [196] pro rekonstrukci hrdla močového měchýře u dětí trpících exstrofií měchýře a prodloužení uretry dle Kroppa [197], kterou zdokonalil Salle [198] představují osvědčené metody, které umožňují v případě, že je prováděna intermitentní katetrizace a/nebo augmentace močového měchýře, obnovu kontinence [175,184,197-211].

4.4.2 Myektomie detruzoru (autoaugmentace)

Možnost zvětšení svraštělého močového měchýře pomocí odstranění laterální tká­ně detruzoru umožňující uvolnění uvěz­ně­ného močovodu v nefunkčním fibrotickém detruzoru byla poprvé předložena Couve­lairem [212]. Od té doby, kdy Cartwright a Snow zdokonalili tuto techniku pro léčbu dětí [213] a Stöhrer [214,215] pro léčbu dospělých, si tato technika umožňující snížení hyperaktivity detruzoru nebo zlepšení kompliance detruzoru získala všeobecnou oblibu. K tomu přispěly její přijatelné dlouhodobé výsledky, nízká operační zátěž, nízká míra výskytu dlouho­dobých vedlejších účinků, pozitivní dopad na kvalitu života pacienta a také fakt, že tato technika neznemožňuje provedení dalších zákroků v budoucnosti [1,5,45, 213-244].

Tento zákrok se provádí extraperito­neálně v celkové anestezii. Operace zahrnuje preparaci přibližně 20 % tkáně detruzoru kolem pupku a zanechává sliznici intaktní [1,213-215]. Po 1 až 2 letech může u dospělých dojít ke vzniku divertiklu [1,213-215]. Dalšími variacemi této me­tody jsou laparoskopická operace [219, 220,222,228,233], překrytí sliznice v místě defektu detruzoru (transperito­neálně) [217,229,232,234,238], podpora močového měchýře [213,216,238] nebo prostá incize svaloviny detruzoru (myo­to­mie detruzoru) [221,240-244]. Žádná z výše uvedených možností však nepřináší zásadní výhodu.

4.4.3 Denervace, deaferentace, neurostimulace, neuromodulace

Od mnohých metod založených na změně periferní inervace detruzoru bylo upuš­těno, nebo bylo prokázáno, že dosahují chabých dlouhodobých výsledků a jsou spojeny s výskytem závažných komplikací [5]. Tyto techniky zahrnují distenzi močo­vého měchýře, cystolýzu, transvaginální denervaci (Ingelmanova-Sundbergova procedura) a subtrigonální injekce fenolu.

Sakrální rizotomie, také nazývaná sakrální deaferentace (SDAF), přináší při snižování hyperaktivity detruzoru jistý účinek [21,245-254], v dnešní době se však užívá spíše jako doplněk stimulace sakrálního anteriorního kořene [255-269]. Tato kombinace představuje alternativu k rizotomii [270-273].

Stimulace sakrálního anteriorního ko­řene (SARS) je zaměřena na vyvolání kontrakce detruzoru. Tuto techniku, kterou vyvinul Brindley [274], je možné aplikovat pouze u pacientů s úplnou lézí nad místem implantátu, vzhledem k amplitudě stimulace nad práh bolestivosti. Stimu­lovány jsou i eferentní vlákna uretrálního svěrače, ale vzhledem k tomu, že příčně pruhovaná svalovina se uvolňuje rychleji než hladká svalovina detruzoru, dochází k tzv. poststimulačnímu močení. U dobře zvolené skupiny pacientů přináší tato metoda benefit [255-269]. Po úpravě pa­ra­metrů stimulace lze tuto metodu užívat také k vyvolání defekace nebo erekce.

Stimulace sakrálního nervu nebo sak­rální neuromodulace je založena na výzkumu Schmidta a Tanagha [275]. Při této technice jsou stimulována aferentní vlákna, a proto umožňuje obnovu správné rovnováhy mezi dráždivými a inhibičními impulzy z a do pánevních orgánů na sakrální a suprasakrální úrovni, což způsobuje snížení hyperaktivity detruzoru [75,276]. Tato metoda se užívá jako do­čas­ná procedura s užitím vnějšího stimu­látoru (očekává se přetrvání změny i po skončení léčby) nebo jako chronická procedura s užitím implantovaného stimulátoru. V druhém případě je před implantací nutné provést testovací proceduru – per­kutánní nervovou evaluaci (PNE) pomocí zevního stimulátoru – která umožní posoudit pacientovy reakce. Tato procedura je u vybrané skupiny pacientů velmi účinná [230,277-283].

Na základě úspěšné aplikace těchto systémů jsou zkoumána nová zařízení, která umožní lepší integraci do těla pacienta [284,285].

4.4.4 Překrytí močového měchýře příčně pruhovanou svalovinou

Překrytím močového měchýře částí příčně pruhované svaloviny, kterou lze elektricky stimulovat, nebo dokonce ideálně volně kontrahovat, lze i u akontraktilního močo­vé­ho měchýře obnovit mikční funkci. U pa­cientů s NLUTD byly pro tento zákrok užity rectus abdominis [286] a latissimus dorsi [287] s dobrým výsledkem.

4.4.5 Augmentace nebo substituce močového měchýře

Nahrazení nebo rozšíření močového mě­chýře částí střeva nebo jiným pasivním roztažitelným materiálem sníží komplianci detruzoru a minimálně sníží tlak hyperaktivního detruzoru. Komplikace související s těmito zákroky zahrnují recidivující infekci, tvorbu konkrementů, perforaci divertiklu, možné maligní změny, metabolické abnormality, tvorbu hlenu ve střevech a narušení střevní funkce [5,288-290]. Vzhledem k tomu, že věk pacientů s NLUTD podstupujících tuto operaci je mnohem nižší než u pacientů, kteří tuto operaci postupují z důvodu maligního onemocnění močového měchýře, je třeba důkladně zvážit vznik dlouhodobých komplikací. Tento druh ope­race je třeba u pacientů s NLUTD volit po řádném uvážení, ovšem po selhání všech méně invazivních metod může být tento zákrok nezbytný.

Augmentace močového měchýře (prováděná například pomocí clam cystoplastiky) je ověřenou technikou umožňující snížení tlaku detruzoru a zvýšení kapacity močového měchýře u pacientů, u nichž konzervativnější metody selhaly. Doposud byla popsána řada různých technik. Výsledky těchto různých procedur jsou velmi dobré a vzájemně srovnatelné [45,226,230-232,235-237,289-292]. U pacientů s vážně zesílenou a fibrotickou stěnou močového měchýře lze indikovat substituci močového měchýře, která umož­ňuje vytvoření rezervoáru o nízkém tlaku. Dalšími slibnými technikami se jeví použití materiálů vytvořených pomocí metod tkáňového inženýrství nebo alternativní techniky [236,293-300].

4.4.6 Derivace moči

V případě selhání všech ostatních mož­ností je třeba z důvodu ochrany horních cest močových a zachování kvality života pacienta zvážit možnost derivace moči [5,301].

Kontinentní derivace: by měla být v případě močové derivace metodou první volby. U pacientů, u nichž je jedinou možností léčby katetrizace nebo suprapubická katetrizace, může změna na kontinentní stoma představovat lepší vyhlídku [5]. Někteří méně zruční pacienti upřednostňují stoma před močovou trubicí pro katetrizaci [5]. Kontinentní stoma je vytvořeno pomocí následujících technik. Při všech metodách však dochází k častému výskytu komplikací, včetně úniku moči nebo stenózy [5,302]. Míra krátkodobé kontinence je vyšší než 80 % a lze dosáhnout dobré ochrany horních cest močo­vých [5,18,301-317]. Z kosmetických důvodů je pro místo stoma často zvolen pupek, tato lokalizace je však spojena s vyšším rizikem stenózy [305,308,314].

Inkotinentní derivace: v případě, že není možné provádět katetrizaci, je indi­ko­vána inkontinentní derivace užívající zařízení zachycující moč. Naštěstí je v dnešní době tato metoda indikována velmi vzácně, nebo je možné pacientům nabídnout mnoho vhodnějších alternativ [5]. Inkontinentní derivaci lze doporučit pacientům připoutaným na invalidní vozík nebo lůžko, kteří trpí nezvladatelnou a neléčitelnou inkontinencí, pacientům s poškozením dolních cest močových, a horních cest močových a pacientům, kteří odmítají jakoukoliv jinou terapii [5]. Ve většině případů se užívá část ilea [5,318-323]. Dlouhodobě spíše špatné výsledky a očekávané komplikace vyžadují neustále sledování.

Zrušení derivace: díky vývoji nových a lepších technik umožňujících kontrolu tlaku detruzoru a inkotinence lze dlouho­dobou derivaci v některých případech úspěšně zvrátit, případně lze inkontinentní derivaci přeměnit na kontinentní derivaci [5]. U mladších pacientů hraje velmi důležitou roli body image [311]. Pacient musí být důkladně instruován a musí pečlivě dodržovat dané instrukce [5]. V takovém případě lze úspěšně derivaci moči zrušit [324-326].

4.5 Guidelines pro operační léčbu

1. Detruzor

1.1. Hyperaktivní

  • 1.1.1 V případě selhání konzervativních metod představuje vhodnou mož­nost léčby hyperaktivního močového měchýře myektomie detruzoru. Jedná se o méně invazivní metodu spojenou s nízkou morbiditou.
  • 1.1.2 U vybraných pacientů je účinnou metodou léčby sakrální rizotomie (se SARS u pacientů s úplnou lézí a sakrální neuromodulací u pacientů s neúplnou lézí).
  • 1.1.3 V případě selhání méně invazivních technik je vhodnou metodou umož­ňující snížení tlaku detruzoru augmentace močového měchýře. U pacientů s výrazně zesílenou nebo fibrotickou stěnou močového mě­chý­ře je možné zvážit substituci mo­čo­vého měchýře.

1.2 Hypoaktivní

  • 1.2.1 ­U vybraných pacientů je účinnou metodou léčby SARS s rizotomií a sakrální neuromodulace.
  • 1.2.2 Metoda obnovy funkce močového měchýře překrytím příčně pruhovanou svalovinou je stále v experimentálním stadiu.

2. Uretra

2.1 Hyperaktivní (DSD) - viz guidelines pro minimálně invazivní léčbu (4.3.6)

2.2 Hypoaktivní

  • 2.2.1 Umístění uretrálního slingu představuje ověřenou metodu.
  • 2.2.2 Implantace umělého močového svěrače je velmi účinná metoda.
  • 2.2.3 Transpozice m. gracilis je stále v experimentálním stadiu.

4.6 Literatura

1. Stöhrer M, Kramer G, Löchner-Ernst D, Goepel M, Noll F, Rübben H. Diagnosis and treatment of bladder dysfunction in spinal cord injury patients. Eur Urol Update Series 1994; 3: 170-175.

2. Chua HC, Tow A, Tan ES. The neurogenic bladder in spinal cord injury-pattern and management. Ann Acad Med Singapore 1996; 25: 553-557.

3. Burns AS, Rivas DA, Ditunno JF. The management of neurogenic bladder and sexual dysfunction after spinal cord injury. Spine. 2001; 26 (Suppl): S129-136.

4. Rickwood AM. Assessment and conservative mana­gement of the neuropathic bladder. Semin Pediatr Surg. 2002 May;11(2):108-19.

5. Castro-Diaz D, Barrett D, Grise P, Perkash I, Stöhrer M, Stone A, Vale P. Surgery for the neuropathic patient. In: Incontinence, 2nd Edition, Abrams P, Khoury S, Wein A (eds.), Health Publication Ltd, Plymouth, 2002: 865-891.

6. Donnelly J, Hackler RH, Bunts RC. Present urologic status of the World War II paraplegic: 25-year follow-up. Comparison with status of the 20-year Korean War paraplegic and 5-year Vietnam paraplegic. J Urol 1972; 108: 558-562.

7. Hackler RH. A 25-year prospective mortality study in the spinal cord injured patient: comparison with the long-term living paraplegic. J Urol 1977; 117: 486-488.

8. Perkash I, Giroux J. Prevention, treatment, and ma­nagement of urinary tract infections in neuropathic bladders. J Am Paraplegia Soc 1985; 8: 15-17.

9. Sandock DS, Gothe BG, Bodner RD. Trimethoprim-sulfamethoxazole prophylaxis against urinary tract infection in the chronic spinal cord injured patient. Paraplegia 1995; 33: 156-160.

10. Frankel HL, Coll JR, Charlifue SW, Whiteneck GG, Gardner BP, Jamous MA, Krishnan KR, Nuseibeh I, Savic G, Sett P. Long-term survival in spinal cord injury: a fifty year investigation. Spinal Cord 1998; 36: 266-274.

11. Madersbacher H. The neuropathic urethra: uret­hro­gram and pathophysiologic aspects. Eur Urol 1977;3: 321-332.

12. Barbalias GA, Klauber GT, Blaivas JG. Critical evaluation of the Crede maneuver: a urodynamic study of 207 patients. J Urol 1983; 130: 720-723.

13. Clarke SJ, Thomas DG. Characteristics of the urethral pressure profile in flaccid male paraplegics. Br J Urol 1981; 53: 157-161.

14. Stöhrer M. Alterations in the urinary tract after spinal cord injury - diagnosis, prevention and therapy of late sequelae. World J Urol 1990; 7: 205-211.

15. Reinberg Y, Fleming T, Gonzalez R. Renal rupture after the Crede maneuver. J Pediatr 1994; 124: 279-281.

16. Madersbacher H, Wyndaele JJ, Igawa Y, Chan­cel­lor M, Chartier-Kastler E, Kovindha A. Conservative management in neuropatic urinary incontinence. In: In­continence, 2nd Edition, Abrams P, Khoury S, Wein A (eds.), Health Publication Ltd, Plymouth, 2002: 697-754.

17. Van Kerrebroeck PE, Koldewijn EL, Scher­pen­huizen S, Debruyne FM. The morbidity due to lower urinary tract function in spinal cord injury patients. Paraplegia 1993; 31: 320-329.

18. Sekar P, Wallace DD, Waites KB, DeVivo MJ, Lloyd LK, Stover SL, Dubovsky EV. Comparison of longterm renal function after spinal cord injury using different urinary management methods. Arch Phys Med Rehabil 1997; 78: 992-997.

19. Linsenmeyer TA, Bagaria SP, Gendron B. The impact of urodynamic parameters on the upper tracts of spinal cord injured men who void reflexly. J Spinal Cord Med 1998; 21: 15-20.

20. McKinley WO, Jackson AB, Cardenas DD, DeVivo MJ. Long-term medical complications after traumatic spinal cord injury: a regional model systems analysis. Arch Phys Med Rehabil 1999 ; 80: 1402-1410.

21. Weld KJ, Dmochowski RR. Effect of bladder management on urological complications in spinal cord injured patients. J Urol 2000; 163: 768-772.

22. Menon EB, Tan ES. Bladder training in patients with spinal cord injury. Urology 1992; 40: 425-429.

23. Nijman RJ. Classification and treatment of functional incontinence in children. BJU Int 2000; 85 (Suppl 3): 37-42.

24. Aslan AR, Kogan BA. Conservative management in neurogenic bladder dysfunction. Curr Opin Urol 2002; 12: 473-477.

25. Christ KF, Kornhuber HH. Treatment of neurogenic bladder dysfunction in multiple sclerosis by ultrasound-controlled bladder training. Arch Psychiatr Nervenkr 1980; 228: 191-195.

26. De Ridder D, Vermeulen C, Ketelaer P, Van Poppel H, Baert L. Pelvic floor rehabilitation in multiple sclerosis. Acta Neurol Belg 1999; 99: 61-64.

27. Ishigooka M, Hashimoto T, Hayami S, Suzuki Y, Nakada T, Handa Y. Electrical pelvic floor stimulation: a possible alternative treatment for reflex urinary incontinence in patients with spinal cord injury. Spinal Cord 1996; 34: 411-415.

28. Vahtera T, Haaranen M, Viramo-Koskela AL, Ruutiainen J. Pelvic floor rehabilitation is effective in patients with multiple sclerosis. Clin Rehabil 1997; 11: 211-219.

29. Balcom AH, Wiatrak M, Biefeld T, Rauen K, Langenstroer P. Initial experience with home therapeutic electrical stimulation for continence in the myelomeningocele population. J Urol 1997; 158: 1272-1276.

30. Nřrgaard JP, Djurhuus JC. Treatment of detrusor-sphincter dyssynergia by bio-feedback. Urol Int 1982; 37: 236-239.

31. Klarskov P, Heely E, Nyholdt I, Rottensten K, Nordenbo A. Biofeedback treatment of bladder dysfunction in multiple sclerosis. A randomized trial. Scand J Urol Nephrol (Suppl) 1994; 157: 61-65.

32. Chin-Peuckert L, Salle JL. A modified biofeedback program for children with detrusor-sphincter dyssyner­gia: 5-year experience. J Urol 2001; 166: 1470-1475.

33. Porena M, Costantini E, Rociola W, Mearini E. Biofeedback successfully cures detrusor-sphincter dyssynergia in pediatric patients. J Urol 2000; 163: 1927-1931.

34. Baskin LS, Kogan BA, Benard F. Treatment of infants with neurogenic bladder dysfunction using anticholinergic drugs and intermittent catheterisation. Br J Urol 1990; 66: 532-534.

35. Tanaka H, Kakizaki H, Kobayashi S, Shibata T, Ameda K, Koyanagi T. The relevance of urethral resistance in children with myelodysplasia: its impact on upper urinary tract deterioration and the outcome of conservative management. J Urol 1999; 161: 929-932.

36. Stone AR. Neurourologic evaluation and urologic management of spinal dysraphism. Neurosurg Clin N Am 1995; 6: 269-277.

37. Edelstein RA, Bauer SB, Kelly MD, Darbey MM, Peters CA, Atala A, Mandell J, Colodny AH, Retik AB. The long-term urological response of neonates with myelodysplasia treated proactively with intermittent catheterization and anticholinergic therapy. J Urol 1995; 154: 1500-1504.

38. Hernandez RD, Hurwitz RS, Foote JE, Zimmern PE, Leach GE. Nonsurgical management of threatened upper urinary tracts and incontinence in children with myelomeningocele. J Urol 1994; 152: 1582-1585.

39. DasGupta R, Fowler CJ. Bladder, bowel and sexual dysfunction in multiple sclerosis: management strategies. Drugs 2003; 63: 153-166.

40. Buyse G, Verpoorten C, Vereecken R, Casaer P. Treatment of neurogenic bladder dysfunction in infants and children with neurospinal dysraphism with clean intermittent (self)catheterisation and optimized intravesical oxybutynin hydrochloride therapy. Eur J Pediatr Surg 1995; 5 Suppl 1: 31-34.

41. Madersbacher H, Stöhrer M, Richter R, Burgdörfer H, Hachen HJ, Mürtz G. Trospium chloride versus oxybutynin: a randomized, double-blind, multicentre trial in the treatment of detrusor hyperreflexia. Br J Urol 1995; 75: 452-456.

42. Goessl C, Sauter T, Michael T, Berge B, Staehler M, Miller K. Efficacy and tolerability of tolterodine in children with detrusor hyperreflexia. Urology 2000; 55: 414-418.

43. Madersbacher H, Mürtz G. Efficacy, tolerability and safety profile of propiverine in the treatment of the overactive bladder (non-neurogenic and neurogenic). World J Urol 2001; 19: 324-335.

44. Schwantes U, Topfmeier P. Importance of pharmacological and physicochemical properties for tolerance of antimuscarinic drugs in the treatment of detrusor instability and detrusor hyperreflexiachan­ces for improvement of therapy. Int J Clin Pharmacol Ther 1999; 37: 209-218.

45. Madersbacher HG. Neurogenic bladder dysfunction. Curr Opin Urol 1999; 9: 303-307

46. Gajewski JB, Awad SA. Oxybutynin versus propantheline in patients with multiple sclerosis and detrusor hyperreflexia. J Urol 1986; 135: 966-968.

47. Zeegers AG, Kiesswetter H, Kramer AE, Jonas U. Conservative therapy of frequency, urgency and urge incontinence: A double-blind clinical trial of flavoxate hydrochloride, oxybutynin chloride, emepronium bromide and placebo. World J Urol 1987; 5: 57-61.

48. Thuroff JW, Bunke B, Ebner A, Faber P, de Geeter P, Hannappel J, Heidler H, Madersbacher H, Melchior H, Schafer W, et al. Randomized, double-blind, multicenter trial on treatment of frequency, urgency and incontinence related to detrusor hyperactivity: oxybutynin versus propantheline versus placebo. J Urol 1991; 145: 813-816.

49. Kasabian NG, Vlachiotis JD, Lais A, Klumpp B, Kelly MD, Siroky MB, Bauer SB. The use of intravesical oxybutynin chloride in patients with detrusor hypertonicity and detrusor hyperreflexia. J Urol 1994; 151: 944-945.

50. Stöhrer M, Bauer P, Giannetti BM, Richter R, Burgdörfer H, Mürtz G. Effect of trospium chloride on urodynamic parameters in patients with detrusor hyperreflexia due to spinal cord injuries. A multicentre placebo-controlled double-blind trial. Urol Int 1991; 47: 138-143.

51. Fröhlich G, Bulitta M, Strosser W. Trospium chloride in patients with detrusor overactivity: meta-analysis of placebo-controlled, randomized, double-blind, multi-center clinical trials on the efficacy and safety of 20 mg trospium chloride twice daily. Int J Clin Pharmacol Ther 2002; 40: 295-303.

52. Stöhrer M, Madersbacher H, Richter R, Wehnert J, Dreikorn K. Efficacy and safety of propiverine in SCIpatients suffering from detrusor hyperreflexia—a double-blind, placebo-controlled clinical trial. Spinal Cord 1999; 37: 196-200.

53. Jonas U, Petri E, Kissel J. Effect of flavoxate on hyperactive detrusor muscle. Eur Urol 1979; 5: 106-109.

54. Kinn AC, Larsson PO. Desmopressin: a new principle for symptomatic treatment of urgency and incontinence in patients with multiple sclerosis. Scand J Urol Nephrol 1990; 24: 109-112.

55. Chancellor MB, Rivas DA, Staas WE Jr. DDAVP in the urological management of the difficult neurogenic bladder in spinal cord injury: Preliminary report. J Am Paraplegia Soc 1994; 17: 165-167.

56. Eckford SD, Swami KS, Jackson SR, Abrams PH: Desmopressin in the treatment of nocturia and enuresis in patients with multiple sclerosis. Br J Urol 1994; 74: 733-735.

57. Fredrikson S. Nasal spray desmopressin treatment of bladder dysfunction in patients with multiple sclerosis. Acta Neurol Scand 1996; 94: 31-34.

58. Valiquette G, Herbert J, Maede-D’Alisera P. Desmopressin in the management of nocturia in patients with multiple sclerosis. A double-blind, crossover trial. Arch Neurol 1996; 53: 1270-1275.

59. Light JK, Scott FB. Bethanechol chloride and the traumatic cord bladder. J Urol 1982; 128: 85-87.

60. Wheeler JS Jr, Robinson CJ, Culkin DJ, Nemc­hausky BA. Naloxone efficacy in bladder rehabilitation of spinal cord injury patients. J Urol 1987; 137: 1202-1205.

61. Komersova K, Rogerson JW, Conway EL, Lim TC, Brown DJ, Krum H, Jackman GP, Murdoch R, Louis WJ. The effect of levcromakalim (BRL 38227) on bladder function in patients with high spinal cord lesions. Br J Clin Pharmacol 1995; 39: 207-209.

62. Wyndaele JJ, van Kerrebroeck P: The effects of 4 weeks treatment with cisapride on cystometric parameters in spinal cord injury patients. A double-blind, placebo controlled study. Paraplegia 1995; 33: 625-627.

63. Costa P, Bressolle F, Sarrazin B, Mosser J, Saba­tier R. Dose-related effect of moxisylyte on maximal urethral closing pressure in patients with spinal cord injuries. Clin Pharmacol Ther 1993; 53: 443-449.

64. Riedl CR, Stephen RL, Daha LK, Knoll M, Plas E, Pfluger H. Electromotive administration of intravesical bethanechol and the clinical impact on acontractile detrusor management: introduction of a new test. J Urol 2000; 164: 2108-2111.

65. Swierzewski 3rd SJ, Gormley EA, Belville WD, Sweetser PM, Wan J, McGuire EJ. The effect of terazosin on bladder function in the spinal cord injured patient. J Urol 1994; 151: 951-954.

66. O’Riordan JI, Doherty C, Javed M, Brophy D, Hutchinson M, Quinlan D. Do alpha-blockers have a role in lower urinary tract dysfunction in multiple sclerosis? J Urol 1995; 153: 1114-1116.

67. Perkash I. Efficacy and safety of terazosin to improve voiding in spinal cord injury patients. J Spinal Cord Med 1995; 18: 236-239.

68. Yasuda K, Yamanishi T, Kawabe K, Ohshima H, Morita T. The effect of urapidil on neurogenic bladder: a placebo controlled double-blind study. J Urol 1996; 156: 1125-1130.

69. Sullivan J, Abrams P. Alpha-adrenoceptor antagonists in neurogenic lower urinary tract dysfunction. Urology 1999; 53(3 Suppl 3a): 21-27.

70. Schulte-Baukloh H, Michael T, Miller K, Knispel HH. Alfuzosin in the treatment of high leak-point pressure in children with neurogenic bladder. BJU Int 2002 ; 90: 716-720.

71. Al-Ali M, Salman G, Rasheed A, Al-Ani G, Al-Rubaiy S, Alwan A, Al-Shaikli A. Phenoxybenzamine in the management of neuropathic bladder following spinal cord injury. Aust N Z J Surg 1999; 69: 660-663.

72. Amark P, Beck O. Effect of phenylpropanolamine on incontinence in children with neurogenic bladders. A double-blind crossover study. Acta Paediatr 1992; 81: 345-350.

73. Fall M, Lindström S. Electrical stimulation. A physiologic approach to the treatment of urinary incontinence. Urol Clin North Am 1991; 18: 393-407.

74. Vodusek DB, Light KJ, Libby JM. Detrusor inhibition induced by stimulation of pudendal nerve afferents. Neurourol Urodyn 1986; 5: 381-389.

75. Bemelmans BL, Mundy AR, Craggs MD. Neuro­modulation by implant for treating lower urinary tract symptoms and dysfunction. Eur Urol 1999; 36: 81-91.

76. Primus G, Kramer G. Maximal external electrical stimulation for treatment of neurogenic or nonneurogenic urgency and/or urge incontinence. Neurourol Urodyn 1996; 15: 187-194.

77. Madersbacher H, Kiss G, Mair D. Transcutaneous electrostimulation of the pudendal nerve for treatment of detrusor overactivity. Neurourol Urodyn 1995; 14: 501-502.

78. Previnaire JG, Soler JM, Perrigot M. Is there a place for pudendal nerve maximal electrical stimulation for the treatment of detrusor hyperreflexia in spinal cord injury patients? Spinal Cord 1998; 36: 100-103.

79. Guttmann L, Frankel H. The value of intermittent catheterisation in the early management of traumatic paraplegia and tetraplegia. Paraplegia 1966; 4: 63-84.

80. Lapides J, Diokno AC, Silber SJ, Lowe BS. Clean, intermittent self-catheterization in the treatment of urinary tract disease. J Urol 1972; 107: 458-461.

81. Wyndaele JJ. Intermittent catheterization: which is the optimal technique? Spinal Cord 2002; 40: 432-437.

82. Schlager TA, Dilks S, Trudell J, Whittam TS, Hendley JO. Bacteriuria in children with neurogenic bladder treated with intermittent catheterization: natural history. J Pediatr 1995; 126: 490-496.

83. Prieto-Fingerhut T, Banovac K, Lynne CM. A study comparing sterile and nonsterile urethral catheterization in patients with spinal cord injury. Rehabil Nurs 1997; 22: 299-302.

84. Matsumoto T, Takahashi K, Manabe N, Iwatsubo E, Kawakami Y. Urinary tract infection in neurogenic bladder. Int J Antimicrob Agents 2001; 17: 293-297.

85. Stöhrer M, Sauerwein D. Der intermittierende Katheterismus bei neurogener Blasenfunktion­s­störung. Eine Standortbestimmung aus urologischer Sicht. Urologe B 2001; 41: 362-368.

86. Waller L, Jonsson O, Norlen L, Sullivan L. Clean intermittent catheterization in spinal cord injury patients: long-term followup of a hydrophilic low friction technique. J Urol 1995; 153: 345-348.

87. Perrouin-Verbe B, Labat JJ, Richard I, Mauduyt de la Greve I, Buzelin JM, Mathe JF. Clean intermittent catheterisation from the acute period in spinal cord injury patients. Long term evaluation of urethral and genital tolerance. Paraplegia 1995; 33: 619-624.

88. Bakke A, Digranes A, Hoisæter PA. Physical predictors of infection in patients treated with clean intermittent catheterization: a prospective 7-year study. Br J Urol 1997; 79: 85-90.

89. Günther M, Löchner-Ernst D, Kramer G, Stöhrer M. Auswirkungen des intermittierende aseptischen intermittierenden Katheterismus auf die männliche Harnröhre. Urologe B 2001; 41: 359-361.

90. Wyndaele JJ. Complications of intermittent catheterization: their prevention and treatment. Spinal Cord 2002; 40: 536-541.

91. Sauerwein D. Urinary tract infection in patients with neurogenic bladder dysfunction. Int J Antimicrob Agents 2002; 19: 592-597.

92. Sullivan LP, Davidson PG, Kloss DA, D’Anna JA Jr. Small-bowel obstruction caused by a long-term indwelling urinary catheter. Surgery 1990; 107: 228-230.

93. Chao R, Clowers D, Mayo ME. Fate of upper urinary tracts in patients with indwelling catheters after spinal cord injury. Urology 1993; 42: 259-262.

94. Chancellor MB, Erhard MJ, Kiilholma PJ, Karasick S, Rivas DA. Functional urethral closure with pubovaginal sling for destroyed female urethra after long-term urethral catheterization. Urology 1994; 43: 499-505.

95. Bennett CJ, Young MN, Adkins RH, Diaz F. Comparison of bladder management complication outcomes in female spinal cord injury patients. J Urol 1995; 153: 1458-1460.

96. Larsen LD, Chamberlin DA, Khonsari F, Ahlering TE. Retrospective analysis of urologic complications in male patients with spinal cord injury managed with and without indwelling urinary catheters. Urology 1997; 50: 418-422.

97. West DA, Cummings JM, Longo WE, Virgo KS, Johnson FE, Parra RO. Role of chronic catheterization in the development of bladder cancer in patients with spinal cord injury. Urology 1999; 53: 292-297.

98. Nomura S, Ishido T, Teranishi J, Makiyama K. Long-term analysis of suprapubic cystostomy drainage in patients with neurogenic bladder. Urol Int 2000; 65: 185-189.

99. Mitsui T, Minami K, Furuno T, Morita H, Koyanagi T. Is suprapubic cystostomy an optimal urinary management in high quadriplegics? A comparative study of suprapubic cystostomy and clean intermittent catheterization. Eur Urol 2000; 38: 434-438.

100. Weld KJ, Wall BM, Mangold TA, Steere EL, Dmochowski RR. Influences on renal function in chronic spinal cord injured patients. J Urol 2000; 164: 1490-1493.

101. Zermann D, Wunderlich H, Derry F, Schroder S, Schubert J. Audit of early bladder management complications after spinal cord injury in first-treating hospitals. Eur Urol 2000; 37: 156-160.

102. Park YI, Linsenmeyer TA. A method to minimize indwelling catheter calcification and bladder stones in individuals with spinal cord injury. J Spinal Cord Med 2001; 24: 105-108.

103. Greenfield SP, Fera M. The use of intravesical oxybutynin chloride in children with neurogenic bladder. J Urol 1991; 146: 532-534.

104. Glickman S, Tsokkos N, Shah PJ. Intravesical atropine and suppression of detrusor hypercontractility in the neuropathic bladder. A preliminary study. Paraplegia 1995; 33: 36-39.

105. Kaplinsky R, Greenfield S, Wan J, Fera M. Expanded followup of intravesical oxybutynin chloride use in children with neurogenic bladder. J Urol 1996; 156:753-756.

106. Holland AJ, King PA, Chauvel PJ, O’Neill MK, McKnight DL, Barker AP. Intravesical therapy for the treatment of neurogenic bladder in children. Aust N Z J Surg 1997; 67: 731-733.

107. Amark P, Bussman G, Eksborg S. Follow-up of long-time treatment with intravesical oxybutynin for neurogenic bladder in children. Eur Urol 1998; 34: 148-153.

108. Haferkamp A, Staehler G, Gerner HJ, Dorsam J. Dosage escalation of intravesical oxybutynin in the treatment of neurogenic bladder patients. Spinal Cord 2000; 38: 250-254.

109. Pannek J, Sommerfeld HJ, Botel U, Senge T. Combined intravesical and oral oxybutynin chloride in adult patients with spinal cord injury. Urology 2000; 55: 358-362.

110. Buyse G, Waldeck K, Verpoorten C, Bjork H, Casaer P, Andersson KE. Intravesical oxybutynin for neurogenic bladder dysfunction: less systemic side effects due to reduced first pass metabolism. J Urol 1998; 160: 892-896.

111. Riedl CR, Knoll M, Plas E, Pflüger H. Intravesical electromotive drug administration technique: preliminary results and side effects. J Urol 1998; 159: 1851-1856.

112. Di Stasi SM, Giannantoni A, Navarra P, Capelli G, Storti L, Porena M, Stephen RL. Intravesical oxybutynin: mode of action assessed by passive diffusion and electromotive administration with pharmacokinetics of oxybutynin and N-desethyl oxybutynin. J Urol 2001; 166: 2232-2236.

113. Fowler CJ, Beck RO, Gerrard S, Betts CD, Fowler CG. Related Intravesical capsaicin for treatment of detrusor hyperreflexia. J Neurol Neurosurg Psychiatry 1994; 57: 169-173.

114. Geirsson G, Fall M, Sullivan L: Clinical and urodynamic effects of intravesical capsaicin treatment in patients with chronic traumatic spinal detrusor hyperreflexia. J Urol 1995; 154: 1825-1829.

115. Cruz F, Guimaraes M, Silva C, Rio ME, Coimbra A, Reis M. Desensitization of bladder sensory fibers by intravesical capsaicin has long lasting clinical and urodynamic effects in patients with hyperactive or hypersensitive bladder dysfunction. J Urol 1997; 157: 585-589.

116. Cruz F, Guimaraes M, Silva C, Reis M. Suppression of bladder hyperreflexia by intravesical resiniferatoxin. Lancet 1997; 350: 640-641.

117. De Ridder D, Chandiramani V, Dasgupta P, Van Poppel H, Baert L, Fowler CJ. Intravesical capsaicin as a treatment for refractory detrusor hyperreflexia: a dual center study with long-term followup. J Urol 1997; 158: 2087-2092.

118. Wiart L, Joseph PA, Petit H, Dosque JP, de Seze M, Brochet B, Deminiere C, Ferriere JM, Mazaux JM, N’Guyen P, Barat M. The effects of capsaicin on the neurogenic hyperreflexic detrusor. A double blind placebo controlled study in patients with spinal cord disease. Preliminary results. Spinal Cord 1998; 36: 95-99.

119. Lazzeri M, Spinelli M, Beneforti P, Zanollo A, Turini D. Intravesical resiniferatoxin for the treatment of detrusor hyperreflexia refractory to capsaicin in patients with chronic spinal cord diseases. Scand J Urol Nephrol 1998; 32: 331-334.

120. de Seze M, Wiart L, Joseph PA, Dosque JP, Mazaux JM, Barat M. Capsaicin and neurogenic detrusor hyperreflexia: a double-blind placebo-controlled study in 20 patients with spinal cord lesions. Neurourol Urodyn 1998; 17: 513-523.

121. Chancellor MB, de Groat WC. Related Intra­vesical capsaicin and resiniferatoxin therapy: Spicing up the ways to treat the overactive bladder. J Urol 1999; 162: 3-11.

122. Stöhrer M, Schurch B, Kramer G, Schmid D, Gaul G, Hauri D. Botulinum-A toxin in the treatment of detrusor hyperreflexia in spinal cord injury: A new alternative to medical and surgical procedures? Neurourol Urodyn 1999; 18: 401-402.

123. Schurch B, Schmid DM, Stohrer M. Treatment of neurogenic incontinence with botulinum toxin A (letter). N Engl J Med 2000; 342: 665.

124. Schurch B, Stöhrer M, Kramer G, Schmid DM, Gaul G, Hauri D. Botulinum-A toxin for treating detrusor hyperreflexia in spinal cord injured patients: a new alternative to anticholinergic drugs? Preliminary results. J Urol 2000; 164: 692-697.

125. Schulte-Baukloh H, Michael T, Schobert J, Stolze T, Knispel HH. Efficacy of botulinum-a toxin in children with detrusor hyperreflexia due to myelomeningocele: preliminary results. Urology 2002; 59: 325-327.

126. Wyndaele JJ, Van Dromme SA. Muscular weakness as side effect of botulinum toxin injection for neurogenic detrusor overactivity. Spinal Cord 2002; 40: 599-600.

127. Katona F, Benyö L, Lang J. Über intraluminäre Elektrotherapie von verschiedenen paralytischen Zuständen des gastrointestinalen Traktes mit Quad­rangulärstrom. Zentralbl Chir 1958; 84: 929-933.

128. Kaplan WE. Intravesical electrical stimulation of the bladder: pro. Urology 2000; 56: 2-4.

129. Ebner A, Jiang C, Lindstrom S. Intravesical electrical stimulation-an experimental analysis of the mechanism of action. J Urol 1992; 148: 920-924.

130. Primus G, Kramer G, Pummer K. Restoration of micturition in patients with acontractile and hypocontractile detrusor by transurethral electrical bladder stimulation. Neurourol Urodyn 1996; 15: 489-497.

131. De Wachter S, Wyndaele JJ. Quest for standardisation of electrical sensory testing in the lower urinary tract: The influence of technique related factors on bladder electrical thresholds. Neurourol Urodyn 2003; 22: 118-122.

132. Katona F, Berenyi M. Intravesical transurethral electrotherapy in meningomyelocele patients. Acta Paed Acad Sci Hung 1975; 16: 363-374.

133. Madersbacher H, Pauer W, Reiner E, Hetzel H, Spanudakis S. Rehabilitation of micturition in patients with incomplete spinal cord lesions by transurethral electrostimulation of the bladder. Eur Urol 1982; 28: 111-116.

134. Madersbacher H. Intravesical electrical stimulation for the rehabilitation of the neuropathic bladder. Paraplegia 1990; 28: 349-352.

135. Lyne CJ, Bellinger MF. Early experience with transurethral electrical bladder stimulation. J Urol 1993; 150: 697-699.

136. Cheng EY, Richards I, Balcom A, Steinhardt G, Diamond M, Rich M, Donovan JM, Carr MC, Reinberg Y, Hurt G, Chandra M, Bauer SB, Kaplan WE. Bladder stimulation therapy improves bladder compliance: results from a multi-institutional trial. J Urol 1996; 156: 761-764.

137. Nicholas JL, Eckstein HB. Endovesical electrotherapy in treatment of urinary incontinence in spinabifida patients. Lancet 1975; 2: 1276-1277.

138. Pugach JL, Salvin L, Steinhardt GF. Intravesical electrostimulation in pediatric patients with spinal cord defects. J Urol 2000; 164: 965-968.

139. Dykstra DD, Sidi AA, Scott AB, Pagel JM, Goldish GD. Effects of botulinum A toxin on detrusorsphincter dyssynergia in spinal cord injury patients. J Urol 1988; 139: 919-922.

140. Dykstra DD, Sidi AA. Related Treatment of detrusor-sphincter dyssynergia with botulinum A toxin: a double-blind study. Arch Phys Med Rehabil 1990; 71: 24-26.

141. Schurch B, Hauri D, Rodic B, Curt A, Meyer M, Rossier AB. Botulinum-A toxin as a treatment of detrusor-sphincter dyssynergia: a prospective study in 24 spinal cord injury patients. J Urol 1996; 155: 1023-1029.

142. Schurch B, Hodler J, Rodic B. Botulinum A toxin as a treatment of detrusor-sphincter dyssynergia in patients with spinal cord injury: MRI controlled transperineal injections. J Neurol Neurosurg Psychiat­ry 1997; 63: 474-476.

143. Gallien P, Robineau S, Verin M, Le Bot MP, Nicolas B, Brissot R. Treatment of detrusor sphincter dyssynergia by transperineal injection of botulinum toxin. Arch Phys Med Rehabil 1998; 79: 715-717.

144. Petit H, Wiart L, Gaujard E, Le Breton F, Ferriere JM, Lagueny A, Joseph PA, Barat M. Related Botulinum A toxin treatment for detrusor-sphincter dyssynergia in spinal cord disease. Spinal Cord 1998; 36: 91-94.

145. Wheeler JS Jr, Walter JS, Chintam RS, Rao S. Botulinum toxin injections for voiding dysfunction following SCI. J Spinal Cord Med 1998; 21: 227-229.

146. Chancellor MB, Rivas DA, Abdill CK, Karasick S, Ehrlich SM, Staas WE. Prospective comparison of external sphincter balloon dilatation and prosthesis placement with external sphincterotomy in spinal cord injured men. Arch Phys Med Rehabil 1994; 75: 297-305.

147. Whitmore WF 3rd, Fam BA, Yalla SV. Experience with anteromedian (12 o’clock) external urethral sphincterotomy in 100 male subjects with neuropathic bladders. Br J Urol 1978; 50: 99-101.

148. Burgdörfer H, Bohatyrewicz A. Bladder outlet resistance decreasing operations in spinal cord damaged patients with vesicoureteral reflux. Paraplegia 1992; 30: 256-260.

149. Perkash I. Use of contact laser crystal tip firing Nd:YAG to relieve urinary outflow obstruction in male neurogenic bladder patients. J Clin Laser Med Surg 1998; 16: 33-38.

150. Noll F, Sauerwein D, Stohrer M. Transurethral sphincterotomy in quadriplegic patients: long-term-followup. Neurourol Urodyn 1995; 14: 351-358.

151. Reynard JM, Vass J, Sullivan ME, Mamas M. Sphincterotomy and the treatment of detrusor-sphincter dyssynergia: current status, future prospects. Spinal Cord 2003; 41: 1-11.

152. Catz A, Luttwak ZP, Agranov E, Ronen J, Shpaser R, Paz A, Lask D, Tamir A, Mukamel E. The role of external sphincterotomy for patients with a spinal cord lesion. Spinal Cord 1997; 35: 48-52.

153. Derry F, al-Rubeyi S. Audit of bladder neck resection in spinal cord injured patients. Spinal Cord 1998; 36: 345-348.

154. Chancellor MB, Gajewski J, Ackman CF, Appell RA, Bennett J, Binard J, Boone TB, Chetner MP, Crewalk JA, Defalco A, Foote J, Green B, Juma S, Jung SY, Linsenmeyer TA, MacMillan R, Mayo M, Ozawa H, Roehrborn CG, Shenot PJ, Stone A, Vazquez A, Killorin W, Rivas DA. Long-term followup of the North American multicenter UroLume trial for the treatment of external detrusor-sphincter dyssynergia. J Urol 1999; 161: 1545-1550.

155. McFarlane IP, Foley SJ, Shah PJ. Related Long-term outcome of permanent urethral stents in the treatment of detrusor-sphincter dyssynergia. Br J Urol 1996; 78: 729-732.

156. Low AI, McRae PJ. Use of the Memokath for detrusor-sphincter dyssynergia after spinal cord injury-a cautionary tale. Spinal Cord 1998; 36: 39-44.

157. Juan Garcia FJ, Salvador S, Montoto A, Lion S, Balvis B, Rodriguez A, Fernandez M, Sanchez J. Intraurethral stent prosthesis in spinal cord injured patients with sphincter dyssynergia. Spinal Cord 1999; 37: 54-57.

158. Chartier-Kastler EJ, Thomas L, Bussel B, Chancellor MB, Richard F, Denys P. A urethral stent for the treatment of detrusor-striated sphincter dyssynergia. BJU Int 2000; 86: 52-57.

159. Gajewski JB, Chancellor MB, Ackman CF, Appell RA, Bennett J, Binard J, Boone TB, Chetner MP, Crewalk JA, Defalco A, Foote J, Green B, Juma S, Jung SY, Linsenmeyer TA, Macaluso JN Jr, Macmillan R, Mayo M, Ozawa H, Roehrborn CG, Schmidt J, Shenot PJ, Stone A, Vazquez A, Killorin W, Rivas DA. Removal of UroLume endoprosthesis: experience of the North American Study Group for detrusor-sphincter dyssynergia application. J Urol 2000; 163: 773-776.

160. Wilson TS, Lemack GE, Dmochowski RR. UroLume stents: lessons learned. J Urol 2002; 167: 2477-2480.

161. Bennett JK, Green BG, Foote JE, Gray M. Colla­gen injections for intrinsic sphincter deficiency in the neuropathic urethra. Paraplegia 1995; 33: 697-700.

162. Silveri M, Capitanucci ML, Mosiello G, Broggi G, De Gennaro M. Endoscopic treatment for urinary incontinence in children with a congenital neuropat­hic bladder. Br J Urol 1998; 82: 694-697.

163. Guys JM, Simeoni-Alias J, Fakhro A, Delarue A. Use of polydimethylsiloxane for endoscopic treatment of neurogenic urinary incontinence in children. J Urol 1999; 162: 2133-2135.

164. Kassouf W, Capolicchio G, Berardinucci G, Corcos J. Collagen injection for treatment of urinary incontinence in children. J Urol 2001; 165: 1666-1668.

165. Caione P, Capozza N. Endoscopic treatment of urinary incontinence in pediatric patients: 2-year experience with dextranomer/hyaluronic acid copolymer. J Urol 2002; 168: 1868-1871.

166. Block CA, Cooper CS, Hawtrey CE. Long-term efficacy of periurethral collagen injection for the treatment of urinary incontinence secondary to myelo­meningocele. J Urol 2003; 169: 327-329.

167. Schurch B, Suter S, Dubs M. Intraurethral sphincter prosthesis to treat hyporeflexic bladders in women: does it work? BJU Int 1999; 84: 789-794.

168. Decter RM. Use of the fascial sling for neurogenic incontinence: lessons learned. J Urol 1993; 150: 683-686.

169. Herschorn S, Radomski SB. Fascial slings and bladder neck tapering in the treatment of male neurogenic incontinence. J Urol 1992; 147: 1073-1075.

170. Gormley EA, Bloom DA, McGuire EJ, Ritchey ML. Pubovaginal slings for the management of urinary incontinence in female adolescents. J Urol 1994; 152: 822-825

171. Kakizaki H, Shibata T, Shinno Y, Kobayashi S, Matsumura K, Koyanagi T. Fascial sling for the management of urinary incontinence due to sphincter incompetence. J Urol 1995; 153: 644-647.

172. Gosalbez R, Castellan M. Defining the role of the bladder-neck sling in the surgical treatment of urinary incontinence in children with neurogenic incontinence. World J Urol 1998; 16: 285-291.

173. Barthold JS, Rodriguez E, Freedman AL, Fleming PA, Gonzalez R. Results of the rectus fascial sling and wrap procedures for the treatment of neurogenic sphincteric incontinence. J Urol 1999; 161:272-274.

174. Dik P, Van Gool JD, De Jong TP. Urinary continence and erectile function after bladder neck sling suspension in male patients with spinal dysraphism. BJU Int 1999; 83: 971-975.

175. Kryger JV, Gonzalez R, Barthold JS. Surgical management of urinary incontinence in children with neurogenic sphincteric incompetence. J Urol 2000; 163: 256-263.

176. Walker RD, Erhard M, Starling J. Long-term evaluation of rectus fascial wrap in patients with spina bifida. J Urol 2000; 164: 485-486.

177. Kapoor R, Dubey D, Kumar A, Zaman W. Modified bulbar urethral sling procedure for the treatment of male sphincteric incontinence. J Endourol 2001; 15: 545-549.

178. Nguyen HT, Bauer SB, Diamond DA, Retik AB. Rectus fascial sling for the treatment of neurogenic sphincteric incontinence in boys: is it safe and effective? J Urol 2001; 166: 658-661.

179. Austin PF, Westney OL, Leng WW, McGuire EJ, Ritchey ML. Advantages of rectus fascial slings for urinary incontinence in children with neuropathic bladders. J Urol 2001; 165: 2369-2371.

180. Mingin GC, Youngren K, Stock JA, Hanna MK. The rectus myofascial wrap in the management of urethral sphincter incompetence. BJU Int 2002; 90: 550-553.

181. Colvert JR 3rd, Kropp BP, Cheng EY, Pope JC 4th, Brock JW 3rd, Adams MC, Austin P, Furness PD 3rd, Koyle MA. The use of small intestinal submucosa as an off-the-shelf urethral sling material for pediatric urinary incontinence. J Urol 2002; 168: 1872-1875.

182. Daneshmand S, Ginsberg DA, Bennet JK, Foote J, Killorin W, Rozas KP, Green BG. Puboprostatic sling repair for treatment of urethral incompetence in adult neurogenic incontinence. J Urol 2003; 169: 199-202.

183. Light JK, Scott FB. Use of the artificial urinary sphincter in spinal cord injury patients. J Urol 1983; 130: 1127-1129.

184. Sidi AA, Reinberg Y, Gonzalez R. Comparison of artificial sphincter implantation and bladder neck reconstruction in patients with neurogenic urinary incontinence. J Urol 1987; 138: 1120-1122.

185. Belloli G, Campobasso P, Mercurella A. Neuro­pathic urinary incontinence in pediatric patients: management with artificial sphincter. J Pediatr Surg 1992; 27: 1461-1464

186. Gonzalez R, Merino FG, Vaughn M. Long-term results of the artificial urinary sphincter in male patients with neurogenic bladder. J Urol 1995; 154: 769-770.

187. Levesque PE, Bauer SB, Atala A, Zurakowski D, Colodny A, Peters C, Retik AB. Ten-year experience with the artificial urinary sphincter in children. J Urol 1996; 156: 625-628.

188. Singh G, Thomas DG. Artificial urinary sphincter in patients with neurogenic bladder dysfunction. Br J Urol 1996; 77: 252-255.

189. Fulford SC, Sutton C, Bales G, Hickling M, Stephenson TP. The fate of the ‘modern’ artificial urinary sphincter with a follow-up of more than 10 years. Br J Urol 1997; 79: 713-716.

190. Elliott DS, Barrett DM. Mayo Clinic long-term analysis of the functional durability of the AMS 800 artificial urinary sphincter: a review of 323 cases. J Urol 1998; 159: 1206-1208.

191. Castera R, Podesta ML, Ruarte A, Herrera M, Medel R. 10-Year experience with artificial urinary sphincter in children and adolescents. J Urol 2001; 165: 2373-2376.

192. Kryger JV, Leverson G, Gonzalez R. Long-term results of artificial urinary sphincters in children are independent of age at implantation. J Urol 2001; 165: 2377-2379.

193. Janknegt RA, Baeten CG, Weil EH, Spaans F. Electrically stimulated gracilis sphincter for treatment of bladder sphincter incontinence. Lancet 1992; 340: 1129-1130.

194. Chancellor MB, Hong RD, Rivas DA, Watanabe T, Crewalk JA, Bourgeois I. Gracilis urethromyoplasty-an autologous urinary sphincter for neurologically impaired patients with stress incontinence. Spinal Cord 1997; 35: 546-549.

195. Chancellor MB, Heesakkers JP, Janknegt RA. Gracilis muscle transposition with electrical stimulation for sphincteric incontinence: a new approach. World J Urol 1997; 15: 320-328.

196. Donnahoo KK, Rink RC, Cain MP, Casale AJ. The Young-Dees-Leadbetter bladder neck repair for neurogenic incontinence. J Urol 1999; 161: 1946-1949.

197. Kropp KA, Angwafo FF. Urethral lengthening and reimplantation for neurogenic incontinence in children. J Urol 1986; 135: 533-536.

198. Salle JL, McLorie GA, Bagli DJ, Khoury AE. Urethral lengthening with anterior bladder wall flap (Pippi Salle procedure): modifications and extended indications of the technique. J Urol 1997; 158: 585-590.

199. Belman AB, Kaplan GW. Experience with the Kropp anti-incontinence procedure. J Urol 1989; 141: 1160-1162.

200. Mollard P, Mouriquand P, Joubert P. Urethral lengthening for neurogenic urinary incontinence (Kropp’s procedure): results of 16 cases. J Urol 1990; 143: 95-97.

201. Nill TG, Peller PA, Kropp KA. Management of urinary incontinence by bladder tube urethral lengthening and submucosal reimplantation. J Urol 1990; 144: 559-561.

202. Franco I, Kolligian M, Reda EF, Levitt SB. The importance of catheter size in the achievement of urinary continence in patients undergoing a Young-Dees-Leadbetter procedure. J Urol 1994; 152: 710-712.

203. Rink RC, Adams MC, Keating MA. The flip-flap technique to lengthen the urethra (Salle procedure) for treatment of neurogenic urinary incontinence. J Urol 1994; 152: 799-802.

204. Waters PR, Chehade NC, Kropp KA. Urethral lengthening and reimplantation: incidence and management of catheterization problems. J Urol 1997; 158: 1053-1056.

205. Diamond DA, Bauer SB, Dinlenc C, Hendren WH, Peters CA, Atala A, Kelly M, Retik AB. Normal urodynamics in patients with bladder exstrophy: are they achievable? J Urol 1999; 162: 841-844.

206. Jawaheer G, Rangecroft L. The Pippi Salle procedure for neurogenic urinary incontinence in childhood: a three-year experience. Eur J Pediatr Surg 1999; 9 (Suppl 1): 9-11.

207. Hayes MC, Bulusu A, Terry T, Mouriquand PD, Malone PS. The Pippi Salle urethral lengthening procedure; experience and outcome from three United Kingdom centres. BJU Int 1999; 84: 701-705.

208. Yerkes EB, Adams MC, Rink RC, Pope JC IV, Brock JW 3rd. How well do patients with exstrophy actually void? J Urol 2000; 164: 1044-1047.

209. Surer I, Baker LA, Jeffs RD, Gearhart JP. Modified Young-Dees-Leadbetter bladder neck reconstruction in patients with successful primary bladder closure elsewhere: a single institution experience. J Urol 2001; 165: 2438-2440.

210. Chan DY, Jeffs RD, Gearhart JP. Determinants of continence in the bladder exstrophy population: predictors of success? Urology 2001; 57: 774-777.

211. Ferrer FA, Tadros YE, Gearhart J. Modified Young-Dees-Leadbetter bladder neck reconstruction: new concepts about old ideas. Urology 2001; 58: 791-796.

212. Couvelaire R. Chirurgie de la vessie. Paris, Masson 1955.

213. Cartwright PC, Snow BW. Bladder autoaugmentation: early clinical experience. J Urol 1989; 142: 505-508.

214. Stöhrer M. Neurogene Blase. In: Jocham D, Miller K (eds) Praxis der Urologie, Band II. Stuttgart, Thieme 1992: 257-275.

215. Stöhrer M, Kramer A, Goepel M, Lochner-Ernst D, Kruse D, Rübben H. Bladder auto-augmentation-an alternative for enterocystoplasty: preliminary results. Neurourol Urodyn 1995; 14: 11-23.

216. Kennelly MJ, Gormley EA, McGuire EJ. Early clinical experience with adult bladder auto-augmentation. J Urol 1994; 152: 303-306.

217. Dewan PA, Stefanek W. Autoaugmentation gastrocystoplasty: early clinical results. Br J Urol 1994; 74: 460-464.

218. Elder JS. Autoaugmentation gastrocystoplasty: early clinical results. J Urol 1995; 154: 322-323.

219. McDougall EM, Clayman RV, Figenshau RS, Pearle MS. Laparoscopic retropubic auto-augmentation of the bladder. J Urol 1995; 153: 123-126.

220. Britanisky RG, Poppas DP, Shichman SN, Mininberg DT, Sosa RE. Laparoscopic laser-assisted bladder autoaugmentation. Urology 1995; 46: 31-35.

221. Rivas DA, Figueroa TE, Chancellor MB. Bladder autoaugmentation. Tech Urol 1995; 1: 181-187.

222. Poppas DP, Uzzo RG, Britanisky RG, Mininberg DT. Laparoscopic laser assisted auto-augmentation of the pediatric neurogenic bladder: early experience with urodynamic followup. J Urol 1996; 155: 1057-1060.

223. Snow BW, Cartwright PC. Bladder autoaugmentation. Urol Clin North Am 1996; 23: 323-331.

224. Stöhrer M, Kramer G, Goepel M, Lochner-Ernst D, Kruse D, Rübben H. Bladder autoaugmentation in adult patients with neurogenic voiding dysfunction. Spinal Cord 1997; 35: 456-462.

225. Swami KS, Feneley RC, Hammonds JC, Abrams P. Detrusor myectomy for detrusor overactivity: a minimum 1-year follow-up. Br J Urol 1998; 81: 68-72.

226. Duel BP, Gonzalez R, Barthold JS. Alternative techniques for augmentation cystoplasty. J Urol 1998; 159: 998-1005.

227. Skobejko-Wlodarska L, Strulak K, Nachulewicz P, Szymkiewicz C. Bladder autoaugmentation in myelodysplastic children. Br J Urol 1998; 81 (Suppl 3): 114-116.

228. Braren V, Bishop MR. Laparoscopic bladder autoaugmentation in children. Urol Clin North Am 1998; 25: 533-540.

229. Dewan PA. Autoaugmentation demucosalized enterocystoplasty. World J Urol 1998; 16: 255-261.

230. Chapple CR, Bryan NP. Surgery for detrusor overactivity. World J Urol 1998; 16: 268-273.

231. Leng WW, Blalock HJ, Fredriksson WH, English SF, McGuire EJ. Enterocystoplasty or detrusor myectomy? Comparison of indications and outcomes for bladder augmentation. J Urol 1999; 161: 758-763.

232. Comer MT, Thomas DF, Trejdosiewicz LK, Southgate J. Reconstruction of the urinary bladder by autoaugmentation, enterocystoplasty, and composite enterocystoplasty. Adv Exp Med Biol 1999; 462: 43- 47.

233. Siracusano S, Trombetta C, Liguori G, De Giorgi G, d’Aloia G, Di Benedetto P, Belgrano E. Laparoscopic bladder auto-augmentation in an incomplete traumatic spinal cord injury. Spinal Cord 2000; 38: 59-61.

234. Oge O, Tekgul S, Ergen A, Kendi S. Urothelium-preserving augmentation cystoplasty covered with a peritoneal flap. BJU Int 2000; 85: 802-805.

235. Cranidis A, Nestoridis G. Bladder augmentation. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2000; 11: 33-40.

236. Niknejad KG, Atala A. Bladder augmentation techniques in women. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2000; 11: 156-169.

237. Westney OL, McGuire EJ. Surgical procedures for the treatment of urge incontinence. Tech Urol 2001; 7: 126-132.

238. Perovic SV, Djordjevic ML, Kekic ZK, Vukadinovic VM. Bladder autoaugmentation with rectus muscle backing. J Urol 2002; 168: 1877-1880.

239. Marte A, Di Meglio D, Cotrufo AM, Di Iorio G, De Pasquale M, Vessella A. A long-term follow-up of autoaugmentation in myelodysplastic children. BJU Int 2002; 89: 928-931.

240. Ehrlich RM, Gershman A. Laparoscopic seromyotomy (auto-augmentation) for non-neurogenic neurogenic bladder in a child: initial case report. Urology 1993; 42: 175-178.

241. Stothers L, Johnson H, Arnold W, Coleman G, Tearle H. Bladder autoaugmentation by vesicomyotomy in the pediatric neurogenic bladder. Urology 1994; 44:110-113.

242. Ter Meulen PH, Heesakkers JP, Janknegt RA. A study on the feasibility of vesicomyotomy in patients with motor urge incontinence. Eur Urol 1997; 32: 166-169.

243. Surer I, Elicevik M, Ozturk H, Sakarya MT, Cetinkursun S. An alternative approach to bladder autoaugmentation. Tech Urol 1999; 5: 100-103.

244. Potter JM, Duffy PG, Gordon EM, Malone PR. Detrusor myotomy: a 5-year review in unstable and noncompliant bladders. BJU Int 2002; 89: 932-935.

245. Nagib A, Leal J, Voris HC. Successful control of selective anterior sacral rhizotomy for treatment of spastic bladder and ureteric reflux in paraplegics. Med Serv J Can 1966; 22: 576-581.

246. Manfredi RA, Leal JF. Selective sacral rhizotomy for the spastic bladder syndrome in patients with spinal cord injuries. J Urol 1968; 100: 17-20.

247. Toczek SK, McCullough DC, Gargour GW, Kachman R, Baker R, Luessenhop AJ. Selective sacral rootlet rhizotomy for hypertonic neurogenic bladder. J Neurosurg 1975; 42: 567-574.

248. Diokno AC, Vinson RK, McGillicuddy J. Treatment of the severe uninhibited neurogenic bladder by selective sacral rhizotomy. J Urol 1977; 118: 299-301.

249. Rockswold GL, Chou SN, Bradley WE. Re-evaluation of differential sacral rhizotomy for neurological bladder disease. J Neurosurg 1978; 48: 773-778.

250. Young B, Mulcahy JJ. Percutaneous sacral rhizotomy for neurogenic detrusor hyperreflexia. J Neurosurg 1980; 53: 85-87.

251. Franco I, Storrs B, Firlit CF, Zebold K, Richards I, Kaplan WE. Selective sacral rhizotomy in children with high pressure neurogenic bladders: preliminary results. J Urol 1992; 148: 648-650.

252. Gasparini ME, Schmidt RA, Tanagho EA. Selective sacral rhizotomy in the management of the reflex neuropathic bladder: a report on 17 patients with long-term followup. J Urol 1992; 148: 1207-1210.

253. Schneidau T, Franco I, Zebold K, Kaplan W. Selective sacral rhizotomy for the management of neurogenic bladders in spina bifida patients: long-term followup. J Urol 1995; 154: 766-768.

254. Hohenfellner M, Pannek J, Botel U, Dahms S, Pfitzenmaier J, Fichtner J, Hutschenreiter G, Thuroff JW. Sacral bladder denervation for treatment of detrusor hyperreflexia and autonomic dysreflexia. Urology 2001; 58: 28-32.

255. Arnold EP, Gowland SP, MacFarlane MR, Bean AR, Utley WL. Sacral anterior root stimulation of the bladder in paraplegics. Aust N Z J Surg 1986; 56: 319-324.

256. MacDonagh RP, Forster DM, Thomas DG. Urinary continence in spinal injury patients following complete sacral posterior rhizotomy. Br J Urol 1990; 66: 618-622.

257. Sauerwein D, Ingunza W, Fischer J, Maders­bacher H, Polkey CE, Brindley GS, Colombel P, Teddy P. Extradural implantation of sacral anterior root stimulators. J Neurol Neurosurg Psychiatry 1990; 53: 681-684.

258. Madersbacher H, Fischer J. Sacral anterior root stimulation: prerequisites and indications. Neurourol Urodyn 1993; 12: 489-494.

259. Koldewijn EL, Van Kerrebroeck PE, Rosier PF, Wijkstra H, Debruyne FM. Bladder compliance after posterior sacral root rhizotomies and anterior sacral root stimulation. J Urol 1994; 151: 955-960.

260. Singh G, Thomas DG. Intravesical oxybutinin in patients with posterior rhizotomies and sacral anterior root stimulators. Neurourol Urodyn 1995; 14: 65-71.

261. Van Kerrebroeck PE, Koldewijn EL, Rosier PF, Wijkstra H, Debruyne FM. Results of the treatment of neurogenic bladder dysfunction in spinal cord injury by sacral posterior root rhizotomy and anterior sacral root stimulation. J Urol 1996; 155: 1378-1381.

262. Schurch B, Rodic B, Jeanmonod D. Posterior sacral rhizotomy and intradural anterior sacral root stimulation for treatment of the spastic bladder in spinal cord injured patients. J Urol 1997; 157: 610-614.

263. Van Kerrebroeck EV, van der Aa HE, Bosch JL, Koldewijn EL, Vorsteveld JH, Debruyne FM. Sacral rhizotomies and electrical bladder stimulation in spinal cord injury. Part I: Clinical and urodynamic analysis. Dutch Study Group on Sacral Anterior Root Stimulation. Eur Urol 1997; 31: 263-271.

264. Egon G, Barat M, Colombel P, Visentin C, Isambert JL, Guerin J. Implantation of anterior sacral root stimulators combined with posterior sacral rhizotomy in spinal injury patients. World J Urol 1998; 16: 342-349.

265. Schumacher S, Bross S, Scheepe JR, Alken P, Junemann KP. Restoration of bladder function in spastic neuropathic bladder using sacral deafferentation and different techniques of neurostimulation. Adv Exp Med Biol 1999; 462: 303-309.

266. Van der Aa HE, Alleman E, Nene A, Snoek G. Sacral anterior root stimulation for bladder control: cli­nical results. Arch Physiol Biochem 1999; 107: 248-256.

267. Everaert K, Derie A, Van Laere M, Vande­kerckhove T. Bilateral S3 nerve stimulation, a minimally invasive alternative treatment for postoperative stress incontinence after implantation of an anterior root stimulator with posterior rhizotomy: a preliminary observation. Spinal Cord 2000; 38: 262-264.

268. Creasey GH, Grill JH, Korsten M, U HS, Betz R, Anderson R, Walter J. An implantable neuroprosthesis for restoring bladder and bowel control to patients with spinal cord injuries: a multicenter trial. Arch Phys Med Rehabil 2001; 82: 1512-1519.

269. Vignes JR, Liguoro D, Sesay M, Barat M, Guerin J. Dorsal rhizotomy with anterior sacral root stimulation for neurogenic bladder. Stereotact Funct Neurosurg 2001; 76: 243-245.

270. Rijkhoff NJ, Hendrikx LB, van Kerrebroeck PE, Debruyne FM, Wijkstra H. Selective detrusor activation by electrical stimulation of the human sacral nerve roots. Artif Organs 1997; 21: 223-226.

271. Schumacher S, Bross S, Scheepe JR, Seif C, Junemann KP, Alken P. Extradural cold block for selective neurostimulation of the bladder: development of a new technique. J Urol 1999; 161: 950-954.

272. Kirkham AP, Knight SL, Craggs MD, Casey AT, Shah PJ. Neuromodulation through sacral nerve roots 2 to 4 with a Finetech-Brindley sacral posterior and anterior root stimulator. Spinal Cord 2002; 40: 272-281.

273. Bhadra N, Grunewald V, Creasey G, Mortimer JT. Selective suppression of sphincter activation during sacral anterior nerve root stimulation. Neurourol Urodyn 2002; 21: 55-64.

274. Brindley GS. An implant to empty the bladder or close the urethra. J Neurol Neurosurg Psychiatry 1977; 40: 358-369.

275. Schmidt RA, Tanagho EA. Feasibility of controlled micturition through electric stimulation. Urol Int 1979; 34: 199-230.

276. Braun PM, Baezner H, Seif C, Boehler G, Bross S, Eschenfelder CC, Alken P, Hennerici M, Juenemann P. Alterations of cortical electrical activity in patients with sacral neuromodulator. Eur Urol 2002; 41: 562-566.

277. Tanagho EA, Schmidt RA, Orvis BR. Neural stimulation for control of voiding dysfunction: a preliminary report in 22 patients with serious neuropathic voiding disorders. J Urol 1989; 142: 340-345.

278. Bosch JL, Groen J. Treatment of refractory urge urinary incontinence with sacral spinal nerve stimulation in multiple sclerosis patients. Lancet 1996; 348: 717-719.

279. Bosch JL, Groen J. Neuromodulation: urodynamic effects of sacral (S3) spinal nerve stimulation in patients with detrusor instability or detrusor hyperreflexia. Behav Brain Res 1998; 92: 141-150.

280. Hohenfellner M, Schultz-Lampel D, Dahms S, Matzel K, Thuroff JW. Bilateral chronic sacral neuromodulation for treatment of lower urinary tract dysfunction. J Urol 1998; 160: 821-824.

281. Chartier-Kastler EJ, Ruud Bosch JL, Perrigot M, Chancellor MB, Richard F, Denys P. Long-term results of sacral nerve stimulation (S3) for the treatment of neurogenic refractory urge incontinence related to detrusor hyperreflexia. J Urol 2000; 164: 1476-1480.

282. Groen J, van Mastrigt R, Bosch JL. Computerized assessment of detrusor instability in patients treated with sacral neuromodulation. J Urol 2001; 165: 169-173.

283. Hohenfellner M, Humke J, Hampel C, Dahms S, Matzel K, Roth S, Thuroff JW, Schultz-Lampel D. Chronic sacral neuromodulation for treatment of neurogenic bladder dysfunction: long-term results with unilateral implants. Urology 2001; 58: 887-892.

284. Haugland M, Sinkjaer T. Interfacing the body’s own sensing receptors into neural prosthesis devices. Technol Health Care 1999; 7: 393-399.

285. Jezernik S, Craggs M, Grill WM, Creasey G, Rijkhoff NJ. Electrical stimulation for the treatment of bladder dysfunction: current status and future possibilities. Neurol Res 2002; 24: 413-430.

286. Zhang YH, Shao QA, Wang JM. Enveloping the bladder with displacement of flap of the rectus abdominis muscle for the treatment of neurogenic bladder. J Urol 1990; 144: 1194-1195.

287. Stenzl A, Ninkovic M, Kolle D, Knapp R, Anderl H, Bartsch G. Restoration of voluntary emptying of the bladder by transplantation of innervated free skeletal muscle. Lancet 1998; 351: 1483-1485.

288. Vajda P, Kaiser L, Magyarlaki T, Farkas A, Vastyan AM, Pinter AB. Histological findings after colocystoplasty and gastrocystoplasty. J Urol 2002; 168: 698-701.

289. Greenwell TJ, Venn SN, Mundy AR. Augmentation cystoplasty. BJU Int 2001; 88: 511-525.

290. Gough DC. Enterocystoplasty. BJU Int 2001; 88: 739-743.

291. Quek ML, Ginsberg DA. Long-term urodynamics followup of bladder augmentation for neurogenic bladder. J Urol 2003; 169: 195-198.

292. Chartier-Kastler EJ, Mongiat-Artus P, Bitker MO, Chancellor MB, Richard F, Denys P. Long-term results of augmentation cystoplasty in spinal cord injury patients. Spinal Cord 2000; 38: 490-494.

293. Piechota HJ, Dahms SE, Probst M, Gleason CA, Nunes LS, Dahiya R, Lue TF, Tanagho EA. Functional rat bladder regeneration through xenotransplantation of the bladder acellular matrix graft. Br J Urol 1998; 81: 548-559.

294. Sievert KD, Tanagho EA. Organ-specific acellular matrix for reconstruction of the urinary tract. World J Urol 2000; 18: 19-25.

295. Kropp BP, Cheng EY. Bioengineering organs using small intestinal submucosa scaffolds: in vivo tissueengineering technology. J Endourol 2000; 14: 59-62.

296. Liatsikos EN, Dinlenc CZ, Kapoor R, Bernardo NO, Smith AD. Tissue expansion: a promising trend for reconstruction in urology. J Endourol 2000;14: 93-96.

297. Atala A. New methods of bladder augmentation. BJU Int 2000; 85 (Suppl 3): 24-34

298. Reddy PP, Barrieras DJ, Wilson G, Bagli DJ, McLorie GA, Khoury AE, Merguerian PA. Regeneration of functional bladder substitutes using large segment acellular matrix allografts in a porcine model. J Urol 2000; 164: 936-941.

299. Kawai K, Hattori K, Akaza H. Tissue-engineered artificial urothelium. World J Surg 2000; 24: 1160-1162.

300. Schalow EL, Kirsch AJ. Advances in bladder augmentation. Curr Urol Rep 2002; 3: 125-130.

301. O’Donnell WF. Urological management in the patient with acute spinal cord injury. Crit Care Clin 1987; 3: 599-617.

302. Bennett JK, Gray M, Green BG, Foote JE. Continent diversion and bladder augmentation in spinal cordinjured patients. Semin Urol 1992; 10: 121-132.

303. Robertson CN, King LR. Bladder substitution in children. Urol Clin North Am 1986; 13: 333-344.

304. Duckett JW, Lotfi AH. Appendicovesicostomy (and variations) in bladder reconstruction. J Urol 1993; 149: 567-569.

305. Moreno JG, Chancellor MB, Karasick S, King S, Abdill CK, Rivas DA. Improved quality of life and sexuality with continent urinary diversion in quadriplegic women with umbilical stoma. Arch Phys Med Rehabil 1995; 76: 758-762.

306. Suzer O, Vates TS, Freedman AL, Smith CA, Gonzalez R. Results of the Mitrofanoff procedure in urinary tract reconstruction in children. Br J Urol 1997; 79: 279-282.

307. Mollard P, Gauriau L, Bonnet JP, Mure PY. Continent cystostomy (Mitrofanoff’s procedure) for neurogenic bladder in children and adolescent (56 cases: long-term results). Eur J Pediatr Surg 1997; 7: 34-37.

308. Sylora JA, Gonzalez R, Vaughn M, Reinberg Y. Intermittent self-catheterization by quadriplegic patients via a catheterizable Mitrofanoff channel. J Urol 1997;157: 48-50.

309. Ulman I, Ergun O, Avanoglu A, Gokdemir A. The place of Mitrofanoff neourethra in the repair of exstrophy-epispadias complex. Eur J Pediatr Surg 1998; 8: 352-354.

310. Cain MP, Casale AJ, King SJ, Rink RC. Appen­dicovesicostomy and newer alternatives for the Mitrofanoff procedure: results in the last 100 patients at Riley Children’s Hospital. J Urol 1999; 162: 1749-1752.

311. Stein R, Fisch M, Ermert A, Schwarz M, Black P, Filipas D, Hohenfellner R. Urinary diversion and orthotopic bladder substitution in children and young adults with neurogenic bladder: a safe option for treatment? J Urol 2000; 163: 568-573.

312. Liard A, Seguier-Lipszyc E, Mathiot A, Mitrofanoff P. The Mitrofanoff procedure: 20 years later. J Urol 2001; 165: 2394-2398.

313. Kajbafzadeh AM, Chubak N. Simulta-neous Malone antegrade continent enema and Mitrofanoff principle using the divided appendix: report of a new technique for prevention of stoma complications. J Urol 2001; 165: 2404-2409.314. Van Savage JG, Yepuri JN. Transverse retubularized sigmoidovesicostomy continent urinary diversion to the umbilicus. J Urol 2001; 166: 644-647.

315. Lowe JB, Furness PD 3rd, Barqawi AZ, Koyle MA. Surgical management of the neuropathic bladder. Semin Pediatr Surg 2002; 11: 120-127.

316. Clark T, Pope JC 4th, Adams C, Wells N, Brock JW 3rd. Factors that influence outcomes of the Mitrofanoff and Malone antegrade continence enema reconstructive procedures in children. J Urol 2002; 168: 1537-1540.

317. Richter F, Stock JA, Hanna MK. Continent vesicostomy in the absence of the appendix: three met­hods in 16 children. Urology 2002; 60: 329-334.

318. Shapiro SR, Lebowitz R, Colodny AH. Fate of 90 children with ileal conduit urinary diversion a de-cade later: analysis of complications, pyelography, renal function and bacteriology. J Urol 1975; 114: 289-295.

319. Hald T, Hebjoorn S. Vesicostomy—an alternative urine diversion operation. Long term results. Scand J Urol Nephrol 1978; 12: 227-231.

320. Cass AS, Luxenberg M, Gleich P, Johnson CF. A 22-year followup of ileal conduits in children with a neurogenic bladder. J Urol 1984; 132: 529-531.

321. Schwartz SL, Kennelly MJ, McGuire EJ, Faerber GJ. Incontinent ileo-vesicostomy urinary diversion in the treatment of lower urinary tract dysfunction. J Urol 1994; 152: 99-102.

322. Atan A, Konety BR, Nangia A, Chancellor MB. Advantages and risks of ileovesicostomy for the management of neuropathic bladder. Urology 1999; 54: 636-640.

323. Gudziak MR, Tiguert R, Puri K, Gheiler EL, Triest JA. Management of neurogenic bladder dysfunction with incontinent ileovesicostomy. Urology 1999; 54:1008-1011.

324. Borden TA, McGuire EJ, Woodside JR, Allen TD, Bauer SB, Firlit CF, Gonzales ET, Kaplan WE, King LR, Klauber GT, Perlmutter AD, Thornbury JR, Weiss RM. Urinary undiversion in patients with myelodysplasia and neurogenic bladder dysfunction. Report of a workshop. Urology 1981; 18: 223-228.

325. Gonzalez R, Sidi AA, Zhang G. Urinary undiversion: indications, technique and results in 50 cases. J Urol 1986; 136: 13-16.

326. Herschorn S, Rangaswamy S, Radomski SB. Urinary undiversion in adults with myelodys-plasia: longterm followup. J Urol 1994; 152: 329-333.

5. LÉČBA VEZIKOURETRÁLNÍHO REFLUXU

5.1 Možnosti léčby

Možnosti léčby vezikouretrálního refluxu u pacientů s NLUTD se významně neliší od metod užívaných u ostatních pacientů trpících refluxem. Tato operace je nezbytná u pacientů, u nichž bylo účinně vyléčeno zvýšení intravezikálního tlaku během plnící nebo mikční fáze, ale u kterých nedošlo k vymizení refluxu [1-4]. Mezi standardní metody se řadí subtrigonální injekce látek zužujících průsvit ústí ureteru nebo ureterální reimplantace.

Subtrigonální injekce látek zužujících průsvit ústí ureteru – tato minimálně inva­zivní technika má poměrně vysokou účinnost, úplná úspěšnost byla zaznamenána u 65 % pacientů [5-12]. V případě selhání zákroku je možné operaci snadno znovu opakovat. Míra úspěšnosti se tak po 2. nebo 3. zákroku zvyšuje až na 75 %.

Ureterální reimplantace – tato technika dosahuje u více než 90 % pacientů okamžitého a dlouhotrvajícího výsledku [11-13].

Při zvažování vhodné techniky je třeba zvážit relativní riziko více invazivní operace a méně účinné terapie.

5.2 Literatura

1. Kass EJ, Koff SA, Diokno AC. Fate of vesicoureteral reflux in children with neuropathic bladders managed by intermittent catheterization. J Urol 1981; 125: 63-64.

2. Sidi AA, Peng W, Gonzalez R. Vesicoureteral reflux in children with myelodysplasia: natural history and results of treatment. J Urol 1986; 136: 329-331.

3. Lopez Pereira P, Martinez Urrutia MJ, Lobato Romera R, Jaureguizar E. Should we treat vesicoureteral reflux in patients who simultaneously undergo bladder augmentation for neuropathic bladder? J Urol 2001; 165: 2259-2261.

4. Simforoosh N, Tabibi A, Basiri A, Noorbala MH, Danesh AD, Ijadi A. Is ureteral reimplantation necessary during augmentation cystoplasty in patients with neurogenic bladder and vesicoureteral reflux? J Urol 2002; 168: 1439-1441.

5. Diamond T, Boston VE. The natural history of vesicoureteric reflux in children with neuropathic bladder and open neural tube defects. Z Kinderchir 1987; 42 (Suppl 1): 15-16.

6. Chancellor MB, Rivas DA, Liberman SN, Moore J Jr, Staas WE Jr. Cystoscopic autogenous fat injection treatment of vesicoureteral reflux in spinal cord injury. J Am Paraplegia Soc 1994; 17: 50-54.

7. Sugiyama T, Hashimoto K, Kiwamoto H, Ohnishi N, Esa A, Park YC, Kurita T, Kohri K. Endoscopic correction of vesicoureteral reflux in patients with neurogenic bladder dysfunction. Int Urol Nephrol 1995; 27: 527-531.

8. Misra D, Potts SR, Brown S, Boston VE. Endoscopic treatment of vesico-ureteric reflux in neurogenic bladder-8 years’ experience. J Pediatr Surg 1996; 31: 1262-1264.

9. Haferkamp A, Mohring K, Staehler G, Gerner HJ, Dorsam J. Long-term efficacy of subureteral collagen injection for endoscopic treatment of vesicoureteral reflux in neurogenic bladder cases. J Urol 2000; 163: 274-277.

10. Shah N, Kabir MJ, Lane T, Avenell S, Shah PJ. Vesico-ureteric reflux in adults with neuropathic bladders treated with Polydimethylsiloxane (Macro­plas­tique). Spinal Cord 2001; 39: 92-96.

11. Engel JD, Palmer LS, Cheng EY, Kaplan WE. Surgical versus endoscopic correction of vesico­ure­teral reflux in children with neurogenic bladder dysfunction. J Urol 1997; 157: 2291-2294.

12. Granata C, Buffa P, Di Rovasenda E, Mattioli G, Scarsi PL, Podesta E, Dodero P, Jasonni V. Treatment of vesico-ureteric reflux in children with neuropathic bladder: a comparison of surgical and endoscopic correction. J Pediatr Surg 1999; 34: 1836-1838.

13. Kaplan WE, Firlit CF. Management of reflux in the myelodysplastic child. J Urol 1983; 129: 1195-1197.

6. KVALITA ŽIVOTA

6.1 Kritéria

Kvalita života představuje velmi důležitý aspekt léčby pacientů s NLUTD. Kromě omezení souvisejících přímo s neurologic­kou patologií je u většiny pacientů možné NLUTD léčit způsobem, který neovlivňuje společenskou nezávislost pacienta. NLUTD nemusí nutně zkracovat očekávanou délku života. Při volbě vhodného způsobu léčby a pečlivém sledování neurourolo­gických příznaků po zbytek pacientova života je možné zachovat adekvátní kvalitu života.

Potěšující zprávou je fakt, že tento aspekt léčby není v současné lékařské literatuře přehlížen [1-12].

6.2 Literatura

1. Stöhrer M, Kramer G, Löchner-Ernst D, Goepel M, Noll F, Rübben H. Diagnosis and treatment of bladder dysfunction in spinal cord injury patients. Eur Urol Update Series 1994; 3: 170-175.

2. Stone AR. Neurourologic evaluation and urologic management of spinal dysraphism. Neurosurg Clin N Am 1995; 6: 269-277.

3. Joseph AC, Juma S, Niku SD. Endourethral prosthesis for treatment of detrusor sphincter dyssynergia: impact on quality of life for persons with spinal cord injury. SCI Nurs 1994; 11: 95-99.

4. Breza J, Hornak M, Bardos A, Zvara P. Trans­formation of the Bricker to a continent urinary reservoir to eliminate severe complications of uretero-ileostomy performed in eight patients among 200 Bricker. Ann Urol (Paris) 1995; 29: 227-231.

5. Moreno JG, Chancellor MB, Karasick S, King S, Abdill CK, Rivas DA. Improved quality of life and sexuality with continent urinary diversion in quadriplegic women with umbilical stoma. Arch Phys Med Rehabil 1995; 76: 758-762.

6. Bramble FJ. Clinical outcome and quality of life following enterocystoplasty for idiopathic detrusor instability and neurogenic bladder dysfunction. Br J Urol 1996; 77: 764-765.

7. Kuo HC. Clinical outcome and quality of life after enterocystoplasty for contracted bladders. Urol Int 1997; 58: 160-165.

8. Stöhrer M, Kramer G, Goepel M, Lochner-Ernst D, Kruse D, Rübben H. Bladder autoaugmentation in adult patients with neurogenic voiding dysfunction. Spinal Cord 1997; 35: 456-462.

9. Vaidyananthan S, Soni BM, Brown E, Sett P, Krish­nan KR, Bingley J, Markey S. Effect of intermittent urethral catheterization and oxybutynin bladder instillation on urinary continence status and quality of life in a selected group of spinal cord injury patients with neuropathic bladder dysfunction. Spinal Cord 1998; 36: 409-414.

10. Cranidis A, Nestoridis G. Bladder augmentation. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2000; 11: 33-40.

11. Nijman RJ. Neurogenic and non-neurogenic bladder dysfunction. Curr Opin Urol 2001; 11: 577-583.

12. Kachourbos MJ, Creasey GH. Health promotion in motion: improving quality of life for persons with neurogenic bladder and bowel using assistive technology. SCI Nurs 2000; 17: 125-129.

7. SLEDOVÁNÍ

7.1 Pravidla sledování

NLUTD představuje poměrně nestabilní stav, který se může během krátkého období významně měnit. Z tohoto důvodu je třeba provádět pečlivé sledování a pravidelné kontroly [1-20]. V závislosti na druhu neurologické patologie a na mo­men­tálním stavu NLUTD by neměl interval mezi jednotlivými detailními testy přesahovat 1–2 roky. U pacientů trpících roztrou­še­nou sklerózou a pacientů s akutním poraněním míchy je třeba tento interval zkrátit. Pacient by měl mít možnost pro­vádět rozbor moči testovacím proužkem a minimálně každý 2. měsíc je nutné pro­vádět rozbor moči. Jednou za půl roku by měl být zkontrolován stav horních cest močových, tvar močového měchýře a reziduální moč. Každý rok je třeba provádět fyzikální vyšetření a laboratorní rozbor krve a moči. Přítomnost jakéhokoliv znaku indikujícího rizikový faktor vyžaduje provedení speciálních testů.

7.2 Guidelines pro sledování

  1. Pacient by měl sám zkontrolovat možný výskyt UTI (rozbor moči testovacím proužkem).
  2. Každý druhý měsíc je nutné provést rozbor moči.
  3. Každého půlroku je třeba provádět vyšetření horních cest močových, morfologie močového měchýře a reziduální moči (ultrazvukové vyšetření).
  4. Jednou za rok provádět fyzikální vyšetření, biochemické vyšetření krve a rozbor moči.
  5. Jednou za 1–2 roky (nebo v případě rizikových faktorů) provádět speciální detailní vyšetření. Vyšetření je třeba specifikovat na základě momentálního rizikového profilu pacienta – v každém případě by však mělo zahrnovat video­urodynamické vyšetření a mělo by být provedeno v renomovaném neurourologickém centru.
  6. V případě, že to neurologická patologie nebo stav NLUTD vyžaduje, je možné všechna výše uvedená vyšetření pro­vá­dět častěji.

7.3 Literatura

1. Stöhrer M. Alterations in the urinary tract after spinal cord injury - diagnosis, prevention and therapy of late sequelae. World J Urol 1990; 7: 205-211.

2. Perkash I. Long-term urologic management of the patient with spinal cord injury. Urol Clin North Am 1993; 20: 423-434.

3. Selzman AA, Elder JS, Mapstone TB. Urologic consequences of myelodysplasia and other congenital abnormalities of the spinal cord. Urol Clin North Am 1993; 20: 485-504.

4. Stöhrer M, Kramer G, Löchner-Ernst D, Goepel M, Noll F, Rübben H. Diagnosis and treatment of bladder dysfunction in spinal cord injury patients. Eur Urol Update Series 1994; 3: 170-175.

5. Thon WF, Denil J, Stief CG, Jonas U. Urologische Langzeitbetreuung von Patienten mit Meningo­myelozele. II. Therapie. Aktuel Urol 25: 63-76.

6. Waites KB, Canupp KC, DeVivo MJ, Lloyd LK, Dubovsky EV. Compliance with annual urologic evaluations and preservation of renal function in persons with spinal cord injury. J Spinal Cord Med 1995; 18: 251-254.

7. Cardenas DD, Mayo ME, Turner LR: Lower urinary changes over time in suprasacral spinal cord injury. Paraplegia 1995; 33: 326-329.

8. Capitanucci ML, Iacobelli BD, Silveri M, Mosiello G, De Gennaro M. Long-term urological follow-up of occult spinal dysraphism in children. Eur J Pediatr Surg 1996; 6 (Suppl 1): 25-26.

9. Chua HC, Tow A, Tan ES. The neurogenic bladder in spinal cord injury-pattern and management. Ann Acad Med Singapore 1996; 25: 553-557.

10. Agarwal SK, Bagli DJ. Neurogenic bladder. Indian J Pediatr 1997; 64: 313-326

11. Rashid TM, Hollander JB. Multiple sclerosis and the neurogenic bladder. Phys Med Rehabil Clin N Am 1998; 9: 615-629.

12. Burgdörfer H, Heidler H, Madersbacher H, Melchior H, Palmtag H, Richter R, Richter-Reichhelm M, Rist M, Rübben H, Sauerwein D, Schalkhäuser K, Stöhrer M. Leitlinien zur urologischen Betreuung Querschnittgelähmter. Urologe A 1998; 37: 222-228.

13. McKinley WO, Jackson AB, Cardenas DD, DeVivo MJ. Long-term medical complications after traumatic spinal cord injury: a regional model systems analysis. Arch Phys Med Rehabil 1999 ; 80: 1402-1410.

14. Atan A, Konety BR, Nangia A, Chancellor MB. Advantages and risks of ileovesicostomy for the ma­nagement of neuropathic bladder. Urology 1999; 54: 636-640.

15. Cranidis A, Nestoridis G. Bladder augmentation. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 2000; 11: 33-40.

16. Elliott DS, Boone TB. Recent advances in the management of the neurogenic bladder. Urology 2000; 56 (6 Suppl 1): 76-81.

17. Chen Y, DeVivo MJ, Roseman JM. Current trend and risk factors for kidney stones in persons with spinal cord injury: a longitudinal study. Spinal Cord 2000; 38: 346-353.

18. Lawrenson R, Wyndaele JJ, Vlachonikolis I, Farmer C, Glickman S. Renal failure in patients with neurogenic lower urinary tract dysfunction. Neuro­epi­de­miology 2001; 20: 138-143.

19. Ciancio SJ, Mutchnik SE, Rivera VM, Boone TB. Urodynamic pattern changes in multiple sclerosis. Urology 2001; 57: 239-245.

20. Burns AS, Rivas DA, Ditunno JF. The management of neurogenic bladder and sexual dysfunction after spinal cord injury. Spine 2001; 26 (24 Suppl): S129-S136.

8. ZÁVĚR

NLUTD představuje mnohotvárnou pato­logii. Před zahájením individuální terapie, která bere v úvahu zdravotní i fyzický stav pacienta a pacientova očekávání týkající se společenského a fyzického stavu, je třeba provést rozsáhlé a speciální diagnos­tické testy.

Urologové a pediatričtí urologové mohou vybírat z bohaté škály terapeutic­kých možností, z nichž každá má své plusy i minusy. Nehledě na úspěšnost zvolené terapie je nutné po celý zbytek pacientova života provádět pečlivé sledování.

Tyto guidelines poskytují rady odbor­níků, které umožňují stanovit co nejpřesnější definici stavu NLUTD a rady umož­ňu­jící výběr vhodné terapie (na němž se podílí lékař spolu s pacientem). Tato volba se jako vždy řídí následujícím pravidlem: co nejúčinněji a co nejméně invazivně.

9. ZKRATKY UŽITÉ V TEXTU

DLPP detrusor leak point pressure

DSD detruzoro-sfinkterová dyssynergie

EMG elektromyografie, elektromyogram

FVC tabulka zaznamenávající frek­ven­ci a objem mikce

IC intermitentní katetrizace

ISC intermitentní autokatetrizace

ICS International Continence Society

LPP leak point pressure

LMNL léze dolního motorického neuro­nu

LUT dolní cesty močové

LUTD dysfunkce dolních cest močo­vých

LUTS symptomy dolních cest močových

MTC tabulka zaznamenávající dobu mikce

NLUTD neurogenní dysfunkce dolních cest močových

PNE perkutánní test nervu

SDAF sakrální deaferentace

SARS stimulace sakrálního anterior­ního kořene

UMNL ­léze horního motorického neuronu

UTI infekce močových cest

VUR veziko-ureterální reflux


Štítky
Dětská urologie Urologie

Článek vyšel v časopise

Urologické listy

Číslo 2

2008 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se