PENILNÍ PROTÉZA VE TŘETÍM TISÍCILETÍ


PENILE PROSTHESIS IN THE THIRD MILLENNIUM

The authors present their findings on the current status of penile prostheses in the treatment of erectile dysfunction. They summarize the current treatment procedures and potential complications and their elimination. Special attention is paid to penile prosthesis implants in complicated cases.

The authors further give an insight into the mechanical reliability of the types of penile prostheses in use today, based on a long-term study, and the satisfaction of patients with such treatment. They also look into the potential of penile prostheses in the treatment of peyronic disease. The option of using genetically engineered tissue in the treatment of erectile dysfunctions is also mentioned.

KEY WORDS:
erectile dysfunction, penile prosthesis, treatment


Autoři: Emad ;  Salem ;  Md ;  Steven K Wilson ;  Md
Působiště autorů: University of Arkansas for Medical Sciences
Vyšlo v časopise: Urol List 2006; 4(3): 42-46

Souhrn

Autoři se ve svém sdělení zabývají současným postavením penilní protézy v léčbě erektilní dysfunkce. Shrnují současné indikace léčby, operační postup i možné komplikace a jejich řešení. Zvláštní pozornost je potom věnována implantaci penilní protézy u komplikovaných pacientů.

Dále autoři přinášejí přehled mechanické spolehlivosti dnes používaných typů penilních protéz zjištěné na základě dlouhodobých studií i spokojenost s touto léčebnou modalitou a možné indikace použití penilních protéz při léčbě Peyronieho choroby. Zmíněna je i mož­nost použití tkání upravených genetickým inženýrstvím při léčbě erektilní dysfunkce.

KLÍČOVÁ SLOVA:
erektilní dysfunkce, penilní protéza, léčba

ÚVOD

Erektilní dysfunkce (ED) je rozšířený problém. Odhady udávají, že ED postihuje asi 152 milionů mužů na celém světě, a se stárnutím populace se předpokládá, že do roku 2025 toto číslo dosáhne 322 milio­nů. K prevalenci ED přispívá mnoho komor­bidit jako například onemocnění věnčitých tepen, hypertenze, diabetes mellitus, ateroskleróza, kouření a geriat­ric­ké vaskulární změny [1,2]. Erektilní dysfunkce je definována jako trvalá nebo reci­divující neschopnost dosáhnout a udržet erekci, která je dostatečná pro uspokojivý pohlavní styk [3].

Během posledních 30 let mnoho urologických operací již zastaralo, včetně pyelolitotomie, ureterolitotomie, cysto­uret­ro­pexe dle Marshalla-Marchetta a dalších. Tyto otevřené operace byly nahrazeny novými, méně invazivními procedurami. Avšak navzdory užívání mnoha dalších méně invazivních terapií při erektilní dysfunkci zůstává po stejnou dobu implantace penilní protézy zlatým standardem pro konečné selhání orgánu. Pokud je penis „nemocný“, je možné erektilní dysfunkci léčit pomocí orálních nebo injikovaných medikamentů. Ale pokud je penis „polámaný“ (impotence je úplná), může problém vyřešit pouze zavedení protézy. Výsledky studií prováděných u pacientů s těmito implantáty udávají více než 90% míru spokojenosti pacientů [4].

Penilní protézy hrají v současné době při léčbě organické nezvratné erektilní dysfunkce sekundární, ovšem dobře definovanou roli. I přes revoluční zavedení orálních erektogenních medikamentů při léčbě erektilní dysfunkce vždy existují pa­cienti, kteří neodpovídají na konzervativní terapii. Přibližně 25–30 % pacientů s erektilní dysfunkcí neodpovídá na orální farmakoterapii, zejména na inhibitory fosfodiesterázy typu 5. V případě, že medikamentózní terapie není účinná, nebo je kontra­indikována, nabízí penilní implantáty velmi efektivní a spolehlivý způsob pro obnovení sexuální funkce [5]. Přibližně 15 % pacientů, kteří vyhledají léčbu erektilní dysfunk­ce, má závažné a nezvratné poškození erektilního mechanizmu a jsou kanditáty pro implantační operaci [6].

OPERAČNÍ PŘÍSTUPY PRO IMPLANTACI PENILNÍ PROTÉZY

Existuje 5 operačních přístupů pro implan­ta­ci penilní protézy, 2 z nich jsou histo­ric­ké: suprapubická incize od pupku k symfýze [7] a perineální přístup popsaný Smallem a Carrionem [8]. U semirigidních implantátů se stále používá subkoronální přístup. Trojdílné inflatabilní protézy jsou implantovány 2 incizemi. Infrapubický přístup má výhodu implantace rezervoáru pod přímou zrakovou kontrolou, ale riziko poškození dorzálního nervu s následným ovlivněním citlivosti penisu zůstává stále hlavní nevýhodou tohoto přístupu. Nejčastěji prováděná incize je penoskrotální přístup, jenž umožňuje lepší expozici kavernózních těles, snazší zakotvení pumpy ve skrotu a zabránění poškození dorzálního nervu. Nevýhodou penoskrotální implantace je tzv. slepé umístění rezevoáru. Desítky tisíc těchto implantací prováděných zkušenými lékaři však dokázaly, že tento přístup je bezpečnou technikou [9].

KANDIDÁTI IMPLANTACE PENILNÍ PROTÉZY

Většina penilních implantátů je indikována u pacientů s organickými příčinami erektilní dysfunkce, u kterých konzervativní léčba selhala, netolerují ji nebo ji nechtějí zvážit [10].

Kandidáty pro implantaci penilní protézy jsou obvykle pacienti se závažnou erektilní dysfunkcí způsobenou diabetem mellitus, pacienti po radikální prostatektomii, ED s Peyronieho onemocněním, těžkou penilní fibrózou a stavem po pria­piz­mu. Diagnostické vyšetření před ope­rací by mělo zahrnovat důkladné odebrání anamnézy a fyzikální vyšetření, terapeu­tický pokus o léčbu orálními erektogenními medikamenty (inhibitory PDE 5) a případně test s injekční aplikací vazoaktivní látky. Ve Spojených státech je tato příprava dostatečná, i když pokud si lékař není jistý organickým původem, je možné provést duplexní ultrazvukové vyšetření a testování noční penilní tumescence.

Samotný výběr protézy závisí na výběru lékaře, stejně jako na přání a zručnosti pacienta [11].

Méně zručným pacientům lépe vyho­vuje polotuhá protéza s kujným drátem. Operatér s menší zkušeností implantaci této protézy také upřednostní.

KOMPLIKACE SPOJENÉ S IMPLANTACÍ PENILNÍ PROTÉZY

Komplikace spojené s implantací penilní protézy se mohou objevit peroperačně i poooperačně. Peroperační problémy zahrnují obtížnou distální dilataci a perforaci, zkříženou dilataci, proximální perforaci, obtížné uzavření korporotomie a uretrální trauma. K pooperačním kom­plikacím patří infekce, mechanické selhá­ní (únik tekutiny, autoinflace, aneuryzma nebo ruptura cylindru), fibróza kaver­nóz­ních těles, penilní nekróza, eroze, migrace, hypermobilní žalud, bolest v perineu a hematom [12].

Infekce penilní protézy je nejobtížnější a nejobávanější komplikací implantační operace. Incidence se pohybuje v rozmezí od 0,7 do 16,7 %, ve většině studií od 2 do 3 % [13]. Cakan s kolegy provedli studii pro zjištění rizikových faktorů infekce penilní protézy. Byly hodnoceny záznamy 135 implan­tací penilní protézy, 111 pri­már­ních, 9 primárních s rekonstrukcí (pli­ka­ce penisu, excize plaku při Peyronieho onemocnění) a 15 sekundárních. Všechny sekundární implantace penilní protézy byly prováděny minimálně 6 měsíců po odstra­nění první penilní protézy. Byla přísně dodržována všechna antiseptická opatření a profylaxe antibiotiky. Incidence infekce penilní protézy v této studii byla 8,89 %. Všechny infekce se objevily během první­ho roku a byly detekovány ve formě otoku penisu, bolesti a edému u 2 pacientů, citlivosti penisu u 8 pacientů a eroze u 2 pacientů. Jako rizikové faktory infekce penilní protézy byly určeny sekundární implantace, paraplegie, nekontrolovaný diabetes mellitus a nezkušenost operaté­ra. Avšak věk, konzumace alkoholu, obezita, ateroskleróza, přítomnost diabetu mellitus, anamnéza operace penisu, jedno­du­chá rekonstrukce penisu, typ erektilní dysfunkce, typ penilní protézy a incize nebyly za rizikové faktory považovány [14].

V boji s touto obtížnou komplikací Mulcahy navrhnul jako alternativní léčbu infikovaných penilních implantátů svůj záchranný protokol skládající se z očištění rány a nahrazení implantátu při jedné operaci. Všechny části protézy a cizí mate­riál byly odstraněny. Rána byla poté vyčištěna irigací 7 antiseptickými roztoky. U tohoto protokolu zaznamenal 84% míru úspěšnosti. V případě celulitidy nebo tvorby abscesů je zde menší pravděpodobnost, že bude záchranná procedura úspěš­ná. V těchto případech se jako výhodná prokázala drenáž abscesu a aplikace antibiotik 48 hodin před záchrannou procedurou [15].

V nedávné době byly protézy firmy AMS a Mentor pokryty vrstvou navrženou pro zabránění infekce penilní protézy. Trojdílná protéza AMS 700 je potažena InhibiZone. Tato subtance je směs rifam­pi­cinu a minocyklinu HCL. Tato antibiotika byla zvolena, aby chránila před kontami­nujícími organizmy na kůži, jako je např. stafylokokus epidermis, nejčastěji se vyskytující infekční organizmus. Carson provedl retrospektivní studii analyzující účinnost AMS implantátů pokrytých anti­biotiky pro prevenci infekce protézy. Po­uži­tí protézy s InhibiZone vedlo ke statistickému poklesu incidence infekce [16].

Firma Mentor pokryla svou trojdílnou protézu hydrofilním povrchem a pojmenovala tuto vrstvu v Evropě Resist a Titan v USA. Myšlenka spočívá v tom, že lékař implantující protézu ji může namočit do antibiotika rozpuštěného ve vodě, a tak pokrýt protézu. Hellstrom et al vyzkoušeli protézu Titan od firmy Mentor, aby zjistili, zda došlo k omezení infekce, a předběžné výsledky jsou povzbuzující [17].

Aby byly zjištěny příčiny zvýšeného rizika infekce u případů vyžadujících revizi, byla provedena multicentrická studie. V této studii byla provedena kultivace všech klinicky neinfikovaných protéz vyžadujících revizi. U 70 % pacientů s kli­nicky neinfikovanými penilními implantáty byla zjištěna pozitivní kultivace bakterií. Případy s pozitivní kultivací byly způsobeny většinou některým z druhů stafylokoka. Lékaři v této studii zaznamenali, že většina klinicky neinfikovaných penilních protéz má při opakované operaci v prostorách implantátu rostoucí mikroorganizmy. Vět­ši­na těchto organizmů jsou stafylokoky, což vysvětluje vyšší incidenci infekce během opakované operace [18]. V návaznosti na tyto výsledky provedla stejná skupina s dalšími kolegy jinou studii zkoumající efekt vymývání prostor implantátu při revizi a užití antibiotiky pokryté protézy z důvodu zjištění, zda tento postup sníží procento následné infekce. Toto propláchnutí při revizi (antiseptický výplach prostor implantátu) je modifikací původní Mulca­ho­vy záchranné procedury. Incidence infekce byla ve skupině dodržující protokol s průplachem při revizi 2,86 %, zatímco ve zbývající skupině bez antiseptické irigace mělo infekci 11,6 % pacientů. Publikovali, že kombinace úplného odstranění implantátu a modifikace záchranného protokolu vedla k významnému snížení infekce u pa­cientů s penilní protézou podstupujících revizi z důvodů jiných než infekčních [19].

Distální extruze cylindrů je považována za jeden z nejobtížnějších problémů při implantaci penilní protézy. Mulcahy pro vyřešení tohoto problému uplatnil novou techniku. Distální korporoplastika umístí cylindr do mediálnější pozice pod žaludem penisu vytvořením nové dutiny pro cylindr za zadní stěnou fibrotické pochvy. Tato kor­po­­roplastika byla provedena u 14 pacientů s 2letým sledováním výsledného stavu. Během tohoto období sledování nebyla u žádného ze studovaných pacientů dete­ko­vána recidiva původního problému [20].

Řešení proximální korporeální perfo­race je jedním z obtížnějších úkolů implantační operace. Uzavření perforace crus je velmi obtížné. Wilson popsal svou techniku pro vyřešení tohoto problému po­mocí fixace báze cylindru a jejího udržení mimo oblast perforace. Přes stěnu „rear tip exten­der“ je natažen nevstřebatelný steh, který je fixován do stěny korporotomie tak, že funguje jako sling. Po uzavření korporotomie, nafouknutí cylindru a správném umístění distálního cylindru vytažením špičky cylindru vodícími stehy proximálně je nakonec sling sutury pevně dotažen, aby udržel bázi cylindru mimo perforaci [21].

Ve snaze předejít vzniku pooperačního hematomu, provedli Nejad s kolegy studii v několika institucích hodnotící účinnost uzavřené sací drenáže šourku při implan­taci 3dílné penilní protézy [22]. Tato studie měla ukončit debatu týkající se toho, zda uzavřená sací drenáž po implantaci zvýší incidenci infekce nebo nikoliv. Výsledky této studie s 425 pacienty ukázaly 3,3% míru výskytu infekce a 0,7% míru výskytu hematomu během průměrné doby sledování 18 měsíců. Došli k závěru, že krátkodobá uzavřená sací drenáž se po implantaci penilní protézy zdá být bezpečnou a efektivní metodou bez zvýšeného rizika infekce penilní protézy.

IMPLANTACE DO ZJIZVENÝCH KAVERNÓZNÍCH TĚLES

Rozsáhlé nahrazení erektilní tkáně fibro­tic­kou jizvou je obvykle následkem priapizmu nebo odstranění implantátu z důvodu infekce. Opakovaná implantace penilní protézy u pacientů s těžkou korporeální fibrózou představuje ohromnou operační výzvu. Wilson publikoval použití speciálně navržených instrumentů jako Carrion-Rossello a Uramix kavernotomů pro vytvoření kanálů ve fibrotických tělesech [23]. V těchto případech jsou obvykle užívány implantáty menší velikosti. Přesto­že operatéři mohou považovat implantaci do zjizveného tělesa za vítězství, pacienti jsou často zklamáni vzhledem penisu s menšími cylindry. Jako řešení tohoto pro­b­lému navrhuje Wilson použití implantátů jako roztahovačů tkáně vybídnutím pa­cien­tů k nafukování svého implantátu každý den po dobu 8 až 12 měsíců, poté nahrazení cylindrů o menší velikosti cylindry normální velikosti [20]. Park s ko­legy zaznamenali elektrickou resekci a elektrovaporizaci fibrotické tkáně při implantaci penilní protézy u pacientů s těžkou korporeální fibrózou [24]. Montor­siho skupina nabídla novou operační pro­ce­duru deformity penisu způsobené těž­kou kavernózní fibrózou. Provedli několi­ka­ná­sobnou relaxující incizi tunica albu­ginea spolu s implantací trojdílné protézy [25].

LIDSKÁ TKÁŇ UPRAVENÁ GENETICKÝM INŽENÝRSTVÍM A PENILNÍ IMPLANTÁT

Kim s kolegy provedli unikátní studii použití přirozené penilní protézy z vlastních buněk pacienta. Jejich cílem je užití autologních buněk pro dosažení přirozené a biokompatabilní chrupavkové protézy. Vytvoření autologní penilní protézy z chrupavky z vlastních buněk pacienta by eliminovalo jakékoliv potencionální biokompatabilní problémy spojené s umělými materiály. V této studii byly izolované chond­é chondrocyty byly udržovány a míchány v bioreaktoru po dobu 1 měsíce a poté implantovány krysám bez brzlíku. Vzorky byly odebrány 2 měsíce po implan­taci a byl proveden rozbor histologických, strukturálních a mechanických vlastností. Takto připravené chrupavčité tyčinky byly flexibilní, elastické a schopny vydržet vysoký stupeň tlakové síly. Mechanické vlastnosti těchto protéz byly srovnatelné s vlastnostmi silikonových protéz [26]. Avšak od té doby nebyly publikovány žádné údaje týkající se úspěšnosti takto implantovaných tyčinek. Byly provedeny také studie kultivující buňky lidské hladké svaloviny na biodegradabilním polymer­ním základu pro vytvoření corpus cavernosum z hladké svaloviny in vitro a in vivo. Předběžné údaje ukazují, že tato technologie může umožnit vývoj tkáně corpus ca­ver­nosum de novo [27]. Avšak tato studie nás neinformovala o vytvoření tunica albuginea u Peyronieho onemocnění. Také nejsou k dispozici žádné další údaje týkající se progrese této problematiky.

LÉČBA PEYRONIEHO ONEMOCNěNÍ POMOCÍ PENILNÍCH IMPLANTÁTů

Fibrotické plaky tunica albuginea u Peyro­nie­ho onemocnění mohou být tak mar­kant­ní, že zpomalují tok krve distálně od fibrózy a pacient udává proximální rigiditu s distální ochablostí. Proto často souvisí erektilní dysfunkce s Peyronieho onemocněním. Chaudhary s kolegy [28] provedli restrospektivní studii hodnotící vliv korek­ce penisu modelací penisu penilní protézou na následné zlepšení erektilní funkce. Této studie se zúčastnilo 46 pacientů. U 28 (61 %) byla provedena modelace penisu penilním implantátem. Dalších 18 (39 %) pacientů nevyžadovalo další mo­de­laci vzhledem k tomu, že jejich zakřivení bylo napraveno samotnou inflací. Kromě 2 případů, kdy se vyskytla infekce, byli všichni pacienti s korekcí penisu spokojeni a žádný nevyžadoval další narovnávající operaci. Wilson et al provedli dlouhodobé sledování u 104 pacientů, u nichž byla provedena modelace Peyronieho onemocnění penilní protézou. Nejdelší doba sledování byla více než 12 let a průměrné sledování trvalo déle než 5 let. Jejich výsledky ukazují, že implantace a modelace umožňují permanentní narovnání penisu bez zvýšení potřeby revize. U případů, ve kterých byla provedena modelace, se zdá být při 5letém sledování mechanicky spolehlivějším Alpha 1 od firmy Mentor než AMS 700 CX [29].

U pacientů bez erektilní dysfukce užíváme spíše jednoduchou plikaci na krátké straně. Vyhýbáme se eliptické excizi nebo rozsáhlejší operaci excize plaku a užívání štěpu. Domníváme se, že jakákoliv operace, která by porušila integ­riu tuniky, může vést k násled-nému narušení erekce. Navíc vzhledem k tomu, že 70 % Peyronieho plaků se vyskytuje v dorsu penisu, vyžaduje resekce plaku elevaci neurovaskulár-ního svazku. Bohu­žel pro poranění dorsálního nervu a ná­sled­nou sníženou citlivost penisu neexistuje žádná efektivní léčba. Dle našeho názoru je excize plaku a užití štěpu náročný operační výkon. U pacientů, u nichž bude nezbytná úplná rekonstrukce, navrhujeme spolu s dalšími auto­ritami implantaci penilní protézy [30].

Muže s erektilní dysfunkcí i Peyronieho onemocněním bychom měli považovat za kandidáty pro implantaci penilní protézy. Typická manifestace je zakřivení s ochab­lostí distálně od plaku. Vzhledem k tomu, že operační intervence bez implantace protézy může vést ke zkrácení penisu a následnému zhoršení ED, lze počet kandidátů pro imlantaci penilní protézy rozšířit o muže s krátkými penisy a částečně narušenou erekcí. V naší praxi je pacientům s Peyronieho onemocněním starším 50 let nabídnuta ke zvážení implantace protézy. U mnoho těchto mužů dochází po intrakavernózní injekci vazoaktivního materiálu ke špatné axiální rigiditě distálně od plaku. Navíc u těchto starších subjektů může duplexní dopplerovské ultrazvukové vyšetření demonstrovat nesymptomatické narušení toku krve penisem (arteriální nebo žilní). Toto ome­zení zvýší možnost toho, že po jaké­koliv narovnávající proceduře, která nezahrnuje implan­taci protézy, dojde k ED.

MECHANICKÁ SPOLEHLIVOST PENILNÍ PROTÉZY

Byla hodnocena dlouhodobá, retrospektivní, multicentrická studie prováděná ve Spojených státech zkoumající trvanlivost, morbiditu a spokojenost pacientů po implantaci penilní protézy 700 CX firmy AMS (medián sledování 47,7 měsíců) [31].

Tato studie byla provedena ve 2 fázích. 1. fáze se skládala z hodnocení zdravotnických záznamů 372 mužů, kteří podstoupili implantaci AMS 700 CX penilní protézy 7 operatéry. 2. fáze zahrnovala telefonický rozhovor neutrálního pozoro­v­a­te­le s 207 pacienty. U 372 mužů v 1. fázi byla průměrná mechanická spolehlivost implantátu 92,1 % po 3 letech a 86,2 % po 5 letech. K infekci a špatné funkci zařízení došlo u 3,2 % a 17,5 % případů. 86 % z 207 dotazovaných mužů v 2. fázi mělo stále implantovanou penilní protézu AMS 700 CX, včetně 87,1 % mužů s erekcí dostatečnou pro koitus; 88,2 % by dopo­ru­čilo implantaci příbuznému či příteli.

V další velké studii probíhající v několika institucích zabývající se výsledky implantace Goldstein et al [32] zkoumali bezpečnost a výsledek implantace penilní protézy Alpha 1 od firmy Mentor u 434 pa­cientů (průměrná doba sledování 22,2 mě­síců). Bylo zjištěno, že 93,1 % implantátů bylo přibližně po 2 roky od data původní implantace bez explantace nebo revize.

Co se týče schopnosti uskutečňovat pohlavní styk, sebejistoty a rigidity a funkce implantátu byla zaznamenána 80% nebo vyšší míra úspěšnosti.

V prospektivní studii 1 381 implantátů prováděné Wilsonem et al [33] byla zkoumána mechanická spolehlivost původní a posílené penilní protézy Alpha 1 od firmy Mentor.

Autoři zaznamenali zvýšení v 5leté mí­ře přežití z 75,3 % u původního mo-delu na 92,6 % u vylepšeného modelu, a z 75,3 % na 93,6 % u poprvé implantovaných protéz.

Dlouhodobá studie 200 po sobě jdoucích pacientů, prováděná v Evropě v několika institucích, také hodnotila AMS trojdílné penilní implantáty [34]. V této studii, která probíhala v 5 různých centrech, byla hodnocena dlouhodobá me­cha­nická spolehlivost protéz a jejich vliv na spokojenost partnera u pacienta s erektilní dysfunkcí. Byly hodnoceny záznamy 200 pacientů a všichni pacienti a 120 partnerů bylo sledováno průměrně po dobu 59 (6–130) měsíců. Na konci sledování bylo 185 pacientů (92,5 %) stále schopno pohlavního styku s prů­měr­nou frekvencí 1,7/týden. 96 (48 %) pa­cientů udávalo erekci s implantátem jako excelentní, 100 (50 %) jako uspokojivou a 4 (2 %) jako špatnou. Pooperační se­xuální aktivita byla u 140 (70 %) pacientů a 34 (28 %) partnerů považována za excelentní, u 44 (22 %) pacientů a 81 (68 %) partnerů za uspokojivou a u 16 (8 %) pacientů a 5 (4 %) partnerů za špatnou. V 60 (30 %) případech si pacienti stěžovali na zkrácení penisu a špatné prokrvení glandu ve 40 (20 %) případech. 30 (25 %) partnerů si stěžovalo na nepřirozenost erekce s implantátem. Komplikace zahr­no­valy u 12 (6 %) pacientů infekci a mecha­nické přežití ve srovnání s CX cylindry. Celková míra spokojenosti pacienta byla 92 % a partnera 96 %.

Spokojenost pacientů byla v nedávné době hodnocena u 3 typů penilní protézy: AMX 700, Mentor Alpha 1 a Mentor Alpha NB [35]. Stratifikovaným systematickým náhodným výběrem bylo vybráno 330 pa­cientů ze 1 298 subjektů podstupujících 1. implantaci trojdílné penilní protézy prováděné stejným operačním týmem v jedné nemocnici od ledna 1992 do pro­since 1998. Údaje byly shromažïovány počítačově asistovaným telefonickým roz­ho­vorem a dotazníkem vytvořeným autory. Průzkum se skládal z 37 otázek v roz­dě­le­ných do 7 sekcí, které zahrnovaly 1 demo­grafickou sekci a 6 sekcí zabývajících se spokojeností pacienta. Ze 330 vybraných pacientů bylo možno kontaktovat 248 (75 %) pacientů. Z nich 199 (80 %) odpo­vědělo na všechny otázky a zbývajících 49 (20 %) souhlasilo s odpovědí pouze na otázku „Jak jste spokojeni s penilní protézou?“. Ze 199 pacientů, kteří odpověděli na všechny otázky, mělo 12 (6 %) implantáty firmy AMS a 187 (94 %) mělo implantáty firmy Mentor. Ze 49 pacientů, kteří odpověděli pouze na jednu otázku, mělo 5 (10 %) implantáty firmy AMS a 44 (90 %) mělo implantáty firmy Mentor. Celková míra spokojenosti byla u těchto 248 pa­cientů 69 %. Přestože zde nebyl žádný signifikantní rozdíl na 5% hladině spokoje­nosti pacientů s druhem implantátu, pa­cienti upřednostňovali penilní protézu Alpha co se týče celkové sexuální spokojenosti (p = 0,058), pocitu přirozeného vní­má­ní protézy (p = 0,061), ochablého vzhle­du penisu v době deflace protézy (p = 0,054) a poučení o inflaci a deflaci protézy (p = 0,075). Závěrem lze říct, že pacienti měli vysoký stupeň spokojenosti se všemi druhy implantátů.

V nedávné době byla provedena další studie hodnotící stupeň spokojenosti pacienta a partnera po implantaci penilní protézy (IPP) Alpha l firmy Mentor při léčbě erektilní dysfunkce (ED). 46 pacientům, kteří byli operování z důvodu ED implantací IPP Alpha l firmy Mentor, byl zaslán dotazník. Průzkum byl navrhnut pro hodnocení spokojenosti pacienta i jeho partnera. 85 % dotazníků se vrátilo zpět. Ne­doš­lo ke změně sexuální touhy, ovšem kvalita sexuální aktivity se signifikantně zlepšila. Přijetí protézy partnerkou bylo dob­ré. Celková spokojenost pacienta i jeho partnerky byla vysoká. Celkem 95 % se vyjádřilo, že by tuto proceduru doporučilo i dalším pacientům ve stejné situaci [36].

ZÁVĚR

Inflatabilní penilní implantáty se v uply­nulých 30 letech ukázaly jako účinná, bezpečná a uspokojivá možnost léčby. V současné době jsou k dispozici různé přístupy pro prevenci a řešení komplikací spojených s implantací penilní protézy zlepšující výsledný stav. Navzdory dostupnosti méně invazivních terapeutických možností u pacientů s erektilní dysfunkcí je třeba považovat implantaci penilní protézy u organické nezvratné erektilní dysfunkce za zlatý standard.

Emad A Salem, MD

Steven K Wilson, MD

University of Arkansas for Medical Sciences


Zdroje

1. Ayta A, Mckinlay JB, Krane RJ. The likely worldwide increase in erectile dysfunction between 1995 and 2025 and some possible policy consequences. BJU Int 1999; 84: 50-56.

2. National Institute of Diabetes and Digestive and KidneyDeseases. Kidney and Urologic Diseases Information Clearinghouse: Erectile dysfunction. Com­pa­ny World Wide Web Site http://kidney.niddk.nih.gov/.

3. Yu JY, Kang KK, Yoo M, Kwon JW. Penile erectile responses to electric stimulation are enhanced by a new phosphodiesterase type-5 inhibitor. Int J Urol 2005; 12(3): 299-304.

4. Garber BB. Mentor Alpha 1 inflatable penile prosthesis: patient satisfaction and device reliability. Urology 1994: 43(2): 214-217.

5. Carson CC. Penile prostheses: are they still relevant? FJU Int 2003; 91: 176-177.

6. Moncada I, Salamanca JI, Allona A, Hernandez C. Current role of penile implants for erectile dysfunction. Curr Opin Urol 2004; 14: 375-380.

7. Scott FB, Bradley WE, Timm GW. Management of erectile impotence: use of implantable inflatable prosthesis. Urology 1973; 2: 80.

8. Small MP, Carrion HM, Gordon JA. Small-Carrion Penile prosthesis: new implant for management of impotence. Urology 1975; 5: 479.

9. Montague DK and Angermeir KW: Sugical approaches for penile prosthesis implantation: penoscrotal vs infrapubic International journal of impotence research 2003; 15(Suppl 5): 134-135.

10. Jain S, Bhojwani A, Terry TR. The role of penile prosthetic surgery in the modern management of erectile dysfunction. Postgard Med J 2000; 76: 22-25.

11. Snastasiadis AG, Wilson SK, Buchardt M, Shabsigh R. Long term outcomes of inflatable penile implants: reliability, patient satisfaction and complication management. Urology 2001; 11(6): 619-623.

12. Mulcahy JJ. Surgical management of penile prosthesis compleications. Int J Impot Res 2000: 12(Suppl 4): 108-111.

13. Kaufman JM, Kaufman JL, Borges FD. Immediate salvage procedure for infected penile prosthesis. J Urol 1998; 159: 816-818.

14. Cakan M, Demirel F, Karabacak O, Yalcinkaya, Altug U. Risd factors for penile prosthetic infection. Int Urol Nephrol 2003; 35: 209-213.

15. Mulcahy JJ. Treatment alternatives for the infected penile implant. Int J Impot Res 2003; 15(suppl 5): 147-149.

16. Carson CC. Efficacy of antibiotic impregnation of inflatable penile prostheses in decreasing infection in original implants. J Urol 2004; 171: 1611-1614.

17. Hellstorm WJ, Hyun JS, Human L et al. Ntimicrobial activity of antibiotic soaded, Resist-coated Bioflex. Int J Impot Res 2003: 15: 18-21.

18. Henry GD, Wilson SK, Kelk JR et al. Penile prosthesis cultures during revision surger: a multicenter study. J Urol 2004; 172: 153-156.

19. Henry GD, Wilson SK, Kelk JR. Revision washout decreases penile prosthesis infection in revision surgery: A multicenter study. J Urol 2005; 173(1): 89-92.

20. Mulcahy JJ. Distal corporoplasty for lateral extrusion of penile prosthesis cylinders. J Urol 1999; 161: 193-195.

21. Wilson SK. Reimplantation of inflatable penile prosthesis into scarred corporeal bodies. Int J Impot Res 2003; 15(suppl 5): 125-128.

22. Sadeghi-Nejad H, Ilbeigi P, Wilson SK et al. Multi institutional outcome study on the efficacy of closed suction drainage of the scrotum I three piece inflatable penile prosthesis surgery. Int J Impot Res 2005; 17(6): 535-538.

23. Wilson SK. Reimplantation of penile prothesis into scarred corporal bodies. Int J Impot Res 2003; 15(5): 125-128.

24. Park JK, Kim HJ, Yeong YB. Implantation of pniel prosthesis in a patient with severe corporal fibrosis induced by cavernosal injection therapy. Int J of Imp Res 2002; 14: 545-546.

25. Montorsi F, Salonia A, Maga T et al. Reconfiguration of the severely fibrotic penis with a penile implant. J Urol 2001; 166: 1782-1786.

26. Kim BS, Yoo JJ, Atala A. Engineering of human cartilage rods: potential application for penile prostheses. J Urol 2002; 168: 1794-1797.

27. Dershen RT, Yoo JJ, Moreland RB, Krane RJ, Atala A. Reconstitution of human corpus cavernosum smooth muscle in vitro and in vivo. Tissue engineering 2002; 8(3): 515-524.

28. Chaudhary M, Sheikh N, Asterling S, Ahmad I, Greene D. Peyronie's disease with erectile dysfundtion: Pnile modeling over inflatable penile peostheses. Urology 2005; 65: 760-764.

29. Wilson SK, Mario CA, Delk JR. Long term follow up of treatment for peyronie's disease: modeling the penis over an inflatable penile prosthesis. J Uorol 2001; 165(3): 825-829.

30. Berger RE. Rmodeling for Peyronie's disease with implants. Contemp Urol 1995; 7: 45-49.

31. Carson CC, Mulcahy JJ, Govier FE. Efficacy, saftety and pa­tient satisfaction outcomes of the AMS 700 CX inflatab­le penile prosthesis: results of a long terma multicenter stu­dy. AMS 700 CX study Group. J Urol 2000; 164: 376-380.

32. GoldsteinI, Newman L, Baum N et al. Safety and efficacy outcome of Mentor Alpha-1 inflatable penile prosthesis implantation for impotence treatment. J Urol 1997; 157: 833-839.

33. Wilson SK, Cleves MA, Delk JR. Comparison of mechanical reliability of original and enhanced Mentor Alpha 1 inflatable penile prosthesis. J Urol 1999; 162: 715-718.

34. Montorsi F, Rigatti P, Carmiganani G et al. AMS three piece inflatable implants for erectile dysfunction: a long term multi institutional study in 200 consecutive patients. Eur Urol 2000; 37: 50-55.

35. Brinkman MJ, Henry GD, Wilson SK et al. A survey of patients with inflatable penile prostheses for satisfaction . J Urol 2005; 174: 253-257.

36. Jensen BJ, Madsen SS, Larsen EH, Jensen KM, Kirkeby HJ. Patient and partner satisfaction with the mentor alpha-1 inflatable penile prosthesis. Scand J Urol Nephrol 2005; 39(1): 66-68.

Štítky
Dětská urologie Urologie
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se