Úvodní stránka Aktuální číslo Archiv čísel Informace o časopisu Redakční rada Předplatné Pokyny pro autory Kontakt
 
Přihlášení |
 
registrace
   
zapomenuté heslo
 
odeslat
 

Úvodní slovo

Autoři: D. Pacík
Článek: Urol List 2009; 7(4): 4
Kategorie: Úvodník

Vážené kolegyně a kolegové,

i když se nám to snad ani nezdá, opravdu již uběhly další tři měsíce a Vy držíte v rukou poslední „vánoční“ číslo Urologických listů tohoto roku. Stejně jako číslo předchozí se i toto zaměří především na onemocnění prostaty.

Nejprve bych chtěl odpovět na otázku, která mi byla nedávno položena a která mohla vytanout v mysli komukoli z Vás. „Jsou články uveřejňované v Urologických listech původní nebo jsou překladem článků jinde uveřejněných?“ Jedná se vždy o články původní, které jejich autoři poskytli našemu časopisu na základě osobních kontaktů a oslovení autora šéfredaktorem Urologických listů s tím, že mu předali i autorská práva na ně. Ne vždy je získání rukopisu jednoduché (obzvláště na připomenutí a urgence je třeba mít nemalou trpělivost), ale za konečný výsledek to snad stojí. Jedinou výjimkou jsou překlady EAU Guidelines, kdy se vždy jedná o český překlad uveřejněného anglického originálu. Akreditace k tomuto překladu a uveřejnění v Urologických listech byla udělena vedením Guidelines Office EAU (jak tím minulým – prof. G. Aus, tak současným – Mr. K. F. Parsons). Při hodnocení národních překladů byla česká mutace ohodnocena jako nejzdařilejší a je rovněž publikována na webových stránkách Guidelines Office.

V tomto čísle v prvé řadě dokončíme aktuální překlad EAU Guidelines na téma benigní prostatické hyperplazie a pak se budeme věnovat především karcinomu prostaty.

I zde znovu pohlédneme na hodnocení srovnání roboticky asistované a konvenční otevřené radikální prostatektomie. Již v minulém čísle citovaný James Eastham aktuálně zhodnotí tento dnes často diskutovaný ožehavý problém. Možná ještě cennější je článek kolegy P. Filipenského z urologického oddělení FN u sv. Anny v Brně, který zde publikuje výsledky přímého srovnání obou operačních přístupů prováděných jedním operatérem. Přístup nepochybně výjimečný i v celosvětovém měřítku a naprosto bezprecedentně jediný u nás. Vůbec ale není překvapující, jakou odpověď přináší – mezi oběma přístupy není v podstatě žádný rozdíl pokud se týká výsledků onkologických ani funkčních. Nic překvapujícího pro ty, kteří sledují odbornou literaturu s tímto tématem, ale důležitý argument proti demagogicky vedené marketingové kampani, která zcela neospravedlnitelně a neopodstatněně preferuje přístup roboticky asistovaný argumentujíce tím, co ale vůbec není prokázáno na úrovni medicíny založené na důkazech.

Kvalitně provedená operace je samozřejmě nemyslitelná bez dokonalého pochopení odpovídající anatomie. Poznatky R. Myerse z Mayo Clinic jsou neocenitelné a čerpají z mnohaletých zkušeností vycházejících z operací tisíců případů a jsou užitečné nejenom pro provádění radikální prostatektomie, ale i radikální cystektomie.

Na téma kryoterapie karcinomu prostaty z minulého čísla navážeme článkem kolegy V. Mouravieva z pracovní skupiny profesora T. J. Polascika z Durhamu v Severní Karolíně (Polascik mimochodem má kořeny v České republice), který ukazuje nové horizonty této léčby v její další fokusaci pouze na ložiska nádoru v prostatické žláze. Tento přístup nepochybně nabude na významu tehdy, když tato ložiska budeme schopni detekovat a také zaměřit novými zobrazovacími modalitami. A tady se na lepší časy již dosti silně blýská.

Diseminovaného karcinomu prostaty bychom se sice velmi rádi zbavili, ale bohužel to zatím není možné. Ale i zde vývoj možnosti medicíny posunul. I když ne ve smyslu vyléčení, tak ale určitě ve smyslu zlepšení kvality života u pacientů s metastatickým postižením skeletu. Na to jak tyto pacienty léčit lege artis na úrovni současných možností medicíny v běžné klinické praxi odpověděl kolega V. Vít z FN Brno ve svém článku. Zcela nepochybně klíčovou roli dnes zde hraje kyselina zoledronová. Ale ani tady se vývoj nezastavil a nové horizonty se velmi realisticky rozšiřují na nové preparáty (denosumab), které umožní léčit úbytek kostní hmoty u pacientů s karcinomem prostaty nejenom spojený s antiandrogenní hormonální deprivací, ale přímo vyvolaný nádorovým postižením kostí. Komentář článku M. R. Smithe uveřejněného v New England Journal of Medicine, vycházejícího z nedávno publikovaných výsledků multicentrické studie (na které se spolupodílela i česká centra), přináší D. Pacík.

Článek profesora R. Abazy z Ohio State University o současném stavu laparoskopických a roboticky asistovaných výkonů v urologii vytvoří plynulý přechod k číslu následujícímu, které se této problematice bude věnovat detailněji. „Odborové“ aktivity lékařů především na severoamerickém ale i evropském kontinentu vedly k omezení maximálního počtu hodin, které lékař v zaměstnání může bez přerušení strávit. Mají svou kladnou i zápornou stránku. Ta kladná spočívá v tom, že se nebudeme více v lékařské praxi setkávat s lékaři vyčerpanými dlouhým pobytem ve zdravotnickém zařízení, ta negativní zase v tom, že za kratší časový úsek nemůže lékař absolvovat stejný počet operačních výkonů, a ukončení jeho erudice se tak samozřejmě oddaluje. Jakkoli můžeme diskutovat, která z variant přináší celkově větší benefit a menší negativa, je to vývoj, který zastavit nelze. A tak se na scéně (společně s dramatickým rozvojem technologií) naštěstí objevují možnosti simulací operačních výkonů. Nakolik se rozšíří a nakolik budou ekonomicky přijatelné i v našich podmínkách se teprve ukáže. Profesor A. C. Peterson z armády Spojených států amerických ve svém příspěvku zhodnotí, nakolik je reálné jejich zařazení do současných edukačních programů.

Současná urologická recenzovaná literatura je plná nejrůznějších pohledů, názorů a statistických pojmů. Jak často ukazují komentáře z pera expertů, ne všechny publikace je možné beze zbytku akceptovat a je potřebné si udělat vlastní reálný pohled. Jak je hodnotit a jak pracovat s odbornou literaturou? Na to nám (alespoň do určité míry) odpoví článek prof. R. L. Sura ze San Diega.

Číslo doplní dva články zaměřené na dolní močové cesty u mužů i žen. Nikdo nepochybuje o tom, že prof. G. H. Jordan z Eastern Virginia Medical School v Norfolku je expertem na slovo vzatým, pokud se týká operační léčby zúženin mužské močové trubice. O to je cennější jeho kritický pohled na novou operační techniku, kterou sám popsal. Primář Krhut z Ostravy v přehledném článku zhodnotí možnosti léčby hyperaktivního měchýře u ženské populace.

Nezbývá než popřát klidné prožití vánočních svátků a užitečné počtení                                  

Dalibor Pacík

Ohodnoťte článek:
 

Celkové hodnocení článku:
 
2.2/5, hodnoceno 49x
 
 
 

Diskuze čtenářů


Vstoupit do diskuze




 

Předplatné

Předplaťte si časopis

S předplatným získáváte plný přístup ke všem článkům.

více informací

 

Aktuální číslo

Vydání číslo: 1 / 2016

zobrazit obsah

 

 
Starší ročníky
 

Nejčtenější