Úvodní stránka Aktuální číslo Archiv čísel Informace o časopisu Redakční rada Předplatné Pokyny pro autory Kontakt
 
Přihlášení |
 
registrace
   
zapomenuté heslo
 
odeslat
 

Patnáctiminutová komunikace mezi urologem a pacientem s rakovinou prostaty

Autoři: Janáčková L.
Článek: Urol List 2014; 12(4): 37-38


Consultation between urologist and prostate cancer patient in 15 minutes

The discussion between patient and his urologist who is announcing him the diagnosis of prostate cancer takes in Czech Republic approximately 15 minutes. The author describes the structure of medical consultation and presents the results of the international TAPE research focused on the informational aspect of the patient-urologist communication with the aim of improving the current status.

Key words:
communication strategy, urologist and patient, communication recommendation, medical consultation


 
předchozí článek  
zobrazit obsah  zobrazit obsah  
 
následující článek
 

Souhrn

Komunikace mezi urologem a pacientem s rakovinou prostaty při sdělení dia­gnózy trvá v ČR průměrně 15 minut. Článek seznamuje se strukturou lékařské konzultace a s výsledky mezinárodního výzkumu TAPE zaměřeného na informativní složku komunikace urologa a jeho pacienta s cílem zlepšení stávající situace.

Klíčová slova:
strategie komunikace, urolog a pacient, doporučení komunikace, lékařská konzultace

Úvod

Podle průzkumu věnuje plně vytížený urolog v ČR sdělení dia­gnózy a následnému postupu léčby průměrně 15 minut. Během tohoto času je třeba, aby lékař dosáhl spolupráce s pacientem, stanovil prioritu terapeutické práce, vytvořil pocit bezpečí a jistoty pro pacienta, zabezpečil jeho informovanost, dohodl se na způsobu léčby a uzavřel lékařskou konzultaci.

Průběh setkání s pacientem

Kontakt se navazuje během prvních minut setkání. Po příchodu pacienta do ordinace je třeba pozdravit (vítající, sympatizující úsměv), oslovit pacienta jménem, představit se a správně (pevně) podat ruku, uvést pacienta na místo rozhovoru, zaujmout klidnou, empatickou naslouchající pozici s dobrým očním kontaktem. Následně je třeba dosáhnout vzájemné důvěry a pocitu pohody. Soustředěně se pacientovi věnovat, v průběhu hovoru neodbíhat, netelefonovat atd. Pacient musí mít hned od počátku vztahu dojem, že se ocitl v chápavém a pomoc zajišťujícím prostředí, ale že pro zvládání svých obtíží musí také něco dělat sám. Během několika dalších minut lékař musí stanovit prioritu lékařské práce (provést vyšetření nebo prozkoumat výsledky, udělat závěry, sdělit dia­gnózu, stanovit další postup léčby atd.). Následuje nutnost vhodné formy sdělení předcházejícího pacientovi [1].

Nemoc je doprovázena negativními emocemi pacienta. Nejčastější jsou strach, úzkost, agrese, frustrace, deprese a projevy bezmoci a beznaděje. Lékař se musí snažit o jejich ovlivnění. Nejpoužívanějším postupem je ujistit pacienta o tom, že budou použity všechny účinné prostředky, a dostatečně ho informovat [2].

Na závěr je vhodné, aby lékař uvedl, k jakým výsledkům léčba povede, popsal časový rozvrh léčby a nástup jejích účinků. Návštěvu lékař ukončuje pomocí rozhovoru, během kterého zopakuje plán léčby, potvrdí důležitost a postup jednotlivých kroků, vyjádří naději na úspěch a domluví se na dalším setkání [3].

Patnáct minut, které pro mnoho takto vytížených lékařů představuje stres z nedostatku času, který mají na pacienta, aby se mu mohli dostatečně komunikačně věnovat v situaci, která pro člověka s čerstvě stanovenou dia­gnózou rakoviny prostaty představuje zhroucení celého dosavadního života. Patnáct minut, které většina pacientů hodnotí jako nedostatečných na to, aby mohli nové informace pojmout a pochopit.

Projekt TAPE

Komunikace mezi lékařem a pacientem je základním předpokladem úspěšné léčby. Jednou z nejdůležitějších součástí komunikace mezi lékařem a pacientem je však právě zabezpečení informovanosti pacienta [4,5]. V ČR v letech 2012, 2013 a 2014 proběhl v rámci mezinárodního projektu TAPE (Tablet Atlas Patient Education Project) ve spolupráci s firmou IPSEN průzkum zaměřený na možnosti komunikace mezi lékařem a pacientem specializovaný konkrétně na informativní složku lékařské konzultace. V těchto ohledech podle výzkumu TAPE pokulhává ČR za možnostmi okolních zemí. Lékaři často nemají dostatek času na to, aby pacientovi mohli jeho zdravotní situaci a léčebný postup vysvětlit tak, aby ji nemocný zcela pochopil. Člověk je pak mnohdy odkázán na informace, které si sám opatří z internetu nebo jiných zdrojů. Tyto informace nejsou dostatečně individuálně zaměřené a mohou se podílet na zhoršení psychického stavu pacienta. Hledala se cesta, jak tuto oblast zlepšit pomocí nových edukačních pomůcek a technik. Inspirace pro projekt TAPE byla nalezena v Belgii, kde využívají lékaři edukačních videí a také v Polsku, kde jsou v oblibě edukační urologické atlasy.

V rámci projektu bylo specialistům na léčbu rakoviny prostaty v deseti hlavních nemocnicích v ČR poskytnuto speciální školení v oblasti zdravotnické komunikace mezi lékařem a pacientem, dále jim byly zapůjčeny počítačové tablety s přehledným informativním materiálem týkajícím se rakoviny prostaty a jejich možností léčby určené pro pacienty. Lékaři měli též k dispozici speciální atlas zpracovaný k účelům větší informovanosti pacienta. Tyto pomůcky byly zařazeny do informativní části konzultace lékaře a pacienta.

Výsledky

Českým odborníkům na deseti klíčových pracovištích pro léčbu karcinomu prostaty byla poskytnuta edukační videa a urologické atlasy a jejich použití bylo porovnáváno s běžnými formami edukace pacienta. Výsledky ukázaly, že pacienti velmi kladně hodnotili, že jim lékař věnuje dostatek času na vysvětlení jejich zdravotního stavu a možností léčby, přestože nebyla objektivně výrazně navýšena doba, která byla pacientovi věnována, ale pouze byla efektivněji využita (tab. 1).

Tab. 1. Srovnání názorů pacientů na návštěvu odborného lékaře. Srovnání odpovědí vyplněných pacientem s tabletem s atlasem ostatní

Závěr

Závěrem je nutné upozornit na fakt, že časová investice zhruba 15 minut na komunikaci urologa a pacienta při sdělení tak závažné dia­gnózy, jako je rakovina prostaty, je stresující jak pro lékaře, tak pro pacienta.

Komunikace mezi lékařem a pacientem je nedílnou součástí moderní léčby, napomáhá k nastolení vhodných zvládacích strategií v psychice pacienta, dává mu možnost volby v rámci terapie, motivuje ho k léčbě, kterou mu pomáhá nejen pochopit, ale umožňuje mu se do ní i zapojit v rámci rychlejšího procesu uzdravení. Je tedy mnoho důvodů k tomu, aby lékaři měli možnost lépe a účinněji komunikovat se svými pacienty.

doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc.

Institut partnerských vztahů

Štěpánská 6, 120 00 Praha 2

laurajanackova@seznam.cz

Literatura

1. Janáčková L, Weiss P. Komunikace ve zdravotnické péči. Praha: Portál 2008.
2. Janáčková L. Failure in communication doctor –  patient. Mezinárodní kongres medicíny pro praxi IFDA. Praha 2009.
3. Honzák R. Komunikační pasti v medicíně. Praha: Galén 1997.
4. McManus IC. Psychology in medicine. Oxford: Butterworrth Heinemann 1992.
5. Vegni E, Visioli S, Moja EA. When talking to the patient is difficult: the physician‘s perspective. Commun Med 2005; 2(1): 69– 76.

Ohodnoťte článek:
 

Celkové hodnocení článku:
 
2.4/5, hodnoceno 67x
 
 
 

Diskuze čtenářů


Vstoupit do diskuze




 

Předplatné

Předplaťte si časopis

S předplatným získáváte plný přístup ke všem článkům.

více informací

 

Aktuální číslo

Vydání číslo: 1 / 2016

zobrazit obsah

 

 
Starší ročníky
 

Nejčtenější